SETKÁNÍ část 3/2 BROKEBACK MOUNTAIN

25. prosince 2010 v 10:01 | Justinka |  SETKÁNÍ

ČÁST 3/2


BROKEBACK MOUNTAIN





Zabalili věci a vyrazili dál. Kluci byli dnes v sedle jistější, zato včerejší otlačeniny se dnes rozležely a bolely o to víc. Jejich svaly naprosto nebraly do úvahy jejich péči a úsilí, které jim věnovali při masírování koňskou mastí. Proto kolem druhé už šilhali hlady a jejich záda a hlavně nohy a hýždě prosily, ať se už konečně utáboří. Ennis to tušil a proto vybral pěkné místo na pastvině nedaleko lesa. Před chvílí se mu podařilo upytlačit dva zajíce a rozhodl se je upéct. Příloha měla být opět konzerva fazolí.
Postavili stany, sehnali dřevo, Ennis vykopal ohniště a rozdělal oheň. Usekl dvě pěkné větve na vidlice. Během chvíle stáhl zajíce s pomocí svého ostrého nože a nabodl je podélně na klacek a položil do vidlic. Polil je ze své láhve whisky a sám se pořádně napil. Potom nabídl i Brianovi s Justinem.


Seděli u ohně, ale bylo ještě příliš velké teplo, aby to bylo příjemné.
Ennis řekl: " Myslím, že támhle na kraji lesa budou už zralé borůvky. Můžete se tam kouknout. Já to tady zatím upeču."
Brian: "Borůvky? Myslel jsem, že rostou v supermarketu," ušklíbl se. Ale Justin řekl, že by se tam rád podíval a nějaké si natrhal, protože to ještě nikdy nezkusil. Ennis se na ně podíval s údivem, ale potom řekl: "Jasně, zkus to! V rádiu říkali, že jsou v nich antioxidanty a že brání stárnutí.
Já už to zkoušet nebudu, ale vy byste ještě mohli."
Justin vyskočil a chytil Briana za ruku a táhl ho směrem k lesu a hulákal: " Slyšíš to, potřebuješ borůvky, jako sůl."
Brian se naštval a k lesu Justina dohnal s nadávkami a lehkými pohlavky.
Ennis si pomyslel, že ho tihle kluci vlastně baví. Bylo to tu fajn. A navíc mu Brian za tuhle dovolenou ještě dost slušně zaplatil, i když si řekl o daleko méně. Co by lhal, hodilo se mu to. Bude moct něco koupit vnučkám, které má už od obou holek. Zahloubal se do svých myšlenek.

Mezitím Brian s Justinem doběhli na kraj lesa. Opravdu se tam modraly výtečně velké borůvky. Justin se natáhl a začal ochutnávat, ale Briana borůvky právě teď nezajímaly. Zajímal ho vyšpulený Justinův zadek. Chytil Justina za kalhoty a přitiskl ho k nejbližšímu stromu hrudníkem. Zašeptal mu do ucha hlasem plným vzrušení: "Já ti ukážu, že borůvky ještě nepotřebuju."
Na to mu stáhl kalhoty a ze zadní kapsy svých kalhot vytáhl připravený kondom. Rychle si ho nasadil. Namazal ho jen slinama a bez odkladů zaútočil na Justina. Bylo to tak příjemné. Bohužel nevěděl, že není sám, kdo se chystá na Justina zaútočit.
Zatím si ale užívali vzrušující chvíli a nevěnovali pozornost ničenu jinému. To byla chyba.

