SETKÁNÍ 2.část NEW YORK

24. prosince 2010 v 11:08 | Justinka |  SETKÁNÍ
ČÁST 2.
 
 

 NEW YORK

O Brianovi
Čím víc se blížil k NY, tím víc se ho zmocňoval pocit úzkosti. V břiše jako by mu lítali motýli. Nalhával si, že je to menšími turbulencemi v letadle, ale dobře věděl, že létání snáší dobře a jindy tyhle pocity nemívá. Co když už je pozdě? Co když už chce Justin žít s někým jiným? S někým,
s kým to nebude mít tolik komplikované? Co by se stalo, kdyby ten bastard Ethan byl věrný?
Co když už si někoho takového Justin našel nebo alespoň někoho, kdo se za to vydává?
Náhle ho přepadl pocit, že by se měl na letišti otočit a letět zpět ? domů ? někam jinam, jen ne tam ? Ne. Kurvafix. Jsem Brian Kinney - bez omluv, výmluv a lží. Proč bych s tím měl začínat teď?
Přivolal si svůj včerejší pocit, když opilý ležel na Ennisově gauči a byl zmožený tím dlouhým dnem. Zároveň byl ale naprosto střízlivý a celým jeho tělem proudilo jasné rozhodnutí, co musí zítra udělat. Říct JUSTINOVI, JAK MOC HO MILUJE!!! ŽÍT S NÍM!!!



Plánoval si to a byl ochotný za svou lásku bojovat. Ne, tentokrát si nenechá svůj život protéct mezi prsty. Co když mu Justin řekne, že žije s někým jiným? Tak dlouho se neviděli!
Nic nemohlo být tak smutné, jako Ennisův život bez Jacka. Nechtěl tak dopadnout.
A poslední dva roky k tomu jednoznačně směřovaly. Sice se snažil žít jako předtím, jako před Justinem, ale teď mu definitivně došlo, že už bez něj nechce žít ani den. Už nechtěl být sám, už nechtěl shánět někoho vhodného po barech, když věděl, po kom touží. Toužil po něm, tak moc, že to bylo k nevydržení.

Zaměřil se na praktické detaily. Tedy bylo to spíš proto, že nechtěl náhodou couvnout.
Zavolal z letadla Tedovi. Nejdřív mu vylíčil ten včerejší horor při podepisování smlouvy, ale ujistil ho, že vše dopadlo úspěšně. Potom se ho zeptal na pracovní plán na týden, čtrnáct dní dopředu a když zjistil, že celkem klidně může jeho povinnosti přebrat Ted, úlevou si oddychl.
Řekl Tedovi: " Myslím, že už ses osvědčil jako zdatný pracovník reklamní agentury. Dokonce jsem slyšel, že velmi uspokojivě šukáš se zákazníky, můžeš tedy převzít část mých pravomocí."
Ted akorát otevřel pusu a zase ji zavřel. "Chci teď nějakou dobu (blíže neurčenou dobu) pobýt v NY a rozhlédnout se, zda by nebylo vhodné založit tam naši pobočku," pokračoval Brian.
Zamračil se. Co to děláš? Tedovi přece nemusíš nic nalhávat. Je to účetní a umí si spočítat 2+2 dohromady. Pobočka v NY rozhodně souvisí s Justinem. Ale on o tom nechtěl teď mluvit, dokud…… dokud nebude vědět na čem je.
Proto dodal: "Byl bych ti vděčný, kdybys hned teď nevolal Michaelovi ani nikomu jinému. Chci mít klid, beru si dovolenou. Na jak dlouho? Nevím, ozvu se ti." Chtěl zavěsit, ale slyšel od Teda "držím ti palce". Ač nerad, musel si přiznat, že ho to potěšilo. Řekl: "Díky."
Věděl, že Ted je přítel a umí udržet tajemství, ale všetečným útokům Michaela není lehké odolat. Doufal, že to takhle pár dnů vydrží.
Když vyřídil hovor, motýli se opět vrátili. Rozehnal je svým již zcela pevným přesvědčením, že nemůže nic ztratit. Sám a opuštěný v loftu už je (jako Ennis). Může jen získat - znovu Justinovu lásku zpět. Natrvalo.

