RIVERTON
Teď už to nebude taková fuška. Řekl si, že když touží jen po něm a chtějí přejít do Kinnetic, OK. Ale proč proboha trvají na tom, že novou smlouvu podepíšeme tentokrát v jejich hlavním sídle (stanu by se určitě hodilo víc) ve Wyomingu? Asi si vzpomněli, jak na něj celá správní rada musela celý den čekat. Nebo mu chtějí osobně představit ty krávy, ze kterých je jejich maso?
ve značkových botách a obleku Armani brodil těma sračkama. Shit.
Večer byl tak příšerně nasranej, že smlouva bude podepsaná až zítra a on se nemůže sbalit a vypadnout. Musí zůstat v tomhle hnusném, blbém hotelu, v tomhle děsném městě a v tomhle zaostalém státě, že by nejraděj explodoval. Rozhodl se, že nejlepší bude, když se opije a nebude to vnímat. To byla jediná možná cesta!
Ani se nepřevlékl a vyrazil rovnou najít nejbližší bar a usadil se v něm. Jen co na něj barman kývl, objednal si dvojitou whisky. Tu nejlepší, kterou mají. Rychle jíido sebe hodil a hned si objednal další. Chtěl to vzít rychle, aby umrtvil tuhle děsnou realitu.
Teprve po druhém panáku se rozhlédl. Lokál byl poloprázdný. Všude samý kovboj s velikou kovovou přezkou na pásku, v džínách, košili a v klobouku. Vsadil by se, že v tom i spěj.
Ta myšlenka mu vykouzlila na tváři úšklebek. Vedle něj seděl starý kovboj. Musel být v mládí hezký, ale teď mu mohlo být tak přes šedesát a jeho tvář byla plná vrásek a jakoby bez života. Jeho pohled byl vyhaslý. Skoro měl chuť do něj rýpnout, aby zjistil, jestli to není jen vosková figurína. I on měl klobouk a na štíhlém ale stále svalnatém těle měl sepranou kostkovanou košili a špinavé džíny. Seděl před sklenkou s tekutinou nevalné barvy a patrně i chuti.
Jeho mysl se vrátila o pár let zpátky a zcela zřetelně viděl Justina v kovbojském, jak tančí při králi Babylonu. Byl tak žhavý. Situace mu sice nedovolovala projevit obdivný pohled, ale to neznamená, že si nepamatuje na každý jeho pohyb. Každý pohyb jeho boků v myšlenkách způsobil, že se cítil, jako by mu někdo do srdce zabodl špendlík. Fuck. Justin.
Justin, který teď dobývá jednu metu za druhou někde v NY a on trčí v téhle díře.
Opět se ho zmocnil vztek a tak si objednal dalšího panáka. Přitom, aniž by o tom přemýšlel, prohodil k svému sousedovi či barmanovi: "Jakže se jmenuje tahle hnusná díra?"
Oba nereagovali. Nevědomky dodal: "Co tu proboha dělám? Proč jsem tady, když chci být
s ním!" Sám se lekl, že mluví nahlas. Když zvedl hlavu, uvědomil si, že starý kovboj na něj
Pomyslel si: "Skvělý, ještě tady dostanu nakládačku, že jsem řekl o jejich díře, že je to díra!"
Ale starý kovboj najednou řekl: "Pozor na jazyk, hochu! Lehce bys mohl přijít o život," ale neznělo to nijak výhružně, jen smutně.
Brian byl ale v ráži a tak se zeptal: "Kvůli tomu, že si ceníte téhle špinavé díry? To snad ne." Kovboj, ale procedil mezi zuby: "V tom s tebou souhlasím, ale na to ostatní pozor. I když to může vypadat, že se časy změnily, tak tady NE! Tady nikdy!"
Brian nechápal o čem mluví, tři dvojité whisky už zapracovaly. Už to chtěl vzdát a mávnout nad tím rukou. Určitě je opilej.
Když se zdálo, že tuhle konverzaci opustili, kovboj zašeptal: " Jsi…..?" Brianovi náhle došlo, o čem je řeč. A jak byl navztekaný na tohle děsný místo, dal průchod své kousavosti a rozhodl se, že musí toho staříka šokovat.
