SETKÁNÍ část 3/1 BROKEBACK MOUNTAIN

25. prosince 2010 v 10:00 | Justinka |  SETKÁNÍ

ČÁST 3.


BROKEBACK MOUNTAIN

Jistě, když už pomýšlí na dovolenou, tak by Brian raději navštívil Paříž, Řím, Londýn (ukázat Justinovi Paříž. Mohli by se procházet starobylým Louvrem, Notre Dame, Sacre Coeur, Sorbonnou, po Pigalle, moderní La Defense. A když by měli dost všech turistů a lidí kolem, skryli by se do zadnějších zákoutí hřbitova Pére la Chaise. Tam je celkem klid a stín staletých stromů zakrývá ty smutné hroby dávno mrtvých velikánů. No, dobře. Tam bych asi dlouho nevydržel! Zpět na Montmartre. Rychle do nějakého hodně drahého obchodního domu, kam se neženou chudí turisté). Zasnil se.



Jenže věděl, že na tahle místa mohou jet kdykoliv. Vzpomněl si na Justinova slova. Pak ho něco napadlo. Bylo by to pro ně poprvé a to by je mohlo bavit a nebo taky ne. Jenže kdo to nezkusí, tak se to nikdy nedozví. Nechtěl využít služeb nějaké cestovní agentury ani jet na vlastní pěst, protože by to mohlo být nebezpečné. Věděl, co udělá.
Pamatoval si jméno (to už nezapomene nikdy) a útržky adresy a nechal si od spojovatelky vyhledat telefonní spojení na Ennise Del Mara. Večer, ještě než Justin dorazil domů, mu zkusil zavolat.
"Ahoj Ennisi, tady Brian Kinney z NY, pamatuješ si na mě?" zeptal se na úvod.
"Samozřejmě. Jak se vede?" opáčil Ennis, překvapený z toho, že mu vůbec někdo volá.
"Skvěle. Ale život tady v NY je hrozně rychlý a vyčerpávající, i když zábavný. Rád bych tě o něco požádal. Nemohl by sis vzít pár dnů volna a vyrazit se mnou a s Justinem někam do hor? Samozřejmě jako placený průvodce. Nic složitého, nikam daleko. Na koni nikdo z nás ještě neseděl takže bůh ví jak to dopadne, ale chtěl bych Justina překvapit. Tak šlo by to?"
"Hmm, muselo by to být co nejdřív, protože nejpozději do deseti dnů musím hnát nahoru ovce. Ale kdybychom vyjeli pozítří, tak klidně. Můžu vám půjčit nějaké krotké koně."
"To by bylo fajn. Takže to bereš? Můžeme přiletět zítra večer?"
"Jo, kdyby se něco změnilo dám vědět."
Ještě si dohodli podrobnosti a bylo to. Takhle jednoduché to bylo.
Za chvíli na to dorazil Justin s večeří. U jídla Brian řekl: " Po večeři skočíme koupit pár kalhot a nějaké věci."
Justin se zvědavě po něm podíval a řekl: " Zdá se mi, že jestli si koupíš ještě jedny černé kalhoty nebo džíny, tvoje skříň praskne."
"To jsou kalhoty do práce nebo za zábavou, teď potřebuji kalhoty na ježdění na koni," suše odvětil Brian. Justin vytřeštil oči. Ty hodláš jezdit v NY na koni? Dal ses k newyorské policii? Justin to bral jako vtip. "Nestačí ti, když máš na koni mě? Na to nepotřebuješ ani kalhoty."
"Ne, chystám se jezdit na dovolené ve Wyomingu. Víš kde je Brokeback Mountain?"
"Ne, ty ano?"
"Ne, a právě proto chci, abys mohl zase jednou vidět hvězdy a cítit vzduch. A navíc jsi byl tak strašně sexy v kovbojském oblečku, že jsem se rozhodl, že se z něj nesvlečeš celý týden. Letíme zítra!"