Zadal taxikářovi adresu Justinova bytu a nechal se tam odvést. Vystoupil před starým, ale přesto nějakým způsobem krásným domem. Prohlížel si ho. Jeho pracně vybudované sebevědomí během letu bylo to tam, když z velkých dřevěných domovních dveří, bohatě zdobených rytím, právě vyšel Justin. Ale jak vyšel?
Měl na sobě černý oblek, který mu dokonale padl. S motýlkem a v klopě s kapesníčkem stejné barvy. Od posledního setkání mu vlasy hodně dorostly a byly teď tak, jak to měl Brian nejraděj. Slušelo mu to. Slušelo mu to skoro stejně jako před svatbou. Šel pomalu ke stanovišti taxíků. Konečně se Brian vzpamatoval a zavolal na něj. Jenže byl na druhé straně ulice a Justin ho neslyšel. Zmocnila se ho panika, že dřív, než se dostane přes rušnou newyorskou ulici, Justin nasedne do taxi a zmizí pryč. Cítil to tak, jako by to mělo být navždy. Bez rozmýšlení vskočil do silnice a utíkal. Auta začala zběsile brzdit a ještě zběsileji troubit.
Justin se bez zájmu ohlédl po zdroji toho náhlého pozdvižení, už se chtěl otočit zpět a pokračovat dál, ale najednou strnul. Přesná kopie Briana Kinneyho mířila přes newyorskou ulici přímo k němu. Náhle se mu však zadíval ten muž přímo do očí a vykřikl: "Justine!"
Teprve pak pochopil, že je to opravdu Brian. Zíral na něj s překvapením. Brian doběhl až k němu. Prudce oddychoval, možná o trochu déle něž musel, protože náhle nevěděl jak začít.
Justin řekl: "Přijel ses nechat do NY zabít?" narážel tím na jeho přechod ulice.
Brian to nechal bez povšimnutí a začal ze sebe soukat to, co chtěl Justinovi říct: Ne, už jsem to zkrátka nemohl vydržet, proto jsem se rozhodl, že s tím něco musím udělat. ( Justine Taylore, miluji tě! - ne ještě ne, netlač na něj.)
"Rozhodl jsem se, že zkusím otevřít pobočku mé agentury tady v NY," Justin překvapeně zamrkal. "A myslel jsem…….Žiješ s někým? Chceš žít se mnou?………Promiň, nechci na tebe tlačit. Chci jen, abys věděl, že tě miluju (strašně moc) a ze všeho nejvíc bych si přál, abychom zase žili spolu.
A to kdekoliv budeš chtít. Nechci už být bez tebe. Konečně to vím a doufám, že ty to cítíš stejně."
Nakonec to ze sebe vysypal. Teď tam stál a téměř bezradně čekal, co na to Justin řekne.
Jenže Justin zazmatkoval a vypadlo z něj: "Žiju sám," a víc už nic.
Bylo zvláštní, jak se panu Nevěřímnaláskualenašukání náhle ulevilo.
Jenže vzápětí se dozvěděl, že Justin přece ví, že ho miluje a on ho prý také miluje, ale jde pozdě na jednu důležitou akci, kterou pořádá starosta NY. To bylo takové zklamání. Chtěl zařvat: " Nech to být, vyser se na to, kašli na starostu, já ti nabízím společný život," ale z jeho úst nevyšel ani hlásek. Takové přivítání a takovou odpověď opravdu nečekal.
Řekl stroze: "Dobře, až se rozmyslíš, tak mi dej vědět. Budu v hotelu Four Season."
V Justinovi hrklo, jak divně to od něj vyznělo. "Né, nechoď do hotelu, prosím. Spi u mě, prosím tě. Vytáhl z kapsy klíče a podal mu je. Ukázal na vchod, odkud před chvílí vyšel, a řekl, že byt je ve třetím patře vpravo.
"Chovej se jako doma. Přijdu co nejdříve a promluvíme si."
Brian stál jako ve snu, vzal klíče a vkročil zpět do vozovky. Ozvalo se opět výstražné zaroubení. Justin chytil Brian kolem ramen a vtáhnul ho zpět na chodník. Objal ho. Konečně.
Jenže mu zašeptal: "Promiň, já už vážně musím, ale ty použij přechod, prosím," a byl pryč.
Brian si vyzvedl zavazadla u taxikáře, zaplatil mu a dovlekl se do třetího patra.
Otevřel naprosto cizí byt, kde nikdy nebyl. Byt to byl maličký. Kuchyňka a jedna místnost, která sloužila jako ložnice, obývací pokoj, ateliér a bůh ví, co ještě. Poznával sice všude Justinovy stopy ( jeho malby, jeho oblečení, jeho discman, jeho PC na malování ), ale stejně to tam bylo tak zvláštně cizí. Nedokázal si představit, že tohle je Justinovo doma.
To je jedno. Jak to tak vypadá, vzal si Justin čas na to, aby si rozmyslel, jak mu říct, že spolu nebudou. Sedl si na postel a chtělo se mu brečet. Cítil tak jasně, jak je starý, opuštěný, zavrhnutý, odkopnutý…….
Ne, nechtěl čekat, až se Justin o půlnoci radostně vrátí a sdělí mu, že z toho nic nebude.
Pomalu se zvedl, naposledy se rozhlédl po tom cizím Justinově království a sehnul se pro své věci. Otevřel dveře bytu a smutně za sebou zaklapl a zamknul. Chtěl hodit klíče dole do schránky. Uslyšel rychlé kroky nahoru po schodech. Vyklonil se přes zábradlí a zahlédl černý rukáv a sem tam vykoukla i blonďatá hlava. Ztuhl. Justin?
Justin se rychle přibližoval.


