Bezdomovecké blues 4. část

19. ledna 2011 v 18:29 | Justinka |  BEZDOMOVECKÉ BLUES



Justin
Byl jsem na druhé straně města. Neznal jsem to tu. Byla mi neuvěřitelná zima. Nějakým zázrakem jsem se dostal pod most, kde ve starém barelu hořel oheň a kolem něj se choulily podobné postavy jako já. Myslel jsem, že to jsou jen bezdomovci, ale pak jsem pochopil, že se sem stahují i prostituti. Naštěstí mě mezi sebe přijali a já se konečně mohl trochu ohřát.
Najednou se objevilo ohromné černé auto. Vystoupil z něj chlápek. Nevěnoval jsem mu pozornost. On však mně ano. Dlouho si mě prohlížel. Patrně zvažoval, co najde pod mým oblečením. Rozhodl jsem se, že s ním nepůjdu. On mě však oslovil a nabídl mi práci.
To bylo něco jiného. Pracovat bych chtěl. Mít nějaké peníze, najít si nájem. Hm…
Chlápek se zatetelil zimou. Zvažoval, zda mě má posadit do svého nóbl auta, ale pak řekl: "Zítra v Liberty Dinner v deset hodin. Než jsem si stačil uvědomit, co to znamená, kývnul jsem a on nasedl a odjel. No co, snad tam nepotkám Briana.
A Debbie? Tu nějak zvládnu.
Začal jsem se těšit. Byla mi taková zima, že jsem snad i blouznil. Představoval jsem si samé bezvadné práce v teple. Něco jako být nahým modelem ve vytopeném ateliéru. Dal bych si horký čaj... propadl jsem se do svých snů.


Další den ráno jsem se téměř připlížil k jídelně. Dlouho jsem obhlížel z rohu situaci.
Byl jsem si jistý, že tam Brian není.
Debbie mě přivítala mile, ale o Brianovi nepadlo ani slovo. Třeba neví, že jsem utekl.
Třeba Brianovi nijak nechybím, aby o mně mluvil. Píchlo mě u srdce. Jistě, užil si a teď zas loví jinde. Když jsem vcházel do jídelny, bylo 10.05. Ten hajzlík si ale dává na čas.
Debb přede mě postavila horu horkých palačinek. Usmál jsem se a chystal se s díky odmítnout, protože jsem na ně neměl peníze. Ona však řekla, že je to na podnik, a tak jsem se do nich pustil. Byly vynikající.
Když jsem dojídal poslední, konečně přišel ten můj pracovní agent. Posadil se vedle mě a zase na mě zíral. Tentokrát jsem na sobě neměl tolik oblečení a zdálo se, že je spokojen.
Zavtipkoval, že tohle bych jíst neměl nebo si zkazím postavu. Pak do mě začal hučet, jak jsem pěkný a na tu práci jako dělaný a... kecy, kecy, kecy. Vlastně jsem se nedozvěděl nic konkrétního. Jen to, že mám zítra přijít na zkoušku.
Ten skrček byl náramně familiérní. Hned jsme byli kámoši a hned mě bral kolem ramen.
Debb se jako vždy přiřítila s její prostořekou pusou a než jsem se nadál, zeptala se mě: "Neobtěžuje vás ten pán, mladý muži?" Vykoktal jsem, že ne.
A on se na ní s velkým úsměvem podíval a řekl: "Co vás nemá, právě tomuto úžasnému mladému muži nabízím práci."
"Práci? Jakou práci? Vždyť by měl mazat raději dělat domácí úkoly. V sedmnácti," dodala významně a zadívala se na dva svačící policisty. Skrček pochopil. Dal mi vizitku a zmizel.
Zamračil jsem se na Debb a ublíženě řekl: "Zkazilas mi to!" byl jsem našpulený.
Ona si z toho nic nedělala a řekla: " Právě končím, pojď se mnou, chci s tebou mluvit."
Pomalu ze mě vyprchával vztek a když jsem jí doprovodil až před její dům, už se se mnou dalo mluvit. Tedy teprve tehdy jsem začal opravdu poslouchat, co mi říká.
Vedla právě přednášku o tom, jak bych měl žít jinak. Znovu jsem uraženě zopakoval, že k tomu potřebuji práci.
"Jo, ale ne točení porna a dealování drog!"
"Huh?"
"No, co sis myslel? Že ti nabízí prezidenta USA?"
"Fuck."
Pozvala mě dál a pak řekla: "Jestli opravdu chceš změnit svůj život, nabízím ti šanci.
Není to žádné milosrdenství, prostě jako to potřebuješ ty, potřebuju to i já. V jídelně nám právě vypadla jedna číšnice a vypadá to, že se jen tak nevrátí, takže opravdu někoho potřebuju na ten vánoční frmol."
Nadechoval jsem se, že něco řeknu, ale ona mi dala prst přes ústa a pokračovala: "Nahoře mám volný pokoj po synovi Michaelovi a hodilo by se mi, kdyby tam bydlel nějaký chlap, který by byl schopný vytáhnout ty zatraceně těžký vánoční soby na střechu a ještě by mi za to nějakou malou částkou přispíval na chod domu."
Zase jsem se nadechl, ale ona mě opět nenechala nic říct. Postrčila mě nahoru po schodišti a řekla: "Rozmysli si to a jdi se nahoru podívat."
Vstoupil jsem do pokoje a rozhlížel se. Úplně jsem zapomněl, jaké to je mít čistě povlečenou postel, svou koupelnu, chodit každý den do školy, být v teple, žít normální život.
Moji pozornost upoutala fotka Michaela s Brianem. Mít tak kluka, kamarády, chodit ven...
Tak moc jsem to chtěl.
Běžel jsem dolů k Debbie a objal ji, vyhrkly mi slzy. Debbie mě objala a já... brečel.
Potom Debbie řekla, ať si jdu napustit horkou vanu a ona zatím uvaří. A pak se třeba vrhnem na ty soby. Vánoce jsou za dveřmi.