"Gay?" doplnil jeho otázku nahlas s úšklebkem. "Jo, jsem největší ze všech teploušů
v Pittsburghu. Brian Kinney jméno mé. Stroj na sex. Frajer z Liberty Avenue. Ošukal jsem víc chlapů, než je lidí v tomhle zapadákově."
Viděl, jak se kovbojovi rozšiřují oči, ale neviděl v těch úžasně hnědých očích vztek, šok, nesouhlas. Viděl tam……viděl tam strach. Strach? Nechápal to.
Kovboj se rychle rozhlédl a když se zdálo, že se nikdo o jejich rozhovor nezajímal, zavolal : "Charlie, dej nám dvě piva, vezmeme si je ven." Brianovi se moc nechtělo, ale šel.
Venku bylo nevlídno, ale starý kovboj vypadal, že to, že se zatahuje a fouká vítr, ani nevnímá. Naopak, rozhlédl se a dobře věděl, že pršet bude nejdříve za hodinu. Když byli venku, Brian se zeptal: "Jak to myslíš, že bych tady mohl přijít o život? Kvůli tomu, že jsem řekl, že chci být
s ním?" Kovbojovi se sevřelo srdce. On neřekl ani to a stejně…..
Nikdy o tom s nikým nemluvil, i když na to myslel každý, každý boží den od Jackovi smrti. Bylo to už 24 let!
Ale s tímhle chlápkem, který se tady zjevil, a on dobře věděl, že zase brzy odjede, to bylo jiné. On se nebál o tom otevřeně mluvit. Kovboj nevěděl, jestli je to odvaha či hloupost.
Cítil potřebu ho varovat. Jenže nebyl nijak připraven na jeho přímou otázku.
V Brianovi bublal vztek : "Na co si tady ty lidi hrajou?" A tak se drze zeptal: " A kolik teploušů si zabil ty?"
Kovboj evidentně ztuhl jako socha, ale jeho mysl se rozjela na plné obrátky. Bože, kolikrát už tohle ve své hlavě řešil. Stále dokola a dokola. Jak by to bylo, kdyby se choval jinak, našel odvahu, žil s Jackem. Po dlouhé době ucedil: "Jednoho….Možná." To Brian nečekal!
Bylo to zvláštní, cítil z toho člověka spíš sympatie než krvelačnost. Tázavě se na něj podíval
s vytaženým obočím. Čekal, co mu k tomu kovboj řekne, ale asi by se nedočkal.
V tichu pili pivo.
Nakonec Brian řekl:" Takže, kovboji, máš jméno?"
"Ennis," ucedil on, ale pak jako by si vzpomněl, dodal "Del Mar."
"Takže Ennisi Del Mare, nechceš mi to vysvětlit? Jak to bylo s tou vraždou?"
"To je dlouhý příběh," řekl Ennis.
"Vidíš snad tady nějaký lepší program? Noc je sakra dlouhá," zaprotestoval Brian.
Ennisovi nemusel o dlouhých probdělých nocích nic vykládat. O nocích, kdy se střídavě zasněně málem i uculoval, protože brouzdal s Jackem po Brokebacku. O nocích, kdy se třásl vzteky nad tak šíleným osudem, a o nocích, které provzlykal bezmocně do polštáře.
Potichu řekl: "Ještě nikdy jsem o tom nikomu neřekl."
"No, všechno je jednou poprvé. I když se to zdá nemožné, zdá se mi, že budeme mít něco společného. Potřebuješ prolomit ostych? Dojdu pro další pivo." Zvedl se a vešel do hospody. Když se vrátil, podal Ennisovi pivo a dlouze se napili. Ennis ale pořád dál mlčel. Brian se ušklíbl a řekl :" Dobře, tak já začnu, aby ses osmělil." Sarkasticky dodal : "Patrně jsi měl moc krátkou dobu na rozmyšlenou." Netušil, jak moc se trefil. Ennis o tom přemýšlel snad celý svůj život.
