SETKÁNÍ část 4. PITTSBURGH

26. prosince 2010 v 10:00 | Justinka |  SETKÁNÍ
ČÁST 4.


PITTSBURGH


Bylo to už víc než rok, co se stala ta věc s medvědem.
Ennisovi přišel doporučený dopis. Málem šel zase zpět do NY, protože Ennis si ho nemohl vyzvednout.
Byl v horách. Když si ho doma v klidu otevřel, vypadla na něj krásně vyvedená pozvánka. A letenka do Pittsburghu. V přiloženém dopisu zjistil, že ho Justin s Brianem zvou na návštěvu, protože Justin během toho roku namaloval dostatek obrazů inspirovaných wyomingským výletem a v GLCentru mu je vystaví.
Potom se výstava přesouvá do NY. Je to prý taková zkouška, jak se budou obrazy líbit. Chtějí mu je ukázat a představit ho přátelům.
Brian připsal, že ví, že se Ennis nechce hnout z místa, ale ty obrazy prý za to stojí a měl by udělat ve svém životě vyjímku. A pár dnů ho snad nezabije!


Ennis se dlouze zadíval na krásnou malbu, kterou si zarámoval a pověsil na stěnu svého karavanu před rokem. Byli na ní s Jackem jako živí. Jako by je Justin znal. Zvažoval to. Vždycky ho doma drželo spoustu důvodů: děti, peníze, práce…
Tentokrát tady ale nic takového není. Děti vyrostly, letenku dostal a Brian psal, ať si s ubytováním nedělá hlavu, a práce zrovna na tu dobu není nijak moc.Většina kusů už odrodila a teď by měl být celkem klid. Snad by to šlo.

Ve vedení GLCentra byla pořád ta samá Tannis jako tenkrát, když tam měl Justin vystaveno pár svých kreseb. Velmi ochotně a ráda zařídila Justinovi výstavu. Vlastně byla potěšená, že jí něco takového vůbec nabídl. Justin se zase těšil, že se dostanou na nějakou dobu domů a bude si moci užít mámu, Debbii a kamarády. Určitě přijedou i holky z Toronta s dětmi. Všichni byli na ně moc zvědaví. Už tady dávno nebyli.
Hlavně je zajímalo, jak se Brian vykřesal z poranění medvědem. Věděli, že kdyby mu měly zůstat nějaké šílené jizvy, bylo by to pro něj opravdu jen těžko přijatelné, spíš nepřijatelné. Ale nutno říct, že i když to vypadalo tak dramaticky, tak po jedné plastické operaci byl Brian jako nový. Naštěstí se mu hojilo vše dobře a to i díky tomu, že Justin neustával ve své péči o něj a jeho tělo a jizvy mu pečlivě každý den třel sádlem a bylinkovou mastí.
Dnes dostali dopis od Ennise, kde psal, že přijede rád, protože chce vidět, co Justin stvořil.
O svých obavách z této největší cesty v jeho životě se nesvěřil. To ale neznamenalo, že by je neměl.
Brian s Justinem jeli do Pitts jen pár dní před zahájením výstavy. Justin pomohl obrazy rozmístit, udělal i návrh plakátů, které se teď lepily po celém městě.