O Justinovi

Justin si uvědomoval, že Brianovo nerozhodné přivítání byla chyba. Snad není pozdě, snad tam na něj čeká. Nevěděl, proč u něj proběhl ten zkrat a nepřijal Brianovu nabídku hned a s radostí. Vždyť to si přece vždycky přál. Už věděl, že potřebuje být ve svém životě co nejlepším umělcem, ale taky věděl, že Briana bude navždy milovat. I když je to komplikované.
Právě úplně nutně nepotřebuje, aby byl teď hned věrný, dokonalý, manžel………Potřebuje jeho. Vždyť dřív nedokázal ani přiznat, že ho miluje a teď to udělat může. Třeba se k tomu časem dostanou a nebo taky ne. Ale to je život a on si již před chvílí uvědomil, že ho chce prožít s Brianem, ať je to jakkoliv.
Běžel zpět domů, jak nejrychleji mohl. Celý udýchaný s růžovými tvářemi zastavil před Brianem. Byl o schod níž, protože Brian stál těsně na začátku schodiště. Tím se ocitl o dost níž, než aby mohl pohodlně dosáhnout k Brianovým ústům. Přesto natáhl ruce a jeho hlavu si přitáhl dolů k sobě. Vášnivě ho políbil a do jeho úst šeptal: "Miluji tě, miluji tě, miluji tě!"
Potom rázně zatlačil a Brian ztratil rovnováhu a začal couvat. Až společně narazili na vchodové dveře Justinova bytu. To už měl Justin k Brianovi stejně vysoko jako byl zvyklý. Dál ho hladově líbal cestou k uchu a nepřestával mu šeptat, jak ho miluje! Odtáhl se a pevně řekl: "ANO, chci s tebou tady žít."