Ennise najednou vytrhla z jeho myšlenek divná předtucha. "Ty starej blázne, na co myslíš?" zaklel. V době borůvek poslat někoho samotného do lesa a ještě když se předtím střílelo? To přivábí medvědy najisto! Vyskočil a popadl svoji vinčestrovku.
Utíkal stejným směrem, kterým zmizeli kluci. Najednou se zastavil a s úlevou vydechl. Uviděl je. Oba byli zaslepeni rozkoší. Justin měl hlavu přitisknutou ke své ruce, kterou se opíral o strom, aby si neodřel tvář. Brian měl hlavu zvrácenou do zadu a oči pevně zavřené v extázi.
Potom ale jeho zrak upoutal další pohyb. Jen kus od milující se dvojice se mihla velká hnědá koule - medvěd. A mířil přímo k nim. Ennis ještě kus popoběhl, aby měl lepší pozici na střílení. Potom zamířil a vystřelil. Bohužel netrefil medvěda tak, aby padl mrtev. Brian s Justinem netušili, co se děje. Když uslyšeli výstřel, vytřeštili oči a spatřili Ennise, jak na ně míří. Strnuli hrůzou a nebyli schopni žádného pohybu. Ennis zařval, ať se stočí do klubka a chrání si hlavu. Medvěd se dopotácel až k nim a hrábnul tlapou. Mířil na Justina, který byl blíž, ale Brian se vymrštil a překulil se přes něj. Medvěd zasáhl Briana. Byl to jen takový nevinný pohyb, nevypadalo to ani moc zle, přesto se na Brianově boku a noze objevila dlouhá krvavá brázda a rychle se krvavé květy rozrůstaly dál a dál.
Ennisova puška byla veterán a ne vždy spolupracovala, ale konečně se mu podařilo vystřelit znovu. Tentokrát trefil medvěda přímo na komoru a on padl mrtvý. Naštěstí ne na kluky.
Ti zůstali ještě pořád v šoku jako by nevěřili, že je po všem. Ennis pobídl Justina, ať chytí Brianovy nohy a sám spojil ruce na jeho hrudníku a odnesli ho zpět ke stanu. Ennis nakázal Brianovi, ať se nehýbá a potom mu vymyl ránu whisky. Tomu vytryskly slzy bolestí.
Ennis s velkou úlevou zjistil, že rána je sice veliká, ale není tak hluboká, jak si myslel. Justin se mezitím trochu vzpamatoval a nabídl se, že ránu obváže. Prý to umí. Naštěstí sebou nějaký obvaz měli a zbytek pokryli svými šátky.
Teprve když byl Brian ošetřený, začal Ennis zmatkovat. Sedl si před spálené zajíce a chytil si hlavu do dlaní. Pomalu se kýval dopředu a dozadu a potichu říkal: "Promiňte, je mi to líto. Já vás tam poslal! Je to moje vina. Můžu za to. Můžu za to….."
Justin mu dal ruku na rameno a řekl: " Není to tvoje chyba, my jsme taky nebyli opatrní."
Brian se ušklíbl a řekl: "Já jo, já měl kondom." A pořádně si lokl whisky.
Když se uklidnili, rozhodli se, že tady by je vrtulník jen těžko hledal, a vypadalo to, že Brian cestu dolů k jezeru zvládne. Tam si přivolají sanitu či vrtulník.Také bude bezpečnější, když se dostanou pryč od masa medvěda, které přiláká další šelmy.
Bylo asi pět hodin a tak si rychle zabalili věci. Nandali je na Brianova koně a Ennis si nasedl na svého koně a za sebe s Justinovou pomocí vytáhl Briana. Ten se mu s úlevou položil na záda. Objal ho kolem pasu a pomalu vyrazili. Justin uhasil ohniště a s velikou obavou se rychle vydal za nimi. Cesta šla poměrně dobře, přesto nedojeli tak daleko, než je zastihlo šero. Jízda v noci byla nebezpečná a navíc všechny šelmy by šly po pachu krve, která prosakovala z Brianova zranění.
Rozhodli se, že na místě, které šlo dobře uhlídat, postaví stan pro Briana a kolem tři ohně, aby odradily šelmy. Ennis s Justinem nanosili dost dřeva a potom si sedli k Brianovi a pili whisky. Mluvili o všem možném a Ennis cítil, že už strašně dlouho si nebyl s někým takhle blízký. Jejich světy byli tak naprosto odlišné a přesto se mohly prolínat.
Najednou jako by se v něm něco zlomilo. To co u sebe nechtěl celý život akceptovat a bral jako hanbu, něco co se má skrývat, něco nenormálního, nemorálního, něco špatného, za co se bylo nutné stydět (to, že nedokázal udržet rodinu, že nedokázal žít se ženou jako každý chlap, ale naprosto jistě věděl, že s Jackem by to šlo, že by mohli prožít spolu šťastný celý život, kdyby…. Už to věděl. Miloval ho.)