Justin se tetelil blahem, ale zároveň byl ohromený - oni dva jedou na koně do divoké přírody. Brian Kinney na dovolené na koni. Neuvěřitelné!!!
Obvolal všechny a zajistil si volno. Nakoupili pevné trekové boty, větrovky, batohy, kalhoty.
Justin se ráno probudil plný očekávání, ale dřív než vylezl z postele do sprchy, probudil Briana polibky, které směřovaly k jasnému cíli. A tím byl Brianův penis. Brian cítil, že Justinova ústa jsou jako vždy báječná, jenže dnes až příliš intenzivní. Takhle by se až moc rychle dostal k cíli. Sice po tom toužil, ale chtěl, aby z toho měl něco také Justin. Poté, co se Brian vzbudil a jeho stožár byl plně vztyčen, chytil Justina za vlasy a drsně ho odtáhl. Rychle ho přetočil a zaútočil na Justinův zadek. Justin to nečekal a jen vzrušením hekl. Brian však přípravě věnoval jen pár okamžiků a pak do něj tvrdě pronikl a v rychlém tempu oba dva došli k vyvrcholení.
Když potom leželi vedle sebe a vzrušeně oddechovali a jejich tep se jen pomalu dostával
do normálu. Brian se přišoupl blíž a jeho ruce čechraly něžně Justinovy vlasy. Hladil ho po vlasech, po čele, po tvářích a něžně ho líbal. Potom se na něj zblízka zadíval a v jeho očích byla něha. Byl to zajímavý kontrast k té drsné vášni, která v nich panovala před chvílí.
Řekl Justinovi: "Nikdy jsem si nemyslel, že ti tohle budu říkat, ale chci, abys byl v bezpečí….. Jedeme do Wyomingu, kde můžeš čekat rozeklané horské štíty, zurčící potůčky i dravé řeky, obrovská stáda ovcí a opravdové kovboje. Tolik reklama. Co čekat nemůžeš a ani nesmíš jsou tolerantní lidé! Takže: žádné polibky, držení na veřejnosti, řeči o společném životě. To si můžeme dovolit jen vysoko v horách. Náš průvodce nám to snad bude přát. Myslím to vážně, mohlo by to být nebezpečné."
Justinovi se v hlavě honilo tisíc otázek, ale s rošťáckým výrazem ve tváři řekl: "Pořád jsem nemohl přijít na to, proč chceš jet na koně zrovna do Wyomingu, teď to vím. Dovolená podle Briana Kinneyho - bez citů!?!?" Vážně ale dodal : "Dám si pozor."
Potom se osprchovali a zabalili vše potřebné. Justin se snažil vyzvídat, ale Brian mu nechtěl nic říct. Prý až tam.
Měli odlétat v 11:55, dorazili na letiště, ale jejich let měl zpoždění. Technická závada. Sedli si do restaurace a dali si oběd. Jedli a Justin už to nemohl vydržet.
"Víš, že jsem vždy nadšený, když někam spolu jedeme a víš, že jsem o něčem takovém přemýšlel, ale má-li to být nebezpečné……."
"Proč tam?" zeptal se Brian. "Protože tam mám přítele, protože mu za dost vděčím, protože mu chci dát vydělat, protože mu tě chci představit, protože……jsem sentimentální.
Neptej se UŽ. Vše se dozvíš tam."
Když přistáli v Cheyenne (do hlavního města létalo nejvíc spojů), pronajali si auto a Brian celkem jistě zamířil do Rivertonu a po čtyřech hodinách jízdy bez problémů našel Ennisův obytný dům. Sám byl překvapen, jak dobře si to pamatoval. Justin byl ohromen.
Nejeli k žádné cestovní kanceláři, k žádnému hotelu. Jeli k nejubožejšímu karavanu ve městě a Brian si s tím starým kovbojem podal ruku a objali se, jako by se znali léta. Potom Brian představil Ennisovi Justina. Řekl to tak pěkně, hrdě. "To je můj partner se, kterým žiju v NY. Justin Taylor. Justine, to je náš průvodce Ennis Del Mar."
Justin podal Ennisovi ruku a zářivě se na něj usmál. Ovšem nechápal to obšírné představování, když ho Brian sám před tím varoval. Ennis je pozval dál a vylíčil jim, co vše je na zítra připravené a kdy vyjedou. Brian se zeptal: "Vezmeš nás na Brokeback Mountain nebo je to jen ráj pro vás dva a my si máme najít vlastní?"
Ennis se ušklíbl a řekl: "Myslel jsem, že tys už svůj ráj našel." Brian přikývl.
"Ale jestli chcete, vezmu vás na Brokeback. Nebyl jsem tam………už dávno," řekl rychle.
Justin netušil, o čem je řeč, ale nechtěl do jejich debaty zasahovat. Brian s Ennisem si ještě něco povídali o koních, ale on tomu nevěnoval pozornost. Zaujala ho viditelně velmi stará fotka, na které se přátelsky objímali dva muži. Jeden světlovlasý a nápadně podobný Ennisovi, když byl mladý a druhý tmavovlasý s moc hezkým úsměvem a dlouhými řasami kolem nebesky hezkých očí. Jako panenka, napadlo Justina. Dlouze si je prohlížel. Nevěděl, že tahle fotka byla ukradený moment štěstí, krátká chvilka mezi dlouhou dobou temna.
"Teď musím jít krmit, ale zítra se sejdeme v osm ráno. Dobře? A dost se nasnídejte, pojedeme dlouho."
Justin vzhlédl a uviděl Ennise u skříně, jak si bere starou vestu a jak se jen na zlomek okamžiku zadíval na dveře skříně a jakoby je pohladil. Zaregistrovali to oba, i když to byl jen mžik, ale jen Brian tušil, co to znamenalo.