Brian se ušklíbl a začal mluvit, jako by byl na nějaké terapeutické skupině: "Ahoj, já jsem Brian, je mi 37 let a jsem gay." Předtím se, ale okatě rozhlédl a přiložil si jeden prst před ústa a slovo gay zašeptal. Dělal si z toho legraci. "To je snad poprvé, co to tajím, přestože jsem to věděl vždycky. Moje dětství stálo za hovno, protože moje matka je alkoholička, sestra děvka a můj otec mě mlátil a byl egoistickej bastard. Což je pravděpodobně důvod, proč jsem neochotný nebo neschopný vytvořit fungující, dlouhotrvající, závazný vztah. Když jsem ve 14 poznal mého nejlepšího přítele, prakticky jsem se k němu přestěhoval. Jeho matka Debbie je pro mě víc, než moje vlastní matka.
Měl jsem vždy v plánu ošukat všechny chlapy v Pittsburhgu a skoro se mi to povedlo," řekl s hrdostí. "Protože já nevěřím na lásku, já věřím na šukání.
Jenže se mi do cesty připletlo jedno děcko, Justin. Bylo mu sedmnáct, mně dvacetdevět a byl jsem jeho první. Seznámili jsme se tu noc, co se mi narodil syn Gus." Ennis mírně pozvedl obočí, protože se mu to nezdálo po předchozím jednoznačném prohlášení "jsem gay a věděl jsem to vždycky."
"Brian se usmál: " Byla to charitativní akce pro moji lesbickou kamarádku Lindsay a dotkl jsem se pouze kelímku, do kterého jsem se udělal." Ennis slabě přikývl.
A Brian pokračoval: "Dělal jsem všechno možné, abych ho od sebe odehnal, a věř mi, že jsem byl drsný, aby o mě ztratil zájem, ale on se mě s neuvěřitelnou houževnatostí držel.
A já porušil svoje vlastní pravidlo vyzkoušet co nejvíce chlapů a stále jsem se k němu musel vracet. Přitahovalo mě nejdřív, co všechno se může naučit v sexu a jak je na to vnímavý, ale také to, že mě bral se vším a nezkoušel mě měnit. Což se mu vyplatilo a já se postupně změnil. Kupodivu i já jsem se naučil, že mohu milovat. I když, ta slova, na která on tolik čekal, jsem mu řekl pouze jednou a možná bylo….. už příliš pozdě."
"Vždycky byl neuvěřitelně odvážný, to se mi na něm líbilo. Postavil se svému homofobnímu otci a bez rozmýšlení si vybral (naznačil prsty, jako by kreslil uvozovky do vzduchu), že bude pokračovat ve svém nechutném životním stylu a opustil svoji rodinu. Neměl kam jít, přesto to udělal.
Potom se mu podařilo přežít útok baseballovou pálkou do hlavy od jeho spolužáka, který nemohl rozdýchat, že jsem si s Justinem na jeho přání zatancoval na maturitním plese.
Bylo to strašné,……..viděl jsem toho kluka, jak jde za Justinem a najednou tam ležel v kaluži krve a já jsem tomu nemohl nijak zabránit." Při těch slovech sebou Ennis mírně trhl, i on viděl kaluž krve, ale v ní někoho jiného.
"Kromě psychické zátěže mu ochrnula ruka, kterou maloval a malování byl jeho život.
Ale svou nezdolnou bojovností a houževnatostí se přes to dostal a zase maluje.
Jeho odvaha se prokázala, i když jsem dostal rakovinu. Nechtěl jsem, aby se trápil, aby se
o mě stojí a vždycky bude stát."
Ennis cítil, že teď si už Brian na nic nehraje a svěřuje se mu úplně upřímně. Tedy spíš si myslel, že ho moc nevnímá a říká to, jako by si třídil myšlenky. Potřeboval to slyšet nahlas. Stejně jako Ennis to patrně přes svá ústa ven moc často nepouštěl.