Najednou věděl, že na tom není nic zlého, že je to úplně normální lidský cit, že to tak může být a má, že už se s tím smířil, že už to chápe. Když uviděl ty dva, jak jsou si ve svém životě pohodlní, jak se mohou spolu milovat a žít, uvěřil, že snad jednou i svět pochopí, že není potřeba násilí, ale porozumění. Tihle dva a jim podobní by to mohli dokázat.
Dojímalo ho, jak Justin o Briana pečuje. Jak se o něj bojí, hladí ho po čele, šeptá mu něžná slůvka do ucha a s napětím sleduje Brianův stále víc prosakující obvaz. Ten sledoval i Ennis. Ale zdálo se, že to zvládnou. Zavolali na nouzové číslo a vysvětlili svoji situaci. Ukázalo se, že teď by pro ně stejně nebyla volná helikoptéra a tak se domluvili až na ráno. Budou se snažit dostat dolů k jezeru. Ráno se ozvou. Ennis s Justinem si rozdělili hlídky po dvou hodinách. Ennis chtěl celou noc hlídat sám, ale Justin to nechtěl připustit. Potřeboval přece nabrat síly, aby mohl zítra vézt Briana. Měl silnějšího koně a víc zkušeností s jízdou ve dvou. Navíc byli s Brianem stejně vysocí a to byla také výhoda.
První hlídal Ennis. Položili Briana do stanu a Justin se k němu přitulil. Najednou se Briana zmocnila panika. Bude mít jizvy a nebude se Justinovi (nikomu) líbit. Bude starý a ošklivý….
Ale Justin mu zavřel pusu polibkem a potom řekl: "Ty jsi přece taková královna dramat."
(I když i on měl obavy, ale ne proto, že by měl Briana opouštět kvůli pár jizvám). "Jak to říká Michael? Jsi přece Brian Kinney kurvafix? Tak o čem tady přemýšlíš?"
Šeptal mu něco o výborném plastickém chirurgovi, kterého poznal během svého pobytu v nemocnici, a to Briana uklidnilo natolik, že se propadl do blahodárného spánku.
Justin se vzbudil za tři hodiny a zaklel, protože ho Ennis nevzbudil. Brian vedle něj se třásl zimou. Měl zimnici. Justin ho dobře přikryl a vyklouzl ven ze stanu. Překvapilo ho, jak moc se oproti horkému dnu v noci ochladilo. Ennis seděl s puškou u jednoho z ohňů.
Řekl Ennisovi, že Brian má zimnici, a Ennis vytáhl z horkého popela jeden z hraničních kamenů ohniště. Očistil ho od žhavých uhlíků a zabalil ho do své staré celty.
Pak řekl Justinovi: Polož mu ho k nohám, o něj se zahřeje." Justin to udělal a asi za půl hodiny se vrátil s tím, že je to už lepší. Vzal si od Ennise pušku a vyloženě ho dostrkal ke stanu. Nechtěl slyšet žádné výmluvy. Teď má hlídku on.
Vzpomněl si na vzrušení v době, kdy chodil na hlídku s Pink Posse. Nařídil Ennisovi, aby dával pozor, aby byl Brian dobře zakrytý, aby se do něj nedala zase zima. Potom si sedl k ohni a otočil se zády. Ennis neochotně vlezl do stanu a i do Justinova spacáku. Svůj měl venku a seděl na něm Justin. Jen co si lehl, Brian se k němu přivinul s tím, že je to Justin. Objal ho a spal dál. Ennis mu něžně přehodil přes ruku přikrývku a potom i on zavřel oči. Přehrával si události dnešního dne. Kdyby tu s ním mohl být Jack, tak by se to nestalo. Jack neuměl moc dobře střílet, zato vyhnout se nebezpečí, medvědovi či kojotovi, to uměl perfektně. Kéž by to taky dokázal i mimo divočinu.
Brianova paže přes jeho hrudník jakoby ho pálila. Bylo to tak hrozně dávno, kdy mohl na sobě cítit mužskou ruku. Jeho myšlenky se zatoulaly daleko do minulosti. Najednou byl vzrušený.
Bylo to tak nevhodné, ale nedokázal si pomoci. Ležel a čekal bez pohnutí, až to přejde. Bohužel Brianova ruka se z ničeho nic začala sunout k jeho vybouleným kalhotám. I když Brian spal, zaznamenal, že něco není v pořádku a otevřel oči. Chvíli mu trvalo než si uvědomil ve tmě stanu, co je špatně.
Potom sarkasticky řekl: "Já vím, že jsem úžasný, ale přece jen bys po mě nečekal nějaké hrdinské výkony právě, když mě napadl medvěd?"
Ennis řekl: "Sorry, to nebylo o tobě, ale o Jackovi."
Brian řekl: "Sorry, to nebylo o tobě, ale o Justinovi." Oba se malinko pousmáli a Brian vrátil svou ruku z Ennisových kalhot na jeho rameno.
"Nevadí, když si lehnu na tvé rameno? Lepší se mi leží". "Ne, nevadí."
Když začínalo svítat, Justin naposledy přiložil na doutnající oheň. Rozdmýchal ho, aby se rozhořel a vlezl si s Ennisovým spacákem vedle Briana z druhé strany a usnul.