Na letišti na Ennise čekal Justin. Ennis ho uviděl okamžitě. Jeho zářivě blonďatá hlava svítila přes celou letištní halu. Dokonce měl udělaný transparent se zdařile vyvedenými písmeny a
příšerně neónovou barvou Ennis del Mar. Nadšeně s ním mával i když se už viděli a Justin se na Ennise smál svým sluníčkovým úsměvem. Ennis nevěděl, jestli se má proto mračit, či se mu to dokonce líbí a hřeje ho u srdce to nadšené uvítání.
Když se objali, nemuseli vyzvedával žádná zavazadla, protože Ennis měl jen příruční tašku.
Justin se usmál. Jako vždy úsporný. Ve věcech, v řeči, v životě….
Nasedli do Brianova džípu, který si nechali v Pittsburghu. Bylo to zbytečné, ale měli k němu vztah - téměř sentimentální.
Ennis se omluvil, že není na psaní a tak si během roku moc korespondence nevyměnili, ale poděkoval znovu Justinovi za nádherný obraz, který mu poslal. S vážným výrazem pronesl: "Dívám se na něj každý den a přivádí ke mně samé pěkné vzpomínky."
To, že jednou musel obraz zastrčit do skříně ke košilím, protože se prostě na něj nemohl ani podívat, aby se v jeho hlavě nerozjela ohromná řeka výčitek, zoufání, smutku, strachu, zlosti a nenávisti…
Za pár dní, kdy se nejdřív důkladně opil, potom dlouho střízlivěl a pak se to snažil vymazat z hlavy, se k němu v noci zase vrátily příjemné vzpomínky a sny. Byl zase na Brokebacku a bylo mu dobře. Vytáhl obraz zpět a doufal, že krize byla zažehnána. To Justinovi říct nechtěl a nechtěl na to teď ani myslet.
Justin řekl, že se staví v jídelně a koupí si nějaké jídlo domů k večeři. V autě bylo příjemně, ale když vystoupili u jídelny, překvapilo ho nepříjemné chladno a silné mrholení. Přitáhl si svoji koženou bundu blíž
k tělu a rychle kráčel za Justinem. Když vstoupili, ucítil příjemnou vůni jídla, ale i takovou milou atmosféru, která tu panovala. Justin šel políbit dámu s červenými vlasy za pultem. Z rohu místnosti na něj mávali další dva chlapíci. Ostatní alespoň kývli na pozdrav.
Bylo vidět, že je tu jako doma. Justin představil Debbie Ennise se slovy: "To je náš zachránce, který udatně skolil medvěda."
Ennis se nadechoval, že se proti tomu ohradí a poví pravdu, ale Justin ho zastavil očima. Proto podal Debbie ruku a představil se.
Debbie se na něj zářivě usmála a řekla, že ho moc ráda poznává. Hned na něj vychrlila, že bude bydlet u jejího syna Michaela, protože u Briana a Justina v loftu by patrně zemřel hlady. Mají prý v lednici vždy jen vodu a poppers. Justin protočil oči a řekl, že to už dávno není pravda. A navíc, on vaří báječně a jestli si Debbie nedá pozor na jazyk, tak sem nebude chodit. Debbie vyprskla smíchy: "Zlato, zrovna ty bys bez francouzských hranolků a citrónových tyčinek nepřežil ani dva dny." Justin se usmál a objal jí: "Máš pravdu."
"Nandej si, já musím jí pracovat. Vaše večeře s sebou bude za chvíli," prohodila Debbie a zmizela. Ennis zvedl obočí: "Vždyť sis nic neobjednal?"
"Ona ví, co máme jíst. Je marné říkat jí, na co máš chuť. Já dostanu ke svým hranolkám vždy salát. Ať chci či nechci. A Brian ke svému salátu dostane vždy nějakou slaninu či sacharidy." Ennis zůstal za pultem a sledoval Justina, jak zručně nandává na talíře citrónové řezy. Chlapíci z rohu místnosti na něj volají, ať jim vezme taky, a tak bere čtyři porce a nese je k jejich stolu. Debbie kolem něj prosviští a křikne: "Chybí ti to, viď?"
Justin přes rameno vysvětlí, že tu dlouhou dobu pracoval, aby si vydělal na školu. Potom Ennisovi představuje Teda - chlapíka ve velmi drahém a dokonale padnoucím obleku, je to poznat i když se krčí v jídelním boxu. A Emmetta, který má na sobě něco neuvěřitelně barevného, ale k Ennisovu překvapení mu to vlastně báječně sedí. Oba na něj zvědavě koukají a potřásají mu rukou. Ennis se pod jejich zkoumavými pohledy necítí moc dobře. Připadá si tady jako chudý příbuzný. Doma mu tohle nikdy nepřišlo na mysl.
Ted se zvedá a omlouvá se, že musí zpět do práce. Byl se prý jen najíst a donést Brianovi večeři. Mají prý ještě hodně práce. Musí dodělat všechny resty, které se nakupily za tu dobu, co tu Brian nebyl. Justin ví, že to znamená, že Briana může čekat před půlnocí nebo spíš až po. Proto v klidu a v příjemném hovoru dojedí řezy a s naloženou večeří zamíří k domku Bruckner- Novotných.
Ben, Michael i Hunter je nadšeně vítají. A není to jen proto, že přinesli večeři. I když Hunter je vskutku rád, že si může nabrat Debbiiny dobroty a pro jednou vynechat Benovy zdravé, chutné, plně vyvážené pokrmy většinou z jáhlů, vloček, kuskusu a zeleniny. Sedí a povídají si u večeře a Ennisovi najednou bleskne hlavou srovnání. Jaká je tu přátelská atmosféra, jak je vidět, že tihle tři se mají rádi, i když se škádlí kvůli Benovu jídlu, na které si už dávno zvykli a celkem bez protestů ho přijímají. Jak jim to spolu klape. Hunter je už dospělý chlap, ale je na něm vidět, jak má svoje "rodiče" rád. Normální rodina. Možná i něco víc než normální, protože dobře věděl, že jsou mnohé rodiny, kde by si o takovéhle milé atmosféře mohli nechat jen zdát. Jeho vlastní, Jackova…..
Pomalu se mu začínaly klížit oči. Ráno šel normálně do práce, pak se důkladně vydrhl, aby smyl všechen pot a pach ze zvířat, oblékl si novou košili, kterou si koupil den předtím, a vyrazil na dalekou cestu, jakou ještě v životě nepodnikl. Jacku, to bys koukal… Vrátil se zpět ze svých myšlenek a znovu ho napadlo, že doma by už určitě spal.
Justin řekl, že jde vyrvat Briana z Tedových účetnických pařátů. Ti dva určitě nevědí, kdy přestat. Ještě řekl Ennisovi, že v pokoji, ve kterém bude teď bydlet, je bedna s věcmi, které už Brian nebude nosit. Než odjeli, udělali prý doma pořádek. Ennis je stejně vysoký a hubený jako Brian a tak by mu mohly jeho věci být. Ennis se chtěl bránit, ale Justin nesmlouvavě řekl, že to rozhodně nepovezou zpět a jestli si nic nevybere, dají to do Charity Vica Grassiho! Brian se prý těší, jak si obnoví šatník a nakoupí si nové kousky. Justin mezitím otevřel bednu a vytáhl krásný černý kabát a vstrčil ho Ennisovi do náruče. " Viděl jsem, jak se dnes choulíš zimou. Koukej se na zítra pořádně obléct, půjdeme na dlouhou procházku městem." Ennis nechápal, co je na tomhle kabátě špatného. Byla to tak kvalitní látka, že by vydržela ještě nejmíň dvacet let (při tom, na co ten kabát Brian potřebuje). Nakonec přikývl.
Justin řekl: "Udělej nám tu radost."
"Dobře, zachráním Vás od toho," řekl Ennis a slabě se usmál. Justin mu popřál dobrou noc a vytratil se vyzvednout Brian a odvézt ho domů a do postele. Úplně fyzicky mu scházela Brianova ústa.

Byla asi jedna ráno, když nakoukl do Brianovy kanceláře. Seděl za stolem a jednu ruku měl danou přes oči. Přemýšlel nebo... spal?
Justin se opatrně plížil k němu. Chtěl ho překvapit. Když už byl blízko, Brian vzhlédl. Nespal. Usmáli se na sebe a Brian otočil svou židli mimo stůl, roztáhl nohy a mezi ně si přitáhl Justina. Opřel svou tvář o jeho břicho. Chvilku to vypadalo, že tam usnul. Justin mu uhladil vlasy a řekl: " Hej, vždyť spíš. Pojď, vezmu tě domů. Chyběl jsi mi."
Brian se na Justinově břiše zavrtěl a jeho ruce se vydaly na objevnou cestu. Přejížděl po Justinově zadečku. Potom jeho prsty zamířily ke knoflíku jeho úzkých kalhot. Během chvilky je měl u kolen. Brian mu je nestáhl i se spodním prádlem a teď začal sát jeho penis přes bavlněnou látku slipů. Justin se vzrušeně nadechl. Byl už tvrdý, když se Brian odtáhl a ze všech sil mu na namočenou látku zafoukal. Bylo to jako by ho zmrazil svým dechem. Rage.
Pak rychle slipy sundal a vzal Justinův penis do úst. Justinovi připadalo, že jsou Brianova ústa žhavá.
Po zmrazujícím dechu mu teplo jeho úst dělalo neskutečně dobře a jeho penis to potvrdil ztvrdnutím na skálu. Brian si ho opřel o zadní stranu krku a Justin už ani svoje nadšené vzdychání nekrotil. Jestli je tu někde Ted nebo kdokoliv jiný, tak ať si užije. Brian měnil hloubku, rychlost, sílu sání a nikam nespěchal. Bylo to... úžasné. Nakonec přece jen nechal Justina vyvrcholit, když ten už prosil, škemral, fňukal, aby jen trochu víc přidal.
Jen co Justin vystřelil svou dávku Brianovi hluboko do krku, nohy mu podklesly. Brian ho zachytil pod zadkem. Ještě ho očistil a pak si ho něžně posadil na jedno koleno. Justin se k němu schoulil a konečně mu dal dlouhý polibek. "Děkuju, to bylo báječný. Musím říct, že vše, co umím jsem se naučil od opravdového mistra," zašeptal.
Brian se pousmál a řekl: "Vem mě domů."
Ráno se Justin probudil brzo. Rozhodl se, že nebude Briana budit. Přece jen tohle měla být pro ně dovolená a on už dva dny nepřetržitě pracuje. Vyplížil se z loftu a nechal ho spát.
Zajel pro Ennise a vzal ho na snídani k Debbie do jídelny. Když ho uviděl scházet ze schodů do obývacího pokoje usmál se. Ennis měl na sobě jednu z Brianových košil, svetr a teplý kabát přes ruku. Vypadal... nezvykle elegantně. A dobře.
Však taky, když dorazili do jídelny, Emmett místo pozdravu nadšeně zatleskal a vykřikl : " No, podívejme se na tebe, to je tedy změna. Ze zálesáka se stal městský elegán."
Ennis moc nechápal to velké nadšení, pořád měl na sobě košili, svetr a kabát, ale ano, i on se cítil dobře. Emmett mu jeho módní kreaci, kterou stvořil dnes ráno, pochválil. Ennis si posteskl, že celý život nosil košile s malým vzorečkem či slabým proužkem a z těchto sytých barev je trochu nervózní. Emmett se na něj zkoumavě podíval a pak řekl: "Nech to na experta přes módu - tetičku Em. Neboj se, v hadrech se vyznám." Ennis lehce zapochyboval a ostatní si vzpomněli na ty nešílenější kreace, které je Emmett donutil nosit.
"Než půjdeme večer k Woodymu, vyzvednu tě a mrknem na to." Ennis nevěděl jestli je rád, ale nakonec proč ne?
Po snídani se Emmett vypařil obhlédnout jeden objekt vhodný pro svatby a Ted spěchal do kanceláře. Debbie jim dolila ještě kafe a odpustila si veškeré poznámky, což bylo neobvyklé. Ennis měl konečně čas si to tu pořádně prohlédnout. Jídelna to byla jako kterákoliv jiná.
Až na svéráznou výzdobu a svéráznou servírku. Ještě překvapivější bylo osazenstvo z řad hostů. Viděl muže celé oděné v kůži. Hubené chlapečky, co sotva odrostli škole, jak se tulí v koutě jídelny a téměř spí. (Netušil, že jsou to unavení prostituti po jejich noční směně.) Viděl frajery v drahých oblecích, jako měl Ted, i kluky v džínách, kteří vypadali, že si jen odskočili pro snídani a zase míří do postele. Ze všech cítil, že by se při návrhu něčeho víc s mužem rozhodně neurazili. Nechápal to. Vše bylo tak zjevné, až okaté.
Bez jakýchkoliv zábran. Kluci se bez starosti k sobě tiskli, objímali, dokonce líbali. Ennis z toho byl... v šoku.
Justin viděl jeho pátravé pohledy a vzrůstající zmatek a tak ho pohladil po ruce a řekl: " Nenech se zmást, Liberty Avenue je takové zvláštní místo, kde jsme svobodní. Je to jen část Pittsburghu. Vlastně ghetto. Skanzen. V jiných částech města to takhle taky nechodí a někde si musíš dát sakra pozor, co děláš, stejně jako u vás."
Justin musel zajet pro Briana, aby ho odvezl do práce. Věděl, že se na něj bude mračit, že ho nechal spát. Vzal mu snídani a vydali se k loftu. Vyjeli výtahem a Justin otevřel se skřípěním veliké kovové dveře. I když ten zvuk byl děsivý, nikdy ho nechtěli nechat zmizet. Oznamoval jim, když byli zaneprázdněni, že někdo vstoupil, což celkem pravidelně dělal Michael a i další lidé, když tady ještě žili. Sice zaklepali, ale když nikdo neotvíral, prostě zkusili dveře otevřít. Ale nebyl to jen zvuk oznamující nezvané návštěvy. Byl to uklidňující zvuk, že je ten druhý doma, když byl v jejich pravidlech návrat do třetí hodiny ranní. Stačilo slyšet dveře a vědět, že je vše v pořádku. Vlastně ten zvuk milovali.
Vstoupili do loftu a Ennis ohromeně sledoval velký prostor. Ennisovi i Justinovi se oči zastavily na postavě Briana, který stál u okna s šálkem ranní kávy v ruce. Měl na sobě jen černé džíny, ze kterých mu vykukovala bosá chodidla. Justina silně přitahovala Brianova nahá záda a křivka krku. Došel až k němu a políbil ho mezi lopatky a na šíji. Pomyslel si, že je Brian stále ten nejkrásnější chlap jakého kdy viděl. I Ennis by s ním musel souhlasit. Teprve po Justinově polibku se Brian otočil. Chtěl se na Justina zamračit, že ho nevzbudil, ale pak si všiml Ennise a šel ho přivítat. Brian snídal, povídali si. Ennis a Justin čekali až ho budou moci zavést do práce. Po snídani Brian bez rozpaků shodil džíny a začal se soukat do elegantního, pracovního obleku. Ennis nemohl od Briana odtrhnout oči. Náhle si uvědomil, že Brian vidí, jak na něj zírá. Vykoktal: "Co tvoje zranění? Už je to dobré?"
Brian stáhl kalhoty, které měl už v půli stehen, zase dolů a ukázal Ennisovi svoji nohu a bok. Opravdu tam nebylo vidět nic drastického po útoku medvěda. Justin se přiloudal a pohladil Brianova zraněná místa stejně, jako když mu tam nanášel hojivé sádlo. Brian dal Justinovi polibek a konečně si natáhl kalhoty až nahoru.
Odvezli Briana do Kinnetiku a nechali ho opět pracovat, protože když to dodělá, bude mít volno na zahájení výstavy. Justin provedl Ennise firmou a povykládal mu její historii a zejména historii této budovy a potom už se vydali na opravdovou prohlídku města.