"Rozuměli jsme si. I když to bolelo příšerně, chápal jsem, proč mě jednou začal podvádět
s Ethanem. Odešel a ke všemu to udělal přede všemi.
Námi stanovená pravidla jsem samozřejmě dodržoval, jenže zahrnovala šukání všude okolo a v očích veřejnosti (a možná, že trochu i v jeho očích), byl ze mě ďábel.
On mu dal to, co já jsem nemohl. Sladký řečičky, monogamii, prstýnky, serenády za úplňku. Pak ho podvedl.
A Justin si ke mně probojoval cestu zpět, i když to bylo těžké pro nás oba a byla to lekce,
na kterou jsme jen těžko zapomínali.".
"Celou dobu jsem měl velmi odmítavý postoj ke svatbám gayů, ale když jsem ho málem ztratil, uvědomil jsem si, že bez něj nechci žít a nabídl jsem mu manželství. Nakonec jsme se nevzali a on odjel do NY. Je z něj umělec, malíř.
Dojalo mě, že když se se mnou loučil, řekl: ´Že se milujeme, to už víme´
Nechtěl jsem, aby se mi přizpůsobil a celý život si vyčítal, že zůstal kvůli mně v Pittsburghu a ztratil svoji kariéru. A on nechtěl, abych se mu přizpůsobil a hrál vzorného manžílka, když jsem nikdy nebyl ani vzorný přítel. Byla to chyba." Zašeptal: "Chtěl bych, aby………..se vrátil! Pořád ho miluju!"
Brian chvíli stál a díval se do houstnoucího šera, v dálce před ním se tyčil horský masiv s těžkými mraky, ale on to neviděl. Byl hluboko ve svých myšlenkách. Když se jakoby probral, roztřásla ho zima. Napil se piva a do ticha řekl: "Takže už sis to rozmyslel?"
Ennis opravdu zvažoval, proč by se měl se svým tajemstvím, které střežil a které ho trápí skoro celý život, svěřit právě tomuhle cizinci, ale po jeho zpovědi věděl, že i on to už jednou ze sebe potřebuje dostat a proč to neříct právě tomuhle chlapovi, se kterým měli kupodivu spoustu společného. Věděl, že nebude jednoduché nacpat celý život a všechny emoce do pár vět tak, aby to mohl cizinec pochopit. Ale vlastně už to pro něj nebyl cizinec. Tušil, že se dozvěděl věci, které ví jen málokdo.
A tak se rozhodl, že to riskne. Pořádně si loknul piva a začal mluvit.
" Nó, já neměl dětství taky nic moc. Naši se vysekali v jediné zatáčce na cestě domů a vychovali mě brácha se ségrou. Chodil jsem jen jeden rok na střední, protože pak klekla převodovka od auta a já mohl na školu zapomenout. Brzy pro mě nebylo místo. Brácha se oženil a ségra odstěhovala a tak jsem se v létě 1963 ocitl v Signalu, kde se nabízela práce hlídače ovcí na hoře Brokeback. Bylo mi devatenáct.
Tam jsem poznal Jacka Twista.
Hnali jsme spolu stádo ovcí do hor a měli nakázáno, aby jeden byl v základním táboře a vařil a druhý měl hlídat nahoře na pláních ovce a dolů se jezdit jen najíst. Bylo to úmorné.
Do základního tábora to bylo dvě hodiny jízdy na koni, ale ovce se musely v noci hlídat před kojoty. Postupně jsme se spřátelili a tak jsme se jednoho večera pustili do velké láhve whisky a nepřestali dokud nebyla prázdná. Potom už bylo moc pozdě a já nebyl schopný odjet k ovcím. Chtěl jsem přespat na zemi u ohně a vyjet hned ráno, když ale vyhasl oheň drkotaly mi zuby zimou. Jack mě zahnal do svého stanu. A tu noc se to stalo. Přitiskl se ke mně a mou ruku si položil na své vyboulené kalhoty. Ucukl jsem, jako by mě spálil,….ale ta situace mě vzrušila tak, že jsem………," odmlčel se a Brian s porozuměním dodal: "...neodolal". Ennis vděčně přikývