Melancholické vzpomínání...

17. ledna 2011 v 14:36 | Justinka |  O všem možném
Do téhle nálady mě uvrhl článek Anne a její Melancholické vzpomínání. Já vím, že je to neoriginální, ale něco mě pudí udělat mojí verzi jejího článku.
Vlastně nevím, proč mě to nutí se stále vracet ve vzpomínkách. Rozhodně to není vinna Anne, protože já tohle provozuju celkem často i sama ods sebe.
Asi je to přirozená věc pomýšlet na příjemné věci z mládí :-), i když se možná tenkrát tak sympatické nezdály. Ale vždyť už jsem se tolikrát spálila a ověřila si, že do stejné řeky nevstoupím a přesto to dělám.


Proč táhnu manžela na místo mých nejoblíbenějších prázdnin, kde byla pannenská příroda, nádherná vila, ráj dětských radovánek, ty nejkrásnější houby na světě a nejsladší maliny?
Kde se dalo celé dny koupat a pak si nechat od sluníška nadělat pihy, kde jste se mohli hodiny courat lesem a nepotkali živáčka, kde proběhla první platonická láska i holčičí spiklenecké přátelství. Kde jsme tajně viděly Upíra z Feratu a pak jsme letěly temnou nocí přes park kolem všech keřů s takovým bušením srdce a možná i jekotem, že jsme vzbudily i místní pávy.
Kde jsme kouřili poprvé a naposledy doutníky (byly to opravdové doutníky z rákosí a kouřili jsme je na staré půdě plné prachu a různého harampádí, které by chytlo jedna dvě). Prostě tam byly ty nejkrásnější prázdniny jaké si dítě z Prahy umí představit. Tak proč se tam nevrátit a nepokochat se? Velká chyba! Ta nejkrásnější alej je pokácená, vila se zdá jaksi menší a divnější. Věžička nahoře snad i na křivo, jen velká tabule s nápisem Volné pokoje je nová.
Rychle pryč a už nikdy se nevracet.

Stejně o dopadne s mým nejoblíbenějším místem na světě, kde jsem prožila tolik hezkého. Ten kouzelný les, který znám v každé podobě, ojínný jinovatatkou, pod haldou sněhu, v nejkrásnějších barvách podzimu či nádherně vonící a svěže zelený je pryč. Prostě pryč.
Jsou tam jen dělnící, kteří se pomalu prokousávají polomem a snaží se to trochu dát do pořádku. Už nikdy to nebude takové jako dřív.
Bohužel tohle platí nejen na domy a stromy, ale i na lidi a tam to bolí možná ještě víc.
Použiju citát z mého oblíbeného filmu Threesome, kde Eddie říká: "Nešlo mi na rozum, že lidé mohou být jeden den nezbytnou součástí života druhých a druhý den prostě nebýt."
Bolí to, bolí to moc a i když jsem si řekla tisíckrát, ž eprostě vzpomínat nebudu, stejně se tomu neubráním. Stejné místo, stený výrok, stejný film, stejná hudba, stejná myšlenka a je to zpět.
Tak ráda bych vypsala zatykač jako na divokém západě na mého nejlepšího kamaráda. Kde je? Najde se? Ale na druhou stranu - já mu asi nechybím, tak...
Tak mi zůstávají jen vzpomínky, ve kterých se mi vždy zjeví ten usměvavý kluk, který uměl podržet. Otřít nejen slzy, ale i v největší průtrži, kdy lilo jako z konve se vrhnout do záchrany prášku zapadného pod podlážku stanu. Bez prášku by se to snad zvládlo, ale s ním bylo líp. Promočený na kost ho zachránil. Ještě teď mám chuť mu dát za to pusu, ale není už komu.
Nechápu to.
A někdy, někdy musíte slevit z vlastní potřeby být s tím člověkem jen pro jeho dobro.
Můj kamarád byl úžasný bavič a skvělý kluk a už jen pro to jeho Yesterday na housle byste ho muslei milovat, ale...
I když jsem s ním nikdy do hospody nechodila, on začal chodit až moc. Pak mi pasal krásné dopisy od Apolináře v rámci léčení své závislost. A pak...
Je pryč. nechal za sebou naše město, všechny lidi, (ano i ty, kteřá neměli s alkoholem nic společného) všechno. Tohle chápu. Je daleko lepší, když bude žít šťastně a bez této drogy. Přeju mu to.
Pak najednou zjistíte, že ti, o které jste tolik stála a možná, že i to je toho příčinou, nikdy není dobré být si někým až moc jistý, se vám někde cestou poztráceli. Nevzdávám to a stále hledám spřízněné duše, jen toho vzpomínání se už asi nezbavím.

Vaše Justinka



Tolik na téma Melancholické vzpomínání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne | Web | 17. ledna 2011 v 19:06 | Reagovat

Myslím, že teď by jsme tohle téma opravdu mohly uzavřít a jít dál. Žít přítomností.

2 Justinka | 17. ledna 2011 v 19:17 | Reagovat

[1]: Už se mi ulevilo (na chvíli) a žiju. Dva nové pidi články :-D  :-D, o tom svědčí. Ups, Randy a Gale asi není zrovna MOJE přítomnost co? Ale aspoň trošků, prosím. 8-O

3 Anne | Web | 17. ledna 2011 v 19:29 | Reagovat

[2]: to se počítá do přítomnosti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015