Za další tři hodiny byli připraveni na cestu. Brian se posilnil poslední whisky a celkem bez problémů dorazili k jezeru. Cestou se domluvili s dispečinkem záchranné služby, kdy a kde je mají čekat. Seběhlo se to rychle. Vrtulník tam už čekal, když dorazili k jezeru. Pomohli Brianovi z koně a naložili ho do helikoptéry. Justin řekl, že je jeho partner a chce jet s ním, a oni mu to bez řečí umožnili. Takhle jednoduché to bylo. Ennis se najednou ocitl sám se spoustou věcí, které ani nebyli jeho, a třemi koňmi. Náhle se cítil tak strašně sám, až se mu chtělo brečet. Ennis si rukou přejel přes oči, které byly vlhčí než by měly být. Kéž by to neodnesl Brian. Nasedl na koně a vydal se k domovu. Musel ještě vrátit koně a postarat se o ně, ale když sebou hodí, bude večer doma.

Za tři dny mu expres přišla veliká obálka. Lekl se. Snad v ní není soudní obsílka za zmrzačení Briana. K jeho ohromnému údivu tam kromě dopisu byla v tvrdých deskách překrásná malba tužkou. Na ní byl on sám, když byl mladý a vedle něj se na něj láskyplně díval a tisknul Jack. Byl to ten nejhezčí obraz, co kdy v životě viděl. Dlouhou dobu na něj nevěřícně zíral. Bylo to tak živé, jako by ti dva mladíci stáli přímo před ním. Jako by to chvíli byla pravda.
Opatrně odložil malbu a vzal do ruky dopis. Psal ho Justin.

Příteli Ennisi,
snad tě zastihnu ještě, než vyrazíš někam pást, ale chtěl jsem rozptýlit tvé obavy o Briana. Je sice stále v nemocnici, ale to jen proto, že podstoupil plastickou operaci, která prý dopadla dobře. Určitě toho využil a nechal si odsát nedostatky (i když nevím jaké) a bude ještě hezčí než dřív. Já v to věřím. Mrzí nás, že naše výprava do přírody skončila tak neslavně, ale ty si s tím nedělej starosti. Asi to tak mělo být. Příště se raději projdeme po Central Parku.
Pošli naše věci, prosím, na NY adresu. Ať tě ani nenapadne posílat zpět peníze!
Nemohl jsem odolat a neposlat ti obraz, který mě pronásledoval v mé hlavě od chvíle, kdy jsem tu fotku uviděl ve tvém karavanu.
Musel jsem vás namalovat. Z té fotky šlo tolik energie a zvláštního štěstí. Kéž by to tak mohlo být i nadále. Přiznávám, že mi Brian váš příběh vyprávěl, a moc by mě zajímalo, co vyprávěl on tobě, ale to se zřejmě nemám dozvědět.
Abys měl nějakou veselou vzpomínku na náš výlet, namaloval jsem ti ve volné chvilce, když jsem čekal, až skončí Brianova operace, a potřeboval jsem zaměstnat ruce a mozek, obrázek, jak jsem vás dva našel nad ránem stulené.
Ahoj Justin


A opravdu na druhé straně byla opět krásná malá kresbička, na které se Brian tiskne k Ennisovi. Ennis se pousmál a byl rád, že se kluci nezlobí.



A jak to bylo s Brianem a Justinem dál? Poslední část Setkání se odehraje v Pittsburghu.
Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015