BEZDOMOVECKÉ BLUES 1.část

13. ledna 2011 v 11:28 | Justinka |  BEZDOMOVECKÉ BLUES



BEZDOMOVECKÉ BLUES

1.část




Brian se podíval z okna a rozhodl se, že si vezme raději ještě svetr. Venku bylo pěkně sychravo. Znovu se zadíval z okna a přemýšlel, proč tohle chce a potřebuje udělat. Jeho rozhodnutí byla vždy založena na důkladném myšlenkovém procesu, čistě racionální, bez emocí. Ale tohle rozhodnutí bylo založeno na zbožném přání přežít rakovinu. Když mu bylo nejhůř, slíbil to! Komu? Bohu? S ním neměl právě dobré vztahy. To je jedno, o tom přemýšlet nechtěl. Prostě to slíbil a rakovinu přežil (tichounce zaklepal prsty na vedle stojící stolek). Zvládnul to sám a s Michaelovou pomocí.
A jídlem od Debbie, mírně se usmál. Teď je čas dodržet slovo. Brian Kinney vždy drží slovo, i když jsou to sliby, které dal jen sám sobě.
Včera zavolal jednomu kamarádovi s Červeného kříže. No dobře, kamarád je silné slovo, šukal s ním. A dnes by měl jako dobrovolník jít rozlévat polévku do charitativního domu Vica Grassiho. Rozpršelo se. Přitáhl si svetr blíž k tělu. Nechtělo se mu, ale věděl, že on se může vrátit ke svému životu do teplého loftu, koupit si večeři v jídelně u Debbie a popovídat si s přáteli.
Ti lidé, co dnes od něj dostanou polévku, tohle udělat nemohou.
Oblékl si kabát a zamkl za sebou loft.


Brian si potřásl rukou s ředitelem charitativního domu.
"Dnes se velmi ochladilo a ke všemu prší, takže čekáme hodně zákazníků. Jsem rád, že jste přišel. Je nás tu opravdu málo a každá ruka se hodí. Vezměte si, prosím, zástěru a čepici, to jsou hygienické předpisy," řekl ředitel. Mezitím došli do jídelny k ohromné várnici horké polévky.
Brian si nandal zástěru a zavázal si ji kolem pasu. Ředitel otevřel dveře a vpustil dovnitř hladové a mokré zákazníky. Začali ze sebe stahovat smrduté mokré oděvy a Brian měl chuť utéct.
Celá místnost se ponořila do příšerného smradu dlouho nemytých lidí, umocněného mokrým a špinavým oblečením.
Brian se nadechoval co nejméně a přemáhal svůj dávicí reflex. Za chvíli to bylo trochu lepší a on se dokonce dokázal zašklebit na prvního zákazníka, což mělo být něco jako úsměv. Ze začátku se na ně nedíval, ale postupem času, když už jídelna byla skoro zaplněná a on rozdal litry té teplé bryndy, konečně se odvážil zvednout oči od polévky. Seděli tam, všichni zarostlí, vousatí, nečesaní, nemytí, smrdutí.
Ne, neměl se dívat. Teď uviděl v jejich hladově se otvírajících se ústech jejich černé nebo vůbec žádné zuby, vousy poseté nudlemi z polévky, nosy červené zimou či od alkoholu, tváře odřené, ošlehané zimou a větrem. Nebyl to hezký pohled.
Najednou mu výhled zastoupil další příchozí. Byl mu za to vděčný. Mohl odtrhnout od místního osazenstva oči a soustředit se jen na něj. Zadíval se a s překvapením zjistil, že na něj zírají nebesky modré oči ze zarostlé tváře, která ale byla oproti ostatním hodně, hodně mladá.
Náhle vedle nich stál ředitel, který asi přišel zkontrolovat, jak si Brian vede.
"Justine, kde ses toulal? Dlouho jsme tě neviděli."
Justin jen pokrčil rameny a prohodil "táta." Pak chytil polévku a chléb od Briana a rychle zamířil
k volnému místu. Brian se otočil na ředitele: "Jak to myslel?"
"Zeptej se ho. Neuškodí, když se s našimi zákazníky seznámíš a oni s tebou. Většinou jsou vděční, když s nimi prohodíš pár slov," pozorně se rozhlédl. "Stejně tu už asi všichni byli."
Vzal Briana lehce za loket a vedl ho k Justinovi. Posadil ho naproti němu a Justinovi řekl: "Brian je nový dobrovolník a myslím, že by se měl seznámit s příběhy našich zákazníků, aby byl v obraze. Můžeš?" Justin znuděně přikývl a ředitel odešel.
"Nemyslím, že ti to k něčemu bude. Ty tu nevydržíš ani týden. Vsadím se, že už příště nepřijdeš!"
"To jsem rád, že naprosto přesně víš, co já udělám, my se totiž tak dobře známe, viď? Možná jsme spolu chodili do školy?"
Justinovi došlo, že Briana odsoudil moc rychle a nedal mu šanci. A sám tohle neměl rád.
"Ne, nechodili - jsem daleko mladší," ušklíbl se.
"Chceš nás tedy poznat? Dobře. Támhle sedí Hubenej Joe, manželka ho vyhodila z jejich bytu jen v ponožkách. Načapala ho, jak si to rozdával s chlapem," zakřenil se Justin.
"Tamhle je Charlie, ten dojel na to, že ho po třiceti letech ve stejným podniku vyhodili na dlažbu. Nemohl najít práci, protože uměl jen to jedno, neměl na nájem…" Justin se odmlčel.
"A ty?" zeptal se Brian.
"Já…hm…no…."
"Co?"
"Mě vyhodil z domu v šestnácti vlastní táta. Neměl jsem dodělanou školu, neměl jsem kam jít. Chvíli jsem makal na překladovým nádraží a vykládal vagóny. Pak mě táta našel. Zlomil mi mimo jiné ruku a bylo po práci. Tak jsem skončil tady, polomrtvý hlady a nemocný. Zachránili mi tu život." Brian přikývl.
"Proč?"
"Proč mi zachránili život? Jasně, bylo by lepší, kdybych chcípnul!"
"Ne! Proč tě táta vyhodil?"
"Zjistil, že jsem gay a nějak to nezvládl, když přišla ze St. James zpráva, že mě učitel nachytal
v tělocvičně, jak někomu honím. Chtěl jsem totiž toho hodného a bohatého hocha svést na scestí a úplně ho zkazit. Navíc jsem mu prý dokonale zkazil jeho neposkvrněnou pověst. Jeho táta dal škole sponzorský dar a mě... vyhodili. Táta se přes mou zkaženou pověst patrně nedokázal přenést. Prý, co tomu řeknou obchodní partneři?"
"Debil," řekl Brian.
"Kdo? Táta nebo Hobbs?"
"Oba," usmáli se na sebe.
Potom Brian musel jít uklízet nádobí.

