Bezdomovecké blues 2. část

16. ledna 2011 v 18:24 | Justinka |  BEZDOMOVECKÉ BLUES


BEZDOMOVECKÉ BLUES

2. část





Brian vzal nůžky, kterými stříhal Justina. Klekl si a opřel se břichem o jeho kolena. Potom mu ostříhal na krátko jeho jemné, ještě dětské vousy. Vstal a odvedl Justina do koupelny.
Podal mu holící strojek a sledoval, jak Justin vlastně neví, co s ním…
Vzal mu ho beze slova z ruky. Došlo mu, že Justinovi začaly růst vousy až už byl z domova pryč a nikdy tohle vlastně nepotřeboval. Rozhodl se pro klasickou žiletku, aby se Justin něčemu naučil.
Natřel ho pěnou a pomalu ho holil. Úplně se lekl, jaká dětská tvář na něj vykoukla.
Justin si umyl obličej a oba se zkoumavě zahleděli do zrcadla.
"Takhle je to lepší," řekl Brian.
"Myslíš?!" Škádlil ho Justin.



"Jasně, je to příjemnější při líbání." Justin zčervenal, ale pak odvážně řekl: "Nevím, můžeš to zkusit?"
"Chceš?"
"Hm." Brian ho opatrně políbil. Jen tak lehounce se jejich rty dotkly. Potom chytil mezi své rty Justinův horní ret a jemně ho sál. Držel ho a přejížděl po něm jazykem. Dráždil ho.
Vše bylo tak jemné. Justin to nevydržel a Brian se málem začal smát, když Justin přitlačil a vášnivě Brianovi vpadnul jazykem do úst. Jejich jazyky se pustily do milostného souboje a Justin se do toho tak vžil, že ani nevnímal, že nahou hrudí leží na Brianovi a mezi jeho nohy se tlačí Brianovo stehno. Málem se ručník kolem jeho pasu poroučel k zemi.
Justin se polekaně odtáhl a rychle ručník chytil. Otočil se od Briana, jenže se ocitl naproti zrcadlu. Viděl svou vzrušením zčervenalou tvář, bradavky zkamenělé na kámen a stejně tak i penis. Rychle vyrazil k sušičce. Vytáhl svoje šaty - vonící, čisté, ale ne úplně suché. Začal je na sebe natahovat. Brian ho chtěl zastavit, ale on co nejrychleji vyrazil pryč.

Brian chodil pomáhat co nejčastěji, protože zjistil, že na Justina musí myslet. Co dělá? Kam šel? Proč utekl, vždyť se mu to líbilo? Nedělali, přece nic tak hrozného.
Jenže Justin na jídlo nepřišel. Brian měl na sebe děsný vztek, protože předtím měl Justin alespoň šanci dostat zadarmo teplé jídlo, ohřát se, umýt se. A teď v jeho jediné naději se roztahuje on, který to dělá jen pro svůj rozmar a Justin nemá kam jít. Asi se za to své vzrušení stydí tak, že sem nechce přijít.
Bože, kdyby věděl, že takhle působí na všechny chlapy v Babylonu, není zač se stydět.
Navíc Brian byl na tom tehdy stejně. Vzrušovala ho jeho nevinnost a dokonce i to, že utekl.
Po dlouhých čtrnácti dnech se objevil. Byl naprosto zbědovaný, vyhublý a hlavně nemocný.
Tváře mu žhnuly horečkou a příšerně kašlal. Brianův strach o něj dostal jasné kontury.
Šílel z toho, protože za to mohl. Bylo to tutově z těch vlhkých šatů, ve kterých utekl do mrazivé noci. Brian mu dal plný talíř polévky a přisedl k němu.
"Jsi hrozně nemocný z těch vlhkých šatů! Půjdu se zeptat ředitele, jestli tě přijme."
Jenže ředitel musel odmítnout. Dům byl beznadějně přeplněn, díky předchozímu ošklivému počasí, které sem zahnalo spoustu zákazníků. Už nezbývala ani jedna deka navíc.
Brian věděl, že kdyby Justin odešel, byla by to jeho smrt. Proto, když říkal Justinovi, že ředitel ho odmítl, dodal, že ho posílá na náhradní místo.
Justinovi bylo tak zle, že mu to bylo jedno. Toužil si lehnout a spát. Brian ho naložil do svého jeepu a odvezl ho do loftu. Když Justin poznal, kam jedou, začal protestovat. Brian zastavil před domem a Justin vyskočil z auta a začal utíkat pryč.
Brian ho pár skoky dohonil a chytil ho do náruče. Rychlý start neudělal Justinovi dobře a teď se mu točila hlava a bylo mu zle. Najednou v Brianově sevření omdlel.
Brian ho tedy zvedl a v náručí "jako nevěstu", aby viděl do jeho tváře, ho donesl až k posteli do svého bytu. Opatrně ho položil na postel a Justin malounko otevřel oči a potom je zase hned zavřel. Brian ho donutil zapít léky na horečku a pak ho svlékl a nechal ho spát.