O Brianovi
Brianovo srdce se tetelilo blahem. Ještě před chvílí ho měl zmrazené snad na -100 C° a teď hoří láskou alespoň na +40C°.
Vytáhl z kapsy klíče a odemkl Justinův byt. Jejich cesta vedla přímo k jediné posteli v bytě. Panebože, už téměř zapomněl, jak opojné může být s Justinem byť jen líbání. Jak vychází neuvěřitelně přesně vstříc. Jak vzrušující to s ním může pokaždé být.
Bylo to kouzlo okamžiku. To, že se tak dlouho neviděli. To, že se rozhodli pro tak krásnou, ale závažnou věc. To, že to tak dlouho spolu nedělali. To vše je naprosto strhávalo do závratě.
Líbali se tak, že se jim nedostávalo dechu a vždy, těsně před tím než někdo z nich omdlel z nedostatku vzduchu, se přece jen nadechli a mohli pokračovat dál.
Cestou k posteli se oba dva sami a nebo navzájem snažili osvobodit ze svých oděvů.
Proto potom našli na zemi cestou zpět slipy, ponožky, triko, džíny, Justinovu naškrobenou bílou košili, kalhoty k obleku, sako, boty…….
Na Justinovu postel padli již nazí. Oba už dlouho necítili takové vzrušení a v podstatě objevovali svoje známá ale tentokrát úplně nová těla jako poprvé. Brian spokojeně hladil Justinovu bělostnou pokožku. Nezměnila se ani v nejmenším. Nadšeně mu přejel rukou po běloskvoucím zadku.
Justin zase opustil Brianova ústa a sjel na jeho krk, který tak strašně rád líbal. Když se ho nabažil, pokračoval dolů přes dokonalé Brianovo břicho k jeho penisu. Bylo to jako by stanul před modlou. Jemně ho vzal mezi svoje prsty a téměř opatrně ho položil do svých úst. Jeho opatrnost rázem zmizela a začal sát s neskutečným zápalem. Po chvíli ale na jeho hlavě přistála Brianova ruka a uslyšel STOP - sice jen slabé vydechnutí, přesto zastavil. Brian ležel se zavřenýma očima, hlavu mírně zakloněnou. Přesto odečetl z jeho rtů: "Dost, nebo se udělám. Zpomal."
Justin se natáhl do nočního stolku a položil na matraci gel. Kondom roztrhl a pomalu naroloval na Briana. Na špičku kápl gel a sám si chtěl na něj nasednout.
Těšil se na to, chtěl to, toužil po tom,…… ale nešlo to. Jako by byl úplně uzavřený. Marně se pokoušel vtisknout Brianův penis dovnitř. Viděl, že to asi nepůjde a tak popadl gel a chtěl se připravit sám, aby mu to už šlo, ale ke své hrůze mu nešel vstrčit ani prst. Ztuhnul a vytřeštil na Briana oči.
Když Brianovi došlo, co se děje, téměř oněměl úžasem. Justin asi omezil sexuální život na minimum a teď z dlouhého půstu a nervozity se nemůže otevřít. Chytil Justinovu ruku a zadíval se mu do očí. "Nech to na mně, uvolni se," řekl. Sundal otřeseného Justina ze sebe a přitáhl si jeho zadek ke svým ústům. Dělal to nekonečně dlouho a potom opatrně zapojil do hry prsty. Nejdřív jen kroužil kolem, potom zkusil zatlačit. Vypadalo to dobře. S velkou dávkou gelu a něžností jemně zatlačil a pomalu se dostával hlouběji a hlouběji. Když si byl jistý, že tentokrát to už půjde a nebude to bolestivé, nechal dva prsty v Justinovi a požádal ho, aby se pomalu otočil a lehl si na záda. Potom zašeptal: "Jako poprvé," a Justin mu vyšvihl nohy na ramena. Brian stále jemně pracoval se svými prsty. Potom je vyndal a rychle tam zasunul místo nich to, po čem oba toužili. Zastavil se a šeptal: "Relaxuj." Teď už to bylo v absolutním pořádku a Brian se mohl pomalu rozběhnout v rytmickém tempu, které se postupně zvyšovalo až k úžasně krásnému orgasmu.

O Justinovi

Vpíjeli se do svých očí a Justin děkoval za ten citlivý přístup. Ještě se mu to nestalo a nečekal to. Věděl ale, že teď už to bude dobré, protože Brian ho nenechá zpustnout a zakrnět. Uvědomil si, že teď úplně vypustil sex (maximálně nějaké náhodné kouření) a věnoval se jen svojí práci.
Práce!?! Proboha večírek!
Políbil Briana a omluvně řekl: "Je mi to líto, ale na tom večírku se opravdu musím alespoň ukázat."
Potěšilo ho, že na Brianovi objevil stopu znechucení, ale i lítosti. Potom mu v očích šlehly čertovské jiskřičky. "A ze všeho nejvíc by mě potěšilo, kdybych tě mohl vzít s sebou a všem představit jako svého stálého partnera. Chceš?"
Brian o takovéhle akce nikdy moc nestál, ale teď se mu Justinova nabídka zdála přitažlivou.
Brian Justina políbil a řekl: "S největší radostí."
Justin se nasoukal do svého nejlepšího obleku, teď trochu pomačkaného z předešlé akce.
Jenže Brian sebou žádný slavnostní oblek neměl. Měl sice jeden pracovní, který uznal za vhodný k těm kovbojům, co jim kouká sláma z bot, ale v tom se v NY poprvé s Justinem nemohl a nechtěl ukázat. Bylo krátce před 7 a tak usoudili, že ještě stihnou nějaký opravdu perfektní oblek Brianovi koupit. Justin naštěstí vyrážel na danou akci o hodně dřív, protože se měl setkat předtím s přáteli v baru. To oželel. Místo toho se konalo setkání s Brianem a to bylo miliónkrát lepší.
O Brianovi

Vyrazili s Brianem k nejbližším obchodům světoznámých značek. Brian věděl, co chce a co mu sluší, takže za chvíli odcházel v perfektně padnoucím obleku. Měli jen malé zpoždění, takže to nebyl moc velký společenský přestupek. Brian byl v podstatě rád, že Justina zastihl před takovouto párty. Bylo to příjemné každému se představovat jako Justinův partner a naopak. Opět.
Říkali to oba lehce a s takovou hrdostí v hlase. Navíc tady bylo dost významných osobností, které by rád ulovil do své ještě nevzniklé reklamní agentury v NY. A dalo by se říct, že tento večer byl jednoznačně úspěchem. Brian odcházel s mnoha kontakty. Jak na umělce s kterými mohl spolupracovat, tak na potenciální zákazníky. Ale největší úspěch byl jednoznačně Justin.