Druhý den byl Ennis s Michaelem v jeho obchodě. Docela ho to chytlo. Tohle byly "knihy" podle jeho gusta. Nikdy čtení moc nedal, ale tohle ho bavilo. Připadal si zase jako malý kluk. Strávil tam celé dopoledne a odpoledne vyrazil ještě do města. Chtěl přivézt nějaké dárky vnučkám. Byl ve městě trochu nesvůj. Nikdy tolik lidí neviděl, co jich je tady. A nikdy toho ani tolik nenamluvil jako tady. Ale i když z toho byl nervózní, tak... se mu tady docela líbilo. Všichni byli vážně přátelští. Večer se měli sejít u Woodyho a zítra už je zahájení výstavy. Docela se těšil a byl zvědavý na Justinovy obrazy. Večer se pro něj zastavil Emmett a pomohl mu se sestavením garderóby na zítřek. I když z toho Ennis neměl nijak zvlášť dobrý pocit, nakonec to bylo víc než fajn.
Emmett je spontánní a opravdu měl pochopení pro všechny jeho připomínky, co si na sebe opravdu nevezme. Dali dohromady vážně pěknou kombinaci v tmavých barvách, která plně vyhovovala Ennisovu štíhlému tělu a jeho stříbrným vlasům. A přitom si báječně popovídali.
Tedy pusa se nezastavila hlavně Emmettovi, ale Ennis opravdu se zájmem poslouchal. Emmett uměl vyprávět tak poutavě. Ennis byl překvapený, že Emmett není z žádného velkého města, a dokázal si živě představit, i když o tom Emmett vyprávěl téměř s pobavením, jaké útrapy musel ve svém rodném městě zažít. Bylo to přesně to, co instinktivně tušil celý život. Když jste všechny ty teď šťastně vypadající kluky pozorně poslouchali, zjistili jste, že Michaela málem zabila bomba v Babylónu, Emmett utekl z domu, Justin dostal pálkou atd. A pak tu bylo bezpočet kluků, kteří dopadli jako Darren - Shanda Leer. Ale všichni se z toho nakonec vyhrabali a navzdory všem a všemu nějak žili dál. Tedy alespoň ti, kteří to přežili. Tohle byla jeho černá noční můra. O tomhle přemýšlel cestou k Woodymu.
Emmett řekl, že zaparkují u jídelny a projdou se, protože přijeli trošku brzy. Potkali tam Justina s Brianem a společně se vydali dolů Liberty Avenue. Čím víc se nořili do hlubin ulice, tím víc Ennis zpomaloval. Bylo to tady opravdu zvláštní.
Po ulici se promenádovali chlapi navlečení do blýskavých dámských šatů s makeupem na tváři, chlapi celí v koženém, za kterými cupitali chlapečci, jako by byli na vodítku, páry které vypadaly, že si to rozdají snad přímo tady na ulici. Nevěděl, jestli tady chce být.
Ostatní vycítili jeho rozpaky. Emmett se zavěsil do Ennise, jako by mu nabídl rámě a řekl: "Hej chlape, jdeme jen do baru, vzpomínáš? Nikdo po tobě nebude nic chtít... když to nebudeš chtít ty!" Z druhé strany ho chytil Justin a společně došli až k Woodymu. Tam už je čekali Michael, Ben a Ted.