Sedl si na gauč a přemýšlel, proč tohle dělá. A proč by neměl?
Ten kluk neudělal nic jiného, než že je gay. Za to by měl platit celý život? Tohle by udělal každý. Měl akorát to štěstí či tu smůlu, že narazil na mě. Jaký by byl problém sehnat mu práci a bydlení? Zařízeno během několika minut. Pár telefonátů a je to - tím si byl Brian jistý.
Musí si s ním o tom promluvit. Ale opatrně. Něco mu říkalo, že tenhle kluk měl nejen špatné zážitky, ale i velkou hrdost. Byla by chyba ho zase zahnat pryč.
To je jedno, teď musí myslet na to, aby mu bylo lépe. Objednal horkou polévku a jídlo, uvařil čaj a čekal, až se Justin probudí.
Brian málem nadskočil, když mu zazvonil telefon. Byl to Michael.
Volal, protože vezl Brianovi nějaké jídlo od Debbie, protože o něm dlouho neslyšeli a obávali se, že by mohl být nemocný. Brian Michaela nejprve ujistil, že je zdravý a pak ho požádal, ať mu nakoupí zásobu léků z lékárny. Nechtěl totiž Justina opouštět.
Byl to dlouhý seznam: léky na bolest, něco na kašel, rýmu, horečku, vitamín C…
Michael nevycházel z úžasu.
"Obnovuju lékárničku," řekl Brian a přerušil hovor. Bylo mu jasné, že až Michael přijde, vychrlí na něj milion otázek a to nepříjemných otázek.
Nikdo nevěděl, že pomáhá v charitě, takže není možnost vysvětlit, kde vzal nemocného sedmnáctiletého kluka ve své posteli. Sebral jsem ho na ulici a pomáhám bližnímu svému asi stačit nebude, ušklíbl se Brian. Kruci, proč by se měl omlouvat za to co dělá? Nebude. Ať si Michael myslí, co chce.
Bylo to přesně tak, jak Brian předpokládal. Michael pořádně vyšiloval. Nakonec ho Brian vystrčil za dveře, aby Justina nevzbudil.
Michael řekl Brianovi, že až ho ten kluk zabije a jeho zavolají, aby identifikoval mrtvolu, bude mu to jedno. Brian se ušklíbl, protože věděl, že jsou to kecy.
"Ten kluk neudrží lžíci, kurvafix! Maiky si ubohý, nech toho!"
Brian zacpal Michaelovi pusu dlouhým polibkem a vstrčil ho do výtahu. Věděl, že v nejbližší době může očekávat návštěvu Debb.

Justin se probudil. Chvíli nevěděl, kde je a dezorientovaně těkal očima. Pak se jeho oči zastavily na Brianovi a on se uklidnil. Brian mu řekl, že spal hrozně dlouho. Položil svou studenou ruku na jeho horké čelo.
"Dám ti znovu léky a musíš sníst trochu polévky."
"Počkej…"
"Kriste, on bude pořád protestovat?" pomyslel si Brian.
"Nic silného, jsem silně alergický. Hlavně žádný Codein."
Brianovi se ulevilo, že tohle Justinovi nedal. Pozorně poslouchal, co Justin nesmí. Justin potom schválil léky na horečku a nechal si dát studený obklad na čelo.