O Justinovi
Justin stál nedaleko Briana a povídal si s jednou uměleckou kritičkou, přesto si neodpustil, aby se mu myšlenky zatoulaly a on šťastně sledoval Briana, jak si právě domlouvá jakousi schůzku.
Jeho srdce křičelo překvapením a radostí. To není možné. Brian to dokázal. Projevil mi takovou míru lásky, v jakou jsem se ani neodvažoval kdy doufat.
Kdo by to tenkrát u lampy na Liberty Avenue mohl prorokovat? Zcela správná odpověď je nikdo.
Brian loupl očima jeho směrem a zcela neznatelně zvedl koutek úst nahoru a mrkl na něj. Justin to zopakoval. Pak ale musel dámě se kterou mluvil s omluvou položit otázku : "Na co jste se to ptala?" Protože jeho myšlenky se až příliš dlouho zabývaly Brianem.

O Brianovi

Byli tam už nejméně přes dvě hodiny a Brian si začínal myslet, že by už to mohlo stačit. Samozřejmě byl nadšený z konce dnešního dne i z docela zřejmého úspěchu, ale přece jen se na něm podepsala minulá noc, kdy spal jen pár hodin na tvrdém Ennisově gauči. Rád by už zamířil do Justinova bytu a přitiskl ho k sobě.
Procházel zrovna sálem, který měl v přední části taneční parket a celkem příjemně tam k tanci hrál nějaký band, když se před něj vyzývavě postavila nějaká slečna. Vystrčila levý bok do strany a jednu nohu pokrčila, přitom se svůdným úsměvem řekla: "Smím prosit ?"
Brian se omluvil, že pouze někoho hledá a na důkaz svých slov se rozhlédl po sále.
Dívku to ale neodradilo a řekla: "Nenechejte se prosit. Jeden tanec Vás moc nezdrží!"
Brian váhal, ale rozhodl se, že bude jednoduší zatančit si s touhle na první pohled trochu moc dotěrnou dívkou, než se jí vymluvit. To by ho stálo daleko víc energie a času.
Právě uviděl Justina, jak ho téměř škodolibě sleduje a jeho ústa dělala jasné "jdi".
Kývl tedy na dívku, nabídl jí rámě a vedl jí na parket. Ona se k němu přisála jako by měli splynout v jeden celek. Nebylo mu to úplně příjemné. Kupodivu Brian Kinney se cítil zneužitě.
Zeptala se, zda se baví a jestli chce odejít s tím, s kým na večírek přišel? Našpulila rty a řekla, že by to mohla změnit, a na důkaz svých slov mu přejela pod sakem po hýždi. Brian se usmál, protože si vzpomněl, že právě tohle byla jeho oblíbená věta a že ji použil i na Justina pod lampou. Dívka si jeho úsměv špatně vyložila a zaculila se na něj zpět. Brian toho měl právě dost. Naštěstí píseň skončila. Líbezně se na dívku znovu usmál a zastavil se. Řekl, že právě našel to co hledá. Dívka se lehce zatetelila, ale on se dvorně uklonil a vydal se směrem k Justinovi, který mluvil s nějakým mladíkem. Byl si vědom, že ho dívka určitě sleduje. Když k němu došel, dal mu dlouhý, vášnivý polibek u kterého ho hluboce zaklonil.
Potom řekl: " Myslím, že je čas jít domů." Zdálo se mu, že téměř slyší za sebou jasné tss a naštvaný klapot podpatků, které se vzdalovaly. Políbil Justina teď už jen jednou na rty a otočil se k mladíkovi, se kterým Justin předtím hovořil a který byl svědkem celé scény.
"Bude Vám vadit, když Vám ho unesu?"
Mladík s úsměvem řekl: "Vedli jsme zajímavý hovor, ale vy máte patrně nějaký "důležitý " program. Brian se také usmál a přisvědčil: "Už je to tak, nashledanou."
Otočil mírně užaslého Justina a vydali se směrem k východu. V taxíku vyprávěl Justinovi, co ho přimělo k takovému ústupu. Justin se smál, ale pak řekl: " Neměla šanci. Ty jsi můj a já jsem tvůj."