Teprve teď se vydali do hotelu. Tedy to si myslel Justin. Brian zastavil na benzínové pumpě a koupil spoustu sendvičů, salát a pivo a zajel na nějaký výběžek nad městem. Dokonce tam byla lavička a ohniště. Byla to asi oblíbená vyhlídka pro mládež.
Vystoupili a pustili se do večeře. Brian dlužil Justinovi vysvětlení.
"Kdy jste se poznali? Kdo to je?" ptal se Justin.
"Poznali jsme se den předtím, než jsem se rozhodl žít s tebou v NY, a je to místní honák."
Teď už byl Justin opravdu zvědavý. "Ty se přátelíš s honákem z Wyomingu?"
"Možná jen díky němu jsem teď s tebou. Bez něj bych si to uvědomil asi podstatně později a možná by bylo už pozdě. Ty bys šel na ´úžasnou párty pana starosty´ tam by ses seznámil s nějakým modelem se skvělým zadkem a stal by se tvou múzou a na mě bys rychle zapomněl. Já bych se potom uchlastal a ufetoval."
Justin svěsil koutky úst a řekl: "Hmm, co udělal tak zásadního, aby tě to vehnalo do mé náruče. Měl si s ním tak děsivý sex, že sis uvědomil, že lepší bude mít zaručenou jistou kvalitu se mnou?"
"Neměl jsem s ním sex?" řekl Brian přísně.
"Tak co udělal tak důležitého? Panebože, zachránil tě před napadením místními homofoby?"
Justinovy oči byly široce rozevřené.
Brian se pousmál. "No možná ano, ale jenom jsme mluvili."
"Mluvili o čem?" tápal dál Justin.
"O jeho životě. Myslím, že bys to měl vědět, než vyjedeme. Chci, abys věděl, že to, co ti teď řeknu, je jen mezi námi. Ten člověk by z toho mohl mít ještě dnes problémy."
Justin se mírně urazil. "Jsem snad Emmett nebo Michael? Myslíš, že to budu troubit na potkání všem kovbojům?"
Brian se pousmál. "Ne, nejsi. Řeknu ti to."
Vyprávěl mu všechno, jak se s Ennisem seznámili, co mu Ennis řekl a nic nevynechal.
Tedy nic z Ennisova příběhu. O svém pomlčel. Dovyprávěl mu to a Justin setřel z tváře slzu. Brian se na chvíli odmlčel.
"Jak jsem říkal, přišel bych na to sám, ale možná pozdě. Tohle bylo tak jasné! Byl bych sám v loftu a zbožně koukal na tvé kresby. Bylo to jako úder bleskem. Musel jsem to udělat, když jsem slyšel Ennise a viděl ty jeho košile a zpustlý karavan, který nazývá domovem. Došlo mi, jak mi chybíš a jak moc tě miluju. Nechci to prošvihnout."
Justin pocítil k Brianovi takový nával lásky, že ho prudce objal a přitiskl k němu své rty, tak pevně až to bolelo. Líbali se. Zdálo se jim, že celý svět zmizel do mlhy, ale přesto Justin i Brian zároveň zaslechli zvuk motoru, který k nim šplhal po točité cestě přímo k vyhlídce.
Usmáli se na sebe a popadli zbytek věcí a utíkali k autu. Věci hodili na zadní sedačky a rychle skočili na přední. Oba zajeli dolů pod úroveň předního skla, aby auto vypadalo prázdné. Když je kužel světla minul a zvuk motoru se vzdaloval, rozesmáli se uvolňujícím smíchem ,jako by právě vybojovali svůj život. Potom Brian nastartoval auto a konečně se rozjel k objednanému hotelu.