Justin

Mýma horečkou planoucíma očima jsem sledoval, jak se Brian svléká. Pohled to byl úchvatný, ale já si ho neužíval.
V mých útrobách se začal rychle rozpínat strach. Panika, že teď mě konečně má polonahého, bezmocného v posteli a udělá co? Líbil se mi, líbil se mi děsně, ale právě teď jsem ho nechtěl. Naštěstí se u spodního prádla zastavil a pak na mě pohlédl. Věděl jsem, co může vidět. Nikdy jsem neuměl skrývat svoje pocity a vše se mi hned objevilo na obličeji a očích.
Všiml si mého strachu a nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Proč se na mě takhle díváš?" sklonil se až ke mně a položil svou dlaň na mou rozpálenou tvář. Pak mi vyměnil obklad.
"Myslíš, že tě jdu ošukat?" nevěřícně se zeptal. Musel vidět otázku v mém obličeji. A ne?
I když byla nevyslovená odpověděl mi.
"Ne, jdu tě vypotit a to jak známo, jde nejlépe ve dvou, a když jsou nazí, tím lépe."
Lehl si a mě si přitáhl na své rameno a hruď. Ležel jsem napnutý jako struna.
Bylo to nepohodlné, odtahoval jsem se, abych ho netížil.
"Tak už se nevrť a lež. Klid, jsem velký chlap, něco vydržím. Lehni si na mě."
Když jsem mu uvěřil, že mě chce opravdu jen mít k sobě přitisknutého za účelem zvýšení mého pocení, lehl jsem si na jeho hruď a bylo to moc příjemné. Vdechoval jsem vzrušující vůni jeho kůže a snažil se soustředit na to, jak mi po těle stékají kapičky potu. Potom jsem usnul.

Brian

Ležel jsem a přemýšlel, jak nepříjemné bylo vidět strach v jeho očích. Copak si myslí, že mu ublížím? Ještě pořád mi nevěří?
Jeho malé krásné tělo se vpíjelo do mého. Jeho nádherná jemná pokožka kontrastovala s mojí opálenou ze solária a ještě lépe vypadla proti mému tmavě modrému povlečení.
Musel jsem přestat na něj myslet nebo se probudí a zjistí, že jsem nadržený jako blázen
jen z přemýšlení o jeho porcelánové kůži. Patrně by ho to vyděsilo. A to jsem teď nechtěl.
Nejdřív se musí uzdravit, potom... co bude potom?

Měl jsem pravdu. Druhý den se ihned po službě dostavila Debb. Nesla hrnec polévky. Znal jsem ji důvěrně.
Byla to variace na tu samou, kterou mi posílala, když... jsem byl nemocný já.
Vřítila se dovnitř, ale já naznačil, že Justin ještě spí. To jí nezastavilo.
Položila hrnec v kuchyni a šla se podívat do ložnice. Šel jsem za ní. Co udělá? Vzbudí ho a provede výslech? Možná, že pochytila nějaké policejní metody od Horvátha.
Nebo spíš Horváth od ní!
Zastavila se na schůdcích a zašeptala: "Sunshine."
Otočila se a šla zpátky do kuchyně.
"Já ho znám z jídelny, jak ho znáš ty? A co tady dělá?"
"Poznali jsme se v charitativním domě."
"A? Proč není tam? Ošukal jsi ho a on z toho dostal horečku?"
Z mé tváře Debbie musela jasně vyčíst, že jí do toho nic není.
Důrazně jsem řekl: "Neošukal jsem ho."
Přišla ke mně a omluvně mě pohladila po tváři. Tiše jsem dodal pravdu.
"Měli plno a on by na ulici umřel. Je to ještě dítě."
"Jsi dobrý muž, Briane Kinney. Kdybys potřeboval jídlo, léky, cokoliv... dej vědět. Pošlu to po Michaelovi a řeknu mu, ať… tě nechá být," usmála se a šla domů.

Když bylo Justinovi trochu lépe, ale jeho tváře pořád hořely horečkou, požádal mě, zda bych mu nedal papír do tiskárny a ostrou tužku.
"Myslíš, že se z toho nedostaneš? Nemusíš psát závěť."
Ušklíbl se a trpně čekal, až jeho přání splním. Potom popadl velkou knihu, položil na ni papír a začal... kreslit?
Užasle jsem zíral, jak se pod jeho rukama rodí postava a tvář. Moje postava a moje tvář!
Ten obraz byl naprosto dokonalý. Možná lepší než já sám. Přísahám, že první co mě napadlo, bylo: "Ten kluk je kurva umělec. Proč ho nemám alespoň v grafickém oddělení mé firmy?"
Rozhodl jsem se, že to s ním proberu, jen co mu bude lépe.



Co bude dál se dozví ten, kdo si počká na další díl Bezdomoveckého blues.
Budu ráda za každý komentář, abych věděla, jestli se Vám povídka líbí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alice | 6. dubna 2011 v 19:10 | Reagovat

moje nadšení stále neklesá... :-)

2 keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 12:06 | Reagovat

no som zvedavá kedy mu začne Justin veriť...fakt zaujímavé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015