Tak dnes už je zahájení výstavy. Justin s tím vlastně neměl skoro žádnou práci, protože se se svým typickým nadšením vrhla do organizace Daphne.
Sehnala sponzora, výzdobu, občerstvení zajistil Emmett, jednohubky ve tvaru koňských kopyt. Zpěv měl obstarat Darren jako Shanda Leer v nádherných krinolínových šatech, rukavičkách a v klobouku se síťkou, jako by sem spadl přímo z nějakého saloonu. Daphne si z jezdeckého klubu vypůjčila stará sedla a rozestavěla je po místnosti na stojanech, takže se na nich celkem pohodlně dalo i sedět. Obrazy byly zavěšené. Justin byl okouzlený, když přišel dnes do GLCentra. Políbil Daphne a poděkoval jí.
Byl čas zahájit výstavu. Justin dokonce pronesl projev, ale pak už nechal návštěvníky obdivovat jeho obrazy, jíst skvělé jednohubky, pít víno a konverzovat. Postavil se k Brianovi, ale neustále mu někdo chodil říkat, jak moc se mu to líbí, takže nevedli nijak duchaplný hovor. Justin si to ale užíval.
Ennis se vydal na prohlídku obrazů. Nejdříve byly vystaveny nějaké krajinky. Bylo to, jako by byl doma. Nebyly to jen hezké obrázky přírody. Dala se z nich poznat krása, ale i drsnost hor. Nevěděl, jestli to vidí i ostatní nebo jen on, protože ji tak důvěrně zná.
Následovaly abstraktní obrazy se širokou škálou různých barev. Ennis těmto obrazům moc nerozuměl, ale nemohl říct, že by se mu nelíbily. Byly uklidňující, ale i provokativní.
Toužil rozluštit, co znamenají. Naproti těmto obrazům bylo umístěno pár aktů, kterých Justin vždy měl dost a bylo těžké mezi nimi vybrat jen pár. V poslední části byly portréty. Tady si byl Ennis stoprocentně jistý co vidí. Byly to malby jeho a Jacka na koních (jako mladých honáků), Ennise sedícího u ohniště (jako starého, unaveného kovboje), Briana stojícího na břehu jezera, ve kterém se koupali. Dokonce Briana, jak sedí za Ennisem na koni a ten ho opatrně přidržuje...
Byly to nádherné obrazy. Ennis si je všechny pozorně prohlédl a pak se vrátil k obrazu, kde byl s Jackem. Stoupl si tak, aby nepřekážel ostatním návštěvníkům, a propadl se při sledování tohoto obrazu do vzpomínek.
Justin se právě vítal s Melanií a Lindsay, které dnes dorazily z Toronta, aby se mohly zúčastnit výstavy a aby zase jednou vzaly děti do Pitts za babičkou Debbie a viděly se s tatínky. Justin náhle uslyšel hluk u vchodu a zvědavě se otočil. V té chvíli jako by zkameněl. Krev v jeho žilách se zastavila, jeho plíce zapomněly dýchat, strach se mu usadil v okolí žaludku. Pak se přeci jen zhluboka nadechl a vyšel vstříc svému otci. Byl viditelně opilý. Patrně se musel posilnit, aby přišel vyjádřit "podporu" svému synovi, pomyslel si Justin. Přistoupil k němu a úsečně řekl: "Co tu chceš?"
"Chci vidět úspěch toho, kdo býval mým synem, i když je to na tak pitomém místě. Pár lidí se otočilo. Justin zaregistroval vedle sebe stojícího Briana, který položil ruku na jeho rameno.
"Nemusel jsi sem chodit, nikdo tě nezval," snažil se o klid Justin.
"Je to tady pro veřejnost, né? Nebo ten, kdo je normální, sem nesmí? Jenže to by sem pořád nelezla tvoje matka. Ale ta vlastně není normální."
Justin zaťal pěsti zlostí, ale nic na to neřekl, nemělo smysl s ním diskutovat.
"Musel jsem přece vidět, jak jsi slavný, bohatý a obdivovaný. Tedy pokud počítáš mezi obdivovatele tyhle podivné skřety," ukázal na Emmetta v oslnivém obleku.
"Ne, počkej, viděl jsem, samozřejmě omylem, s tebou velký rozhovor v Advocate. Nouzí asi taky netrpíš, viď? Nejdřív si vysával mě a potom tady toho prznitele dětí. Pořád ještě šťastně spolu? To bych nečekal!
To mu to musíš sakra dobře dělat, když si tě nechal tak dlouhou dobu."
Justinovi se dělaly z otcovy zloby jiskry před očima. Slabě přikývl ani ne tak na odpověď, ale spíš proto, že se ujišťoval, že má zůstat klidný a nenechá se otcem vytočit. I když to skoro nebylo v jeho silách.
Stejně tak i v Brianovi bublaly emoce. Jak moc už Justinovi jeho otec ublížil a co ještě hodlá udělat?
Praštit ho, to by se nám všem ulevilo, ale situaci by to patrně spíš vyostřilo.
Justin uvažoval, jak z této situace ven. Má zavolat na svého otce policii, jako to udělal on? Nebo se dál nechá urážet a ztrapňovat před přáteli a potencionálními zákazníky?
Jeho otec se rozjížděl víc a víc a nehodlal skončit. Během řeči vášnivě mával rukama a kymácel se.