Sehráli zdařilou scénku pro recepčního hotelu, že jsou dva kamarádi, kteří jedou na lov. Cvičně se trochu pohádali. Brian totiž přišel na recepci a dotazoval se, zda by nemohli raději dostat dva samostatné pokoje. Justin vykulil oči a zeptal se proč?
Brian se ušklíbl a řekl: "Nedělej, že nevíš, že s tebou nikdy nechci na hotelu spát?"
Tentokrát se Justin divil ještě víc, ale Brian to objasnil jemu i recepčnímu: " Chrápeš. Chrápe strašlivě. Je to jako cirkulárka a motorová pila dohromady. A nenechte se zmást jeho andělským vzhledem. Tento blonďatý anděl chrápe jako ďábel."
Justin se snažil bránit: " To není pravda a navíc, pamatuješ si předloni na Tetonské hory? Nastydl jsi a chrápal jako medvěd grizzly."
"Jenže ty chrápeš pořád." Takhle by ještě chvíli pokračovali, kdyby je recepční nezadržel.
Justin smířlivě řekl: " Ale no tak, uklidni se, přece za tu jednu noc nedáme majlant? Přijeli jsme lovit a ne tady prospat jmění v hotelu. Dvoulůžkový pokoj nám stačí. Slibuju, že nebudu chrápat." Tak se do toho vžil, že to myslel téměř vážně. Málem dal Brianovi pusu na usmířenou, když neochotně souhlasil s dvoulůžkovým pokojem. Neodpustil si - nazvat ho škudlílkem. Brian se naklonil přes pult recepčního a jakoby důvěrně ho požádal, aby jim dal nějaký vzdálený pokoj od dalších hostů, jestli je to možné, protože ví, že Justin bude stejně děsně chrápat a on nechce, aby z toho byli nějaké nepříjemnosti. Recepční to dokonce pokládal za dobrý nápad a s pokyvováním jim přidělil ten nejvzdálenější pokoj.
"Tak a klid bychom měli, teď tě můžu klidně svázat lanem a ukázat ti, kdo je tady pánem, škudlílku." Navzdory svým slovům to neudělal.
Pokoj byl sice příjemně světlý, ale na nábytku bylo vidět, jak často je používaný. Alespoň, že sprcha byla v dobrém stavu. Oni tohle nevnímali, jediné po čem právě teď toužili, bylo dokázat si, jak moc se milují.
Když se vysprchovali, už byla jejich těla připravená, přesto se začali pomalu hladit po celém těle a líbali se nekonečně dlouho. Bylo to až bolestné, jak moc se chtěli, ale stále pokračovali v objímání a hlazení a líbání. Potom konečně strčil Brian svoje prsty Justinovi do úst a nechal si je od něj sát, lízat, naslinit. Potom je přenesl k Justinově zadečku a opatrně se začal propracovávat do jeho dírky. Opatrnost nebyla úplně na místě, protože Justin byl připravený už dlouho. Přesto ho Brianova péče potěšila. Potom velmi, velmi pomalu Brian vklouznul tam, kde už dlouho chtěl být.
Začal se pohybovat, ale mučivě, mučivě pomalu. Tentokrát to nebyl rychlý, živelný, vášní stravující sex, tentokrát to bylo milování. Pomalé, vzrušující, láskyplné. Po nekonečných minutách dráždění a spousty přestávek, aby se jejich rozkoš ještě protáhla, bylo jejich milování ukončeno uvolňujícím orgasmem. Usnuli si v náručí.
Ráno v šest hodin je probudil drnčící telefon z recepce. Hotelové buzení.
Vysprchovali se, oblékli a na snídani vzali i všechny věci, které berou s sebou. Po snídani vyrazili k Ennisově karavanu. Přijeli deset minut před osmou.
Ennis měl v přívěsu dva koně. On si prý půjčí až v horách od jednoho farmáře. Vyjeli.
Teprve teď se jich zmocnilo to správné vzrušení z tohoto výletu. Zatím si to ještě pořádně neuvědomovali, že za chvíli nasednou na koně a pojedou mnoho mil po horských pláních.
