
Tak dobře styděla bych se vás obtěžovat pouze jednou fotkou:-) :-) :-), tak vám napíšu, jaká jsem divná holka. Ne, ani to vám psát nemusím, ale dneska mě napadlo něco hodně, hodně divnýho. Nejdřív jsem si řekla, že to jen večer proberu s BKlady.bizarre, ale co vem to čert, vy už stejně tušíte, že jsem naprosto ztracený případ.
Ovšem nevím, jestli ten zvrácený pocit dokážu hodit na "papír".
Dnes nás povolala Ikea, protože, protože je jaro a to mě láká k různým nápadům, co předělat, co vymalovat, co vylepšit. No nakonec jsme si sice odvezli jen haldu nápadů, Ikea tričko k narozeninám dcery, dobrý oběd (dobrý je jakýkoliv, který nemusím vařit, když se mi nechce, ale většinou se mi celkem chce) a 5l hrnec :-), ale bylo to fajn. Jak jsem tak pořád někde trčela a čekala, až se dcera zatočí na nějakém křesle nebo si vyzkouší postel z nebesy :-) měla jsem dost času koukat se kolem. A najednou jsem si vzpomněla, jak mě mírně pobouřilo, když jsem se dozvěděla z titulků (nebo už nevím kde), že gayové říkají takovým rodinkám jako jsme my chovatelé (nevím, jestli totak je, přece jen různé překladače si dělají co chtějí a překladatelé vlastně taky, takže...) ale pak jsem se uklidnila a musela uznat, že to tak je. Žijeme v králíkárnách a vychováváme děti někdy jako by to bylo stádo zvířat. Sledovala jsem ty rozjívené děti /tentokrát né naše/, ty manželské páry s jistým nadhledem, ke kterému jsem neměla to nejmenší právo, protže já jsem přímo dokonalý vzor chovatele (trochu rutinní nmanželství, dvě děti, domeček u Prahy, pes, kočka... ) jsem najednou měla Brianovi oči a byli mi mírně (dost) protivní. Neví proč. Bylo to zvláštní. Možná jsem jen zaměnila mou nechuť k narvaným obchodním domů (i když Ikeu celkem toleruju, většinou). Jistě, že jsem si uvědomila, že nemám na ten pohled nejmenší právo, ale zase mi to přišlo docela zajímavé, bylo to jako bych opravdu měla oči někoho jiného, s naprosto jiným životním stylem.
Nějak jsem se do toho zapletla, ale třeba jste pochopili moje dejavu a jestli ne, tak jste zdřejmě o nic nepřišli. :-)
Když už jsme zatím nekoupili nic, co by nějak oživilo a ojarnilo náš byt, tak jsem alespoň z fleku všechny doma ostříhala :-) Tedy píšu všechny, ale sebe jsem vynechala. I když není daleko doba, kdy jsem se jen předkonila, sčesala vlasy a ustříhla na rovno, pak hodila vlasy dozadu a to byste viděli, jak jsem měla pěkně kaskádovitě sestříhaný účes, přesně jak to bylo v drahých časopisech.:-) No, kam bych se s tima prckama vydávala, když si to mlžu vytvořit za pár minut doma. :-)
Takže děti se mohly počůrat radostí, že manžela stříhám jako by byl ovce. Hmmm, chovalelé není název od věci, už to vidím. A taky, že křičí, že už nebude sedět a držet a já mu zase říkala, že zlobí víc jak děti a to se jim líbilo. No, byl to příjemný den narozdíl od toho včerejšího. Bylo nám ho třeba. Snad i vy jste si dnešek užili a jestli ne, tak radím skočit k l-u-c-k-o-v-i a pustit si nejmín 15x za sebou Whitney Houston, já to včera udělala a bylo to osvěžující. Ale čekoláda pomáhá taky. :-)
Příjemný a klidný nedělní večer přeje Justinka



Já chci taky do Ikey... Stejně nemám peníze tak bych jen z dálky obdivovala. :(
S tím životním stalem je to přesné. Já akhle žít nechci.. Chci bydlet v Japonsku nebo mít život a byt jako Brian...