Brian
Kolem devatenácté hodiny volala Debbie. Byl jsem ještě v práci. Poslední dobou jsem byl podrážděný. Nevrle jsem řekl: "Co chceš? Mám hodně práce."
Ona rychle vychrlila svoje pozvání na Vánoce. Věděl jsem, že odmítnout se nedá a tak... jsem souhlasil, i když se mi letos vůbec nechtělo. Michael tam bude předvádět své štěstí s profesorem, Debbie s Horváthem, Lindsay s Melanií. Prokrista, dokonce Emmett s Tedem a co tam, kurva, budu dělat já? Jdu tam jedině proto, že tam bude Gus.
Dobře. Budu tam jen chvíli a pak si dám doma joint a Jima Beama. Dohodnuto.
Debb se asi snažila něco naznačovat, ale já neměl náladu na její hádanky a překvapení.
Dozvím se to nejpozději zítra. Stejně to bude nějaký nový sob či něco stejně příšerně... Debb je nejvýstřednější z celé ulice, takže je to v pořádku, čím zdobí svůj dům. Jednoznačně.
Ať je dům nazdobený jakkoli, stejně je to něco jako můj domov, mírnil jsem své nenadšení.
A raději se vrátil k práci.

Zvolil jsem elegantní červenou košili a černé těsně přiléhající kalhoty. Co kdybych změnil plány a vyrazil jsem pak do Babylonu. Možná to po tomhle večeru budu potřebovat.
No to snad né? Jak se mi mohlo stát, že jsem tu první? Objal jsem Debbie a položil svoje dárky pod stromek. Pak jsem šel za Debb do kuchyně, abych se podíval, jestli udělala moje oblíbené vánoční jídlo. Najednou Debb zahulákala nahoru, až jsem se lekl: "Už je tu první hóóóst."
"Kriste, nevydržíš bez Horvátha ani minutu? Raději mi něco nalej. Budu to dnes potřebovat."
Usmála se a líbezně řekla: "Carl má službu, přijde až v osm."
Bylo mi jasné, že se musela zbláznit. Nikdo jiný tu nebyl. S Michaelem jsem mluvil před chvílí mobilem a ještě se oblékal. Doma!
Najednou jsem ale opravdu uslyšel kroky na schodech z patra. Otočil jsem se a uviděl…
Justina.
Srdce mi poskočilo. Byl nádherný. Pomalu scházel ze schodů a usmíval se. Měl na sobě černé kalhoty bílou košili s vázankou, patrně po Vicovi.
Stálo mě tolik sebezapření, abych po něm neskočil a nezlíbal ho. Došel ke mně a podal mi ruku. Podal jsem mu ruku též, ale přitáhl jsem ho k sobě a pevně ho objal. Naše rty se spojily.
Když jsme náš dech beroucí polibek neradi ukončili, zašeptal jsem mu do ucha: "Proč jsi odešel, bál jsem se."
Položil se do mé náruče ještě víc a zašeptal mi zpět.
"Taky jsi mi scházel." Naše polibky přerušil zvonek dalších hostů.