Začali se těšit.
Ennis osedlal koně a zkontroloval, co mají sebou. Přendali věci do vaků, které měli koně na bocích a za sedlem. Nasednout na koně se neukázalo tak složité, jak si mysleli. Oba se hladce vyšvihli do sedla. Horší bylo přimět koně k jízdě. Koně jako by tušili, že na nich sedí naprostí nováčci, a nehodlali se hnout z místa. Ennis poplácal koně, uplatil je kostkou cukru a zašeptal jim pár něžných slůvek do hřív. Něco o rošťácích a mohli si vybrat, koho tím myslel. Nasedl na svého koně a vzal jejich otěže a koně vedl. A to nejen proto, aby si koně zvykli na své jezdce, ale i proto, aby si jezdci zvykli na své koně. Ukázal jim jak správně na koni jet, aby šli s koněm a nebušili mu zadkem do hřbetu. Justin byl talent, splynul s koněm, jako by jezdil už léta, a brzy dostal otěže zpět. Ale i Brianovi to celkem šlo a cesta jim začala ubíhat pod kopyty. Vyjeli úzkou soutěskou nahoru a vyloupli se na planině plné ovcí.
Slunce jim stoupalo nad hlavu. Byli rádi, že jim Ennis vnutil klobouky, které jim stínily oči.
Jeli stále výš a výš a s přibývajícími mílemi a hodinami museli stále častěji koně pobízet. Bylo horko. Nejprve si sundali košile a stále přítomný větřík je příjemně ovíval, ale zjistili, že by se velmi rychle spálili. Zejména Justin. Tak si košile raději nandali zpět.
Kolem třetí dojeli k úžasnému horskému jezeru. Nad jezero se tyčila vysoká skála, ze které by se dalo skákat do vody. Zastavili a slezli z koňů. Nechali je napít a sami si třeli údy ztuhlé dlouhou jízdou. Měli hlad. Ennis řekl, že připraví oběd a oni, ať se klidně vykoupou, protože dál už narazí jedině na nějaký potok. Nemusel kluky dvakrát pobízet.
Než vyndal věci ze sedlových brašen byli kluci nazí a utíkali s výskáním rovnou do vody. Ennis na ně koukal s nevidoucíma očima. V jeho hlavě jel úplně jiný film s obrázky jeho a Jacka před mnoha lety, kdy tady spolu stanovali. Slyšel jejich křik, když skákali ze skály, jejich smích, když se snažil Jacka potopit pod hladinu, ale Jack se nechtěl nechat porazit a tak skončili pod hladinou oba.
Zatřásl hlavou a uviděl v podstatě to samé. Brian s Justinem se ve vodě potápěli a přetahovali. Potom se k sobě přitiskli a jejich ústa se k sobě pevně přisála. Byl to jen okamžik, ale Ennis přesto zapochyboval, jestli to byl dobrý nápad jet právě sem a právě s nimi.
Raději se otočil a šel připravovat oběd. Kluci vylezli z vody a Ennis jim hodil ručník, který měl na vrchu. Utírali se navzájem. Justin utíral Brianovi kapky vody z jeho zad a jel ještě níž dokud Brian nesykl bolestí. Svaly z dlouhé jízdy a nezvyklého pohybu byly ztuhlé a pohmožděné. Ennis se pousmál a řekl: "Tušil jsem, že budete skučet bolestí. Chtěl jsem vám to dát až večer, ale bude lepší, když se namažete hned. Je to koňská mast. Zbaví svaly bolesti a uleví vám. Chce to dobře to rozmasírovat."
Brian si lehl na zem na ručník, kterým se utírali a Justin mu důkladně namasíroval nohy a hýždě. Potom si to vyměnili. Nejen klukům z toho přejíždění po citlivých místech cukaly penisy.
I Ennis měl co dělat, aby jeho penis neprozradil, jak vzrušující pohled to byl.
Kluci se oblékli a snědli oběd. Potom je čekala ještě asi hodinová cesta do jejich tábora, kde chtěli přenocovat.