Celou situaci ze svého místa sledoval Ennis. Věděl o Justinově osudu dost na to, aby poznal, že je potřeba jeho otce zneškodnit a odstranit, aby nemohl už víc Justina zraňovat a lidé se dál mohli bavit. Přes jezdecké sedlo, které sloužilo jako dekorace, bylo přehozené přes hrušku stočené laso. Opravdové laso se smyčkou. Byl to okamžitý nápad, rychlý jako blesk. Ennis viděl, jak je Justinův otec stále víc agresivní, a tak na nic nečekal. Popadl laso a jediným rychlým pohybem se dostal blíž a dřív než se kdokoliv vzpamatoval, zasvištělo vzduchem laso a zachytilo se za tělo pana Taylora.
Najednou měl ruce pevně chycené k tělu a silné Ennisovi paže ho držely v šachu. Justinův otec byl sice mladší, ale práce v kanceláři mu síly nepřidala a tak teď stál bezmocně v pevném Ennisově sevření. Když mu došlo, co se stalo, jeho tvář zbrunátněla ještě víc. Začal vykřikovat, že je bude všechny žalovat a zavolá policii. Ostatní Ennisovi zatleskali a cizinci začali přemýšlet, jestli to není jen nahraná scénka.
Melanie se vzpamatovala první a řekla: "Není třeba. Mezi skřety se nachází právník i policejní důstojník," a ukázala na Carla, který se právě blížil. Ten pokrčil rameny a řekl: "Chcete podat trestní oznámení, pane? Musím vám ale sdělit, že neshledávám nic, za co bych je mohl zatknout. Zato u vás si tím nejsem jistý?"
Z Justinova otce náhle jakoby odvaha vyprchala. Svěsil hlavu a celkem bez protestů se nechal vyvést Carlem ze sálu. Justin, Brian a Ennis šli také. Ennis proto, že stále držel laso pevně ve svých rukou, jako by vedl neposlušný kus dobytka.
Brian, aby chránil Justina. A Justin?
Chtěl vědět, co Carl udělá. Ten na něj pohlédl a zeptal se: "Mám ho zatknout? Vzneseš obvinění?"
Justin pomalu zavrtěl hlavou a řekl: "Běž domů, tati. Běž ke své přítelkyni a pořádně se vyspi. A příště mě raději vynech. Nech mě být. Já se nestarám o tebe a ty se nestarej o mě. Jsme cizí lidé."
Jeho otec něco nesrozumitelně zamumlal. Všichni čekali, co to bylo?
"Nemám přítelkyni, nemůžu pořádně spát, nemám firmu - zbankrotovala, nemám na pořádné bydlení a..." Zbytek už mu zase nerozuměli, protože začal popotahovat.
Jeho přiznání vyrazilo Justinovi dech, ale věděl, že s tím nemůže a ani nechce nic udělat.
Carl vzal jeho otce za paži poté, co ho Ennis osvobodil, a on šel jako beránek. "Dnes přece jen raději přespí u nás. Alespoň vystřízliví."