Kromě Michaela o Justinovi nikdo nic nevěděl a tak byl pro ně vánočním překvapením. Ještě více byli překvapeni z našeho chování. Nemohli jsme od sebe odtrhnout ruce a já tradičně nezmizel jako první do Babylonu, ale zůstal jsem jako jediný host až do rána. Hned svou druhou noc v tomto domě Justin porušil Debiina pravidla - žádný trick po půlnoci. Ale to nevadilo.
Asi proto, že já pro něj nejsem trick. A ani on pro mě.

 
KONEC
Byla bych moc ráda, kdyby jste mi zanechali komentář, abych se dozvěděla, zda se vám povídka líbila či vám něco nesedělo. Děkuji.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elle | Web | 19. ledna 2011 v 18:36 | Reagovat

pekny blog =)

2 Justinka | Web | 19. ledna 2011 v 18:41 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)

3 Dreamy° | Web | 20. ledna 2011 v 20:29 | Reagovat

Naprosto dokonalá povídka! Nemám slov! Četla jsem to jedním dechem! Ten závěr je dechberoucí... ♥

4 Justinka | Web | 20. ledna 2011 v 20:48 | Reagovat

[3]: Děkuji. Patří ti čestné první místo za přečtení. ;-)

5 Dorea | Web | 13. února 2011 v 1:19 | Reagovat

ach, já se celá rozplývám, na tváři přiblblý úsměv, to byla nádherááá...víc takových povíddek...jéé slint :-D děkuji moc

6 Justinka | Web | 13. února 2011 v 1:24 | Reagovat

[5]: WOW, ty ses do toho dala. Počkej tak rychle nepíšu, si to vůbec nešetříš. Fuj, co to melu, konečně to někdo čte a komentuje, čti děvče, čti! Já děkuji!

7 QueerQueen | Web | 14. února 2011 v 17:09 | Reagovat

Kráása :)) Přečtla jsem to jedním dechem :))

8 Pája | 26. března 2011 v 20:12 | Reagovat

Krásné, krásné krásné :-) Brian tu odhodil masku hajzla, jak říkává Debie. Moc krásně se to četlo. Vánoce mi v seriálu chyběly, zajímalo by mě, jak by je Brian slavil 8-)

9 Justinka | Web | 26. března 2011 v 21:52 | Reagovat

[8]: Vánoce chybí téměř všem, vzniklo tolik krásných povídek. Naposledy jsem četla myslím od XieXie a ta je geniální. A taky je jich hodně na Díkůvzdání, to je podobná pospolitost a rodinný svátek.
Je celkem lehké udělat toho chudáčka z Justina, teď jsem si ale vzala do hlavy, že zkusím napsat něco, kde Justin bude ten, kdo zachrání Briana před naprostým úpadkem! Teda fakt nevím, jestli to dám, protože Brianova hrdost by nikdy nedovolila se plácat v nějaké stoce. Uvidíme, jestli mě něco napadne, ještě jsem ani nezačala :-x

10 alice | 6. dubna 2011 v 19:18 | Reagovat

uf... konečně jsem se zase nadechla... je to úžasné... sice mám raději lehce arogantního Briana, ale úžasné... :-)

11 Justinka | Web | 6. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat

[10]: Já taky, ale neumím to psát. :-(  :-(  :-?

12 keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 12:20 | Reagovat

to bolo krásne :D Happyendy zbožňujem

13 Lucie | E-mail | 25. listopadu 2011 v 17:01 | Reagovat

tuhle povídku čtu už tak po páté, je fakt úžasná :-)...a vůbec všechny co tu máš jsou výborné, nemůžu si pomoct :-D

14 Justinka | Web | 25. listopadu 2011 v 18:49 | Reagovat

[13]: Tys to četla 5x? O_O Hrdino!
Tys to četla 5x a komentuješ teprve teď? :-(

Děkuji! Jsem moc ráda, když se moje povídka někomu zalíbí až tak, že napíše koment. ;-)

15 Karin | 11. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Moc hezky píšeš. [:tired:]

16 anlupa | E-mail | 10. července 2013 v 13:15 | Reagovat

taky jsem se dala do čtení všeho co se tu nachází....:-) ;-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015