Museli oba uznat, že to za tu bolest stojí. Pohled z hřbetu koně, který se jim nabízel, byl přímo fascinující. Justinovo zkušené malířské oko si užívalo, ale Justinův mozek to nechtěl brát vážně. Stále tvrdil: "Kdybys to takhle přesně namaloval, všichni by to označili za kýč a tebe za snílka."
Obloha byla azurově modrá a přesto, že slunce pražilo, trávu ještě nestačilo sežehnout do žlutavých a hnědých odstínů a proto se teď všude kolem nich vlnily přitažlivě světleji zelené pláně a uklidňující tmavě zelené lesy. Vysoko nad nimi kroužil nějaký dravec. Ennis by určitě věděl, co to je, ale zvykli si na jeho málomluvnost a tak se zbytečně nevyptávali.
Během dne se totiž Ennis často zahleděl do dálky a kluci si mysleli, že pátrá po změně počasí či zvěři. Jenže jeho oči stále ještě toužily, tam daleko na pastvinách, zahlédnout Jacka jako tenkrát. Pořád hledal jeho červenohnědou kobylu, honící psy, maličký stan a tisícihlavé stádo ovcí tady na Brokeback Mountain.
Konečně dorazili na tábořiště. Brian s Justinem necítili už nejen zadky, ale i záda, nohy, ruce, krk. Přesto pomohl Justin nanosit Ennisovi dříví na oheň a než Ennis otevřel konzervy fazolí a nakrájel slaninu, oheň hořel a Brian měl postavený stan.
Ennis napůl zklamaně prohodil: " Teda to jsem nečekal. Těšil jsem se, že kluci z města se zamotají do stanových tyček a neuměj rozdělat oheň." Zasmáli se.
Justin se přiznal, že jako malý chodil do skautu a Brian vyprávěl o své cestě na Liberty Ride
k přemožení rakoviny, kde stavění a spaní ve stanu natrénoval.
Než to dovyprávěl, byla slanina na staré obouchané pánvi opečená a mohli se pustit do jídla.
Chutnalo jim to báječně. A to i Ennisovi, který za život pozřel několik kamiónů fazolí se slaninou i bez. Ale teď myslel na to léto, kdy tady jedl, spal, miloval, dýchal, žil s Jackem. Takže tato večeře se mu jevila jako pokrm z dětství, který chutná o to lépe, že jste ho jedli mladí, zdraví, plni síly...šťastní, bezstarostní.
Najedli se a lehli si na spacáky vedle ohně, natáhli svá bolavá těla a odpočívali. Ennis možná na chvíli usnul, protože když vykoukl zpod svého klobouku s širokou krempou, seděl Justin na mírném hrbolku kus od ohně a něco...kreslil?
Opravdu. Justin nemohl nikam vyrazit bez skicáku a dobře ořezané tužky. Teď sice kreslil horskou scenérii, ale v hlavě se mu pořád zjevovala ta fotka z Ennisova karavanu. Teď už věděl, že na ní byl Ennis se svým Jackem. Rozhodl se, že je namaluje a dá je Ennisovi. Zrovna, když pocítil uspokojení z tohoto rozhodnutí, jeho ruka se zkroutila v křeči. Bylo toho dneska na ni asi moc. Dlouhá jízda a pak ještě kreslení. Přesto se od Justina nesly nadávky. Brian to nekomentoval, ale Ennis se zeptal: "Co se stalo?"
Justin odložil skicák a mnul si ruku. "To je jen následek jednoho homofobního pitomce. Málem jsem nepřežil. Tohle to je jen to, co zůstalo vidět na povrchu."
Ennis přikývl: "Slyšel jsem." To Justina překvapilo. Zdá se, že jejich hovor nebyl jen
o Ennisově životě, ale i o Brianově a jak je vidět Justin do něj také patří. Potěšilo ho to, ale byl i zvědavý, co Brian Ennisovi řekl.
Ale Ennis o tom nechtěl dnes mluvit. V jeho světě si nedokázal představit, že chlap tancuje s chlapem na maturitním plese. Neodsuzoval to, ale představit si to neuměl. Tedy uměl, ale ne s nadšenými ovacemi. Na ty ostatně nedošlo, jak je vidět.