O Ennisovi

Po čtrnácti dnech přišla Ennisovi pohlednice. Málem se mu zastavilo srdce, byl na ní Brokeback Mountain. Byla od Briana, prý žije s Justinem (ale důkladný Brian nezapomněl napsat jen J., aby Ennis nepřišel do řečí) v NY a daří se jim dobře. A to prý i díky němu. Zahřálo ho to, však i jemu se trochu ulevilo tou zpovědí.

Tak začala další etapa jejich společného života. Brzy po tomto večírku se Brianova agentura rozběhla téměř jako po másle. Samozřejmě, že na to Brian musel vynaložit značné úsilí, ale s tím počítal a nakonec to nebylo tak hrozné. Stejně tak i Justinova práce šla báječně.
Jeho díla byla teď dle jeho kritiků barevnější, veselejší, odvážnější, s ještě větší dávkou energie než dřív.
Byli spokojeni oba. Kupodivu ani v Pittsburghu kvůli tomu nenastalo nějaké zvlášť děsné drama. Věrný svým zásadám nejvíce křičel Michael, jak moc mu bude Brian chybět. Ale i on uznal, že toto bude dobré řešení. Ani on už se nemohl dívat na to, jak si Brian nalhává, že je vše OK, a trápí se. Ted s Cynthií vytvořili dobře fungující tým a ukázalo se, že to takhle půjde dobře. Debbie jim dala svoje požehnání a Jennifer byla vyloženě ráda, protože si Briana za ta léta oblíbila. Ano, nebylo to tak vždy, ale tentokrát jim jejich štěstí všichni ze srdce přáli.
Nejvíce se těšil Gus, jak bude za tatínky (ano, trval na tom, že i Justinovi bude říkat tati, prý když může mít dvě maminky, tak může mít dva tatínky) jezdit na výlety do NY.
Stejně tak se těšil Emmett, který k nim jednou dvakrát ročně jezdil na inspirační návštěvu. Zbožňoval NY. A zbožňoval vidět ty dva spolu šťastné.
Lehce vklouzli do starých i nových pravidel (nelíbat, nebrat tricky domů, jen když se na tom domluví oba, nejít s nikým víc jak dvakrát a do třech doma), ale nijak se nesnažili uplatňovat svoje výsady, spíš naopak. A to dokonce i Brian.
Domov už nebyl ten Justinův krcálek. Našli si krásný podkrovní byt se spoustou světla a střešní terasou pro Justinovo malování. Na terase postavili pergolu, aby zabránili zvědavým pohledům z vyšších pater okolních budov a užívali si stolování, odpočívání a milování i venku.
Přesto, když byli v NY asi rok, si Justin po jednom takovém milování venku povzdechl, že tady v NY snad už vůbec nejsou vidět hvězdy. Nedá se tu nadechnout provoněného letního vánku, který přináší vůni všech možných květin a jistou vlahost.
Zdálo se mu, že v NY je jen vyprahlý suchý vítr, který tě téměř sežehne, jak je rozpálený z prohánění se po asfaltu a betonu. Těsně před tím než usnul, snil nahlas o tom, jak jim vítr čechrá vlasy, jak je hladí přes nahá záda, jak se koupou někde venku v řece či jezeru úplně nazí a slunce jim rychle vysušuje třpytivé kapky vody, které září na jejic  opálených tělech.
Brian neromanticky zamumlal: " Stejně by ses spálil."
Otevřel jedno oko a viděl, že se Justin zamračil, proto smířlivě dodal : "Miluji tvojí bělostně krásnou pokožku," a na důkaz toho ho na ní políbil. Potom stulení usnuli, ale ještě před tím si Brian stihl pomyslet, že nějaká dovolená po tomhle těžkém roce by se jim opravdu hodila.


Tak kam myslíte, že Brian s Justinem vyrazí? Francouzská riviéra, Paříž, Bali??? A co třeba Brokeback Mountain!
Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Klér W | Web | 24. prosince 2010 v 11:15 | Reagovat

Veselé Vánoce, mnoho zdraví, pohody a lásky přeje náhodná návštěvnice tvého blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015