Ennis se otočil k Justinovi a omluvil se mu za svůj čin. Nechtěl prý spoutat jeho otce jako býčka na porážku, ale byl to okamžitý nápad. Justin se na něj nechápavě podíval.
"Stop, bylo to absolutně skvělé. Netušil jsem, jak ho zastavit, a tohle bylo opravdu stylové řešení."
Pousmál se. Ennis přikývl a odebral se zpět do sálu. Viděl, že Justin s Brianem potřebují chvilku o samotě. Brian objal Justina pevně kolem ramen. Justinova hlava se opřela o Brianovo rameno a Justin si užíval uklidňující bezpečí v Brianově náručí.
Brian se ušklíbl: "Když se to vezme kolem a kolem, vlastně měl pravdu. Jsi bohatý, obdivovaný a doufám, že šťastný. Ale se mnou neměl pravdu tak úplně. Justin k němu zvedl obličej. Že ti to nedělám vážně dobře?"
"Děláš, ale jsme spolu, protože tě MILUJU."



Toto je opravdový konec povídky Setkání, ale jako úlitbu bohům (míním tím mého manžela, který byl tak laskav a v létě 2010, kdy jsem tuto povídku psala, strávil s našimi dětmi plno času, aby maminka měla klid na naší rodinné dovolené a mohla si psát) musím uvést ještě krátký příběh, který po mě z legrace vyžadoval. Ne, můj manžel nikdy nečetl tuhle povídku, pouze jsem mu ji převyprávěla bez sex. scén, aby mi mohl poradit se zálesáckými záležitostmi. Proto potom chtěl napsat Příběh medvěda, protože mínil, že největší oběť a chudák byl medvěd a ne Brian.:-)