Proto se zvedl a hodil po Brianovi mast na jejich zmučené údy. Řekl: "Jedu se ještě podívat nahoru na pastviny. Příští týden tudy chceme hnát, tak to omrknu." Byla to pravda jen z poloviny. Chtěl se podívat na místa, kde bývali s Jackem a chtěl na to mít klid. Osedlal svého koně a vyrazil. Justin s Brianem právě lezli do svého stanu. Tušil, že i oni potřebují chvilku soukromí. Bylo znát, že se přes den krotí.
Odjížděl vstříc svým vzpomínkám a………záviděl jim.
Justin padl do stanu na spacáky a zasténal: "Bože, kdo vymyslel takhle drastickou dovolenou?
Je tu nádherně a můj Diamond je vážně skvělej. Už se umoudřil a poslouchá jako beránek, ale přesto necítím zadek." Během jeho stýskání se Brian svlékl a lehl si vedle něj.
"A co ty?Doufám, že trpíš ještě víc než já!"
Patrně ano, podle toho jak Brian zasténal, když Justin na něj nalehl. Vzal mast a velmi pomalu ji začal vtírat do Brianových svalů. Když byl Brian namasírovaný, Justin přesto pokračoval dál a hladil ho a přejížděl přes jeho namožená, citlivá místečka. Zajížděl kluzkými prsty mezi nohy. Posunul se na Brianovi výš a mezi jeho půlk a svoje mastné prsty přidal svůj penis. Hladce klouzal mezi jeho půlkama. Čekal jestli ho Brian zastaví, ohradí se, ale on zasténal vzrušením. Natáhl se pro kondom a přidal ještě trochu masti a lehce zatlačil na vchod do míst rozkoše. Šlo to bez většího odporu. Uchopil Brianovy boky, které povysadil nahoru, aby mohl přirazit na doraz. Brian vzrušeně vyhekl: "Justine." To mu stačilo, pomalu se rozjel v uspokojujícím tempu, které ale nemohl udržet dlouho a postupně ho zvyšoval a zvyšoval podle toho, jak v něm rostlo vzrušení, které bude zakončeno uvolňujícím orgasmem.
I v Brianovi stoupalo vzrušení, jak v něm Justin jezdil. Justinovy přírazy na bolavá místa mu působily značnou bolest, která ale ve svém výsledku přinášela další vzrušení.
Byla to zvláštní směs toho, jak hladce a klouzavě se do něj Justin dostával a do toho se přidala bolest jeho pekelně namožených svalů, které se snažil vysazovat nahoru proti Justinovi.
Brianův penis se při každém přírazu otřel o nahromaděné spacáky pod ním a i tento slabý podnět mu přinášel uspokojení, i když toužil po něčem víc.
Justin to věděl a tak jednu ruku nechal na Brianově boku, aby se měl čím přitahovat a druhou vsunul pod Briana a našel jeho pulzující penis. Na nic nečekal a dal se ve stejném rytmu, v jakém se nořil do Briana, do práce. Stan byl plný jejich vzdechů, vzrušeně vyrážených z hrdel do tempa i mimo něj. Justin najednou cítil, že se Brian nadechl a zadržel dech. Věděl, co to znamená a začal přirážet ještě v rychlejším tempu a tvrdšími přírazy než předtím. Věděl, že Brian se dostal za hranici, ze které není cesta zpět. A tím, že zadržuje dech, si rozkoš orgasmu prodlouží a může být intenzivnější. Během chvilky byl i on sám v takové situaci a tak se zhluboka nadechl a zadržel zrovna tak dech. Přetlak, který vzniknul jakoby někudy hledal cestu ven a jediná správná byla ta, která naplnila jeho kondom. Když odezněla rozkoš, která se přes něj přelila jako mořská vlna, propustil zadržený dech ze svých plic a úlevně vydechl. Potom se zhroutil Brianovi na záda a zašeptal: " To bylo moje ´děkuji´ za tuto dovolenou. Netušil jsem, že to může být tak skvělé." "To ani já ne!" vydechl Brian.