Druhý den ho potěšilo, že Justin přišel opět mezi posledními a vytáhl obočí úžasem, že tam Briana zase vidí. Brian si pak k němu přisedl se samolibým výrazem.
Justin řekl: "No né, zúčastnil ses dvakrát, to bys měl dostat hobla."
Brianovi došlo, že pro jednou na něm bylo až příliš vidět, co si myslí. A to nebyla častá věc.
Proto se vrátil k neutrálnímu výrazu.
"Až tu budeš dva roky, tak se tak tvař! Ale jinak máš pravdu, nečekal jsem tě tu. Proč to děláš? Potřebuješ si něco dokázat? Nebo to máš jako trest? Zabil jsi houmlesáka a teď jim máš do smrti sloužit?"
"Nikoho jem nezabil, ...to rakovina málem zabila mě. Řekl jsem si, že když to přežiju, budu trochu míň sobeckej hajzl než jsem," řekl Brian a vůbec netušil, proč tomuhle cizímu klukovi říká pravdu, kterou neřekl ani Michealovi.
"Fajn," usmál se Justin.

Když měl Brian uklizeno, chystal se k odchodu domů. Všiml si, že si Justin ještě chvíli povídal
s ostatními. Moc se jim do zimy nechtělo. Srazili se spolu u východu.
Brian se zeptal: "Kam půjdeš?"
"Nevím, na spaní je ještě brzy."
"Nechceš jít se mnou do jídelny na kafe?" slyšel se říkat Brian.
"Jo."
Debbie jim šla vstříc. Brian očekával, že bude vítat jeho, ale ona se smála na Justina. "Sunshine."
"Sunshine? Ty sem chodíš?" ptal se Brian.
"Někdy."
Usadili se v boxu a pili horkou kávu. Justin jedl citrónové řezy, které mu koupil Brian.
Brian si ho prohlížel. Byl vlastně velmi hezký, kdyby o sebe dbal. Vlasy by měl jistě pěkně blonďaté, kdyby nebyly ztěžklé mastnotou a pod světle hnědými vousy se skrývala smyslná ústa.
Justin si šel přidat další řez k pultu a Brian si prohlédl jeho úžasně tvarovaný zadek. Jen doufal, že nešlape.
Když se Justin vrátil s další tyčkou, řekl: "Co tvému "koníčku" říká tvá slečna?"
"Huh, co?"
"Povídám, co na tvé rozlévání polévky plebsu říká tvá slečna?" Justin se to konečně musel dozvědět, jak to je. Nechtěl se na Briana ptát ostatních, aby se mu neposmívali.
"Jo ta, tak tu nemám. Asi proto, že v Babylonu vojedu všechny, kteří se mi líbí."
"V Babylonu?" Zakuckal se Justin.
"Hmm."
Justin se radostně usmál. Srdce se mu zatetelilo. Je gay, hurá!
Brian se mu totiž hned od prvního dne děsně líbil, ale chápal, že s ním asi nebude nic chtít mít. Byl pro něj moc mladý a... s naprosto zkaženým životem.
Brian nadhodil: "Ty by ses mi líbil taky, kdybys ses umyl a zcivilizoval."
"To se ti lehko řekne, ale kde? V parku u jezírka? V charitě to dovolí jen jednou týdně.
Na víc nemají prostředky."
"Co třeba u mě? Já snad jednu sprchu unesu." Justin se na něj koukal s podezřením, ale pak přikývl.