PŘÍBĚH MEDVĚDA



Ráno mě vzbudily příjemně teplé sluneční paprsky. Začínaly prohřívat můj hnědý, huňatý kožich. Spal jsem nedaleko palouku, u kterého se začínaly modrat borůvky. Rozhodl jsem se, že si sem zaskočím na odpolední svačinu.
Teď mi po dlouhé noci už pořádně kručelo v břiše. Noc nebyla nijak extrémně studená a jak už jsem řekl, slunce hezky hřálo a tak mě napadlo, že spojím shánění potravy s příjemnou koupelí. Seběhl jsem dolů k řece a během dopoledne nalovil spousty ryb. Přímo jsem se přecpal. Byl to dobrý nápad.
S plným břichem se mi chtělo zase spát. Lehl jsem si do houští, ale začalo mě rušit cinkání ovčích zvonců. Dobře jsem věděl, že se stádem jdou psi a za nimi honáci s puškami. Dnes jsem neměl náladu na nějaké hry s nimi a tak jsem se zvedl a odšoural se k lesu, dříve než sem ti všichni dorazí.
Byl jsem mrzutý a jediné, co jsem opravdu chtěl, bylo spát. Ale když jsem uviděl ty lákavě vypadající modrofialové bobule, dostal jsem na ně velikou chuť. Dal jsem si asi kilo nebo dvě bobulí a pak už se mi vážně klížily oči. Zalezl jsem do nejbližšího borůvčí a blaženě usnul. Nespal jsem však ani hodinu, když mě zase něco začalo rušit. Byly to hlasy. A blízko.
Zamhouřil jsem opět oči, když mě ale začaly budit rytmické zvuky jakého si tlučení, bouchání, pleskání a dokonce sténání, tak jsem se neudržel a šel se podívat, co mě to proboha zase budí. Copak už se vůbec v hlubokých brokebackých lesích nedá spát?
Postavil jsem se patřičně naštvaný z nevítaného probuzení a přímo přede mnou jsem uviděl dvě lidské postavy. To oni dělali ty zvuky a steny. Nevím sice co dělali, ale vypadalo to jako páření. Rozhodl jsem se z pozice silnějšího, že je odeženu a budu moci dál spát. Nikde jsem neviděl pušku, kterou jsem znal od lovců a honáků a tak jsem na ně výhružně zamručel.
Jenže právě v tu chvíli jsem uviděl přibíhat dalšího lidského červa a ten pušku v ruce měl.
A hned taky střílel. Trefil mě do ramena. Úplně jsem cítil, jak se kulka do mě zavrtává a na plece mi stéká krev. Rozběhl jsem se směrem k těm dvěma, ale oni se zatím stulili do klubka a třásli se jako osiky. Bylo mi jich najednou líto. Proč se nepostaví jako medvěd medvědovi, tedy pardon medvěd lidskému červovi?
Oni se tady zatím klepou a hrají si na mláďata. Znechuceně jsem po nich hrábl tlapou. Jednoho jsem pěkně trefil drápy. Jenže v tu chvíli mě zasáhl ten třetí. Tentokrát to asi bude….
Pak už jsem jen padal s šílenou bolestí v hrudi.


Taková blbůstka....:-)
Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anne | Web | 8. ledna 2011 v 20:13 | Reagovat

Tady jsem trošku litovala Ennise, myslím, že se v tak velkém městě nemohl cítot dobře. Zato jsem se výborně pobavila u scény s lasem. :)
Justin s Brianem jsou úžasní (jako vždy). Já jsem vlastně nikdy nevěřila, že se rozešli (často se rozcházeli a znova dávali do kupy, že jsem jim to prostě nevěřila).

Já se stěhuju k Mikeymu a Benovi! Ach kuskus a zelenina...

Manžel teda ví o tvé QAF mánii? Říkala jsem si to, už jak jsi psala, že polovinu fotek v počítači zabírá QAF a zdá se mi podivné, že by opravdu nic nidky nezahlédl... Promiň za mou zvědavost.

2 Justinka | Web | 8. ledna 2011 v 20:33 | Reagovat

[1]: I zahlédl, jak by ne, když jsem viděla celý seriál nejméň 3x :-) Dokonce má neobyčejný talent přijít v nevhodnou chvíli.(koukám pěkně v růžku na pc) I kdyby celý díl byl jen s jednou nahou scénou, tak se mi dostalo nějakého kousavého komentáře.:-) Ne, ale opravdu to vidět celé nechtěl, ale že by netušil nač koukám, tak to také ne. :-D Kromě odvlečení Ennise do města, jsem se zas tak Zkrocence nespronevěřila ne? Snad. Přece jen takhle odlišné charaktery spárovat dohromady bylo...šílené!

3 Anne | Web | 8. ledna 2011 v 21:05 | Reagovat

[2]: Já jsem si na QAF chvíli počkala, jelikož na počítači v obýváku bych se dívat nemohla.. Dívala jsem se až na notebooku pěkně ve svém pokoji.

Zpárovat Ennise s někým? To bych si vůbec neuměla představit...

Kdybych psala já BM ff, tak by Jack žil a byla by z toho nechutná romantika. Ale tady by se to samozřejmě nehodilo pro příběh.

4 Justinka | Web | 8. ledna 2011 v 22:57 | Reagovat

[3]: Nechutné romantiky není nikdy dost, napiš! Já bych se také koukala ve svém pokoji, kdybych nejaký měla. :-)Já jsem teď dokoukala Black swan. Bože, nevím co si myslet. Bylo to mistrně zahrané a svým způsobem i krásné, ale...některé scény na mě byly trochu moc. Uf.

5 Dorea | Web | 13. února 2011 v 3:42 | Reagovat

hm,tak já se na Queer koukala na privátě a taky jen tak v rožku, abych moc neohoršovala spolubydlící, ovšem moje vzdychání nad tak moc sexy chlapama asi vyšlo nastejno, ale na druhou stranu, když ona si pouští sex ve městě, že jo? :-D
a teď k povídce, moc se mi líbil crosover zkrocený hory a QAF, vážně geniální!tleskám ve stoje... ještě, že seš taková romantička jako já a necháš je vždycky spolu, to je na tvých povídkác totiž snad to úplně nejlepší! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015