Ne,ne to ješt nejsou všechna dobrodružství z hory Brokeback. Teprve teď se začne něco dít a proto je třetí část na dva díly. :-)
Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne | Web | 8. ledna 2011 v 18:55 | Reagovat

Čím dál tím lepší, jak dějem tak se mi zdá, že i líp napsané.

Poznámka od té, co jezdí na koni. Za prvé bych chtěla vidět naprosté nováčky, jak bez obtíži nasedají na koně (každému chvíli trvá, než pochopí, že se musí opravdu odrazit a přeodit nohu přes hřbet je pro mnoh věda). Pojem vysedlávat jsem za těch devět roků ještě neslyšela. Kdyžtak vysedávat, ale myslím, že úplně nejlepší by bylo: jak správně sedět.

A jako ta, co má ráda výtvarný projev: když měl Justin tužku, tak nemaloval, ale reslil. Maluje se barvami nebo se jako malba ozačuje obraz suvhým pastelem.

2 Justinka | Web | 8. ledna 2011 v 19:33 | Reagovat

[1]: Děkuju, vždycky se něco dozvím.V nasedání jsem neviděla problém, protože mě vždy vysadili :-) Myslím, že ten podivný termín jsem si v hlavě vytvořila jako dítě. Jezdila jsem před tatínkem jako předškolní dítě. Táta už nežije, ale asi by se osypal z toho výrazu. Byl žokej v Chuchli.../jen3 :-D/ a taky mi rád kreslil koně tužkou. Ani jedno jsem nezdědila. :-( Najdu a opravím. I promise.

3 Anne | Web | 8. ledna 2011 v 20:09 | Reagovat

[2]: Neber si to tak, to jsou opravdu mališkosti, jež s příběhem mají málo společného.

Taky bych měla znovu zavést přečtení si komentíře předtím, než jej pošlu. Těch chyb!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015