Justin stál na prahu Brianova loftu s otevřenou pusou.
"Zavři pusu, vletí ti tam moucha," řekl Brian.
"Velmi... pěkné místo."
"Jo... proto tu bydlím... hodíme se k sobě," ucedil Brian.
"Pitomče."
"Upaluj do sprchy," ukázal Brian správným směrem.
"Šaty hodíme do pračky." Justin chtěl protestovat, protože v mokrých nebude moci odejít. Nechtěl, aby si Brian myslel, že chce zůstat. Věděl, že do Brianova života nepatří. Ale Brian dodal " a sušičky."
Když byl Justin ve sprše, vklouzl za ním nahý Brian a řekl: "Otoč se. Umyju ti záda."
Jenže Justinova reakce byla nepřiměřená. Začal křičet, stáhl se až na druhý konec sprchového koutu, ale vypadalo to, že je připravený Briana praštit.
Brian viděl, že Justin má po celém těle modřiny, a tak raději sprchu opustil. Tohle nechtěl.
Chtěl tomu klukovi opravdu umýt záda a vlasy. No dobře, možná i něco víc, ale on na tom nevidí nic špatného. Tohle nečekal. Co se mu asi stalo? Kdo ho zbil?
Oblékl se a čekal dlouho. Když konečně Justin vyšel z koupelny, měl na sobě Brianův župan. Ztrácel se v něm a tak si ho pevně kolem sebe držel překříženými pevně zaťatými pažemi.
"Promiň, opravdu jsem ti chtěl jen umýt záda," řekl Brian. Justin přikývl, ale bylo vidět, že mu nevěří.
Brian postavil doprostřed kuchyně židli a řekl: "Sedni si, ostříhám tě."
"To zrovna, nejsem tvoje hračka na hraní. Ty chodíš určitě k nejdražšímu kadeřníkovi na Liberty Avenue a na mně se tu budeš bavit?"
Brian viděl, že to s ním nebude lehké. Otočil se od něj a vyndal si vodu z lednice.
Tiše řekl: " Když jsem byl malý, byli jsme velmi chudí a navíc naše ani v nejmenším nezajímaly moje vlasy. Nechtěl jsem, aby mě stříhala máma a tak jsem se začal stříhat sám. Máš pravdu, že teď už to nedělám, ale míval jsem nejoriginálnější účesy na škole."
"To věřím," ušklíbl se Justin, ale šel k němu. Brian řekl, že z županu by vlasy už nedostal, ať si Justin vezme kolem pasu raději ručník. Justin zaváhal, ale pak to uznal. Stejně už ho Brian viděl. Šel do koupeny a pověsil župan na háček. Omotal se ručníkem a posadil se v kuchyni.
Brian začal stříhat. Šlo mu to dobře a za chvíli už jen upravoval drobné nepřesnosti.
Brianovy prsty laskaly Justinovy vlasy a užívaly si ty dotyky.
"Jsi velmi... blonďatý," řekl Brian a Justin se usmál.
"A taky velmi modrý," narážel Brian na modřiny.
"Zaskakuješ v nějaké hře o šmoulech?" Brian si sedl na bobek přímo před Justina a čekal na odpověď. Justin neměl jak uniknout. Brianovy ruce byly na jeho kolenech.
"Jeden chlap si myslel, že jsem tak zoufalý, když nemám kam jít, že s ním... "
"... budeš mít sex," dořekl Brian.
"Hm," potvrdil Justin.
"Nebyla to tak úplně jen jeho chyba. Byl jsem opravdu zoufalý a potřeboval jsem trochu peněz, tak jsem si s ním domluvil, že ho budu honit, jenže on pak chtěl víc. Nechtěl jsem."
"Jsi tak zásadový?" málem se ušklíbl Brian, ale neudělal to.
"Ne, jen... jen jsem to ještě s nikým nedělal a rozhodně si to nepředstavuju v zadní uličce Babylonu."
"Ty jsi... ?"
"Jo. Tys mě neslyšel? Je to tak nepochopitelné? Je mi sedmnáct!"
"Tobě je sedmnáct?"
"Cos myslel?"
"Nevím," sklonil hlavu Brian a uhnul pohledem. Potom hlavu zvedl a řekl Justinovi: "Neměl na to právo, pokud řekneš ne, tak to má být ne. Není to tvoje chyba." Přejel Justinovi rukou po tváři. "Myslím, že potřebuješ oholit."


Tak co myslíte? Dá se Brian na charitu anebo v dalším díle Justina o..ká a vyhodí, jak je jeho zvykem?
Dozví se ten, kdo si počká na další díl.:-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alice | 6. dubna 2011 v 19:05 | Reagovat

Tak jsem se nejdřív bála, co se z toho vvyrbí, ale je to... GREAT! jdu dál!

2 keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 11:56 | Reagovat

pani pani...dobrosrdečný Brian...zíram...ach

3 Karin | 11. března 2013 v 19:29 | Reagovat

Brain určitě Justina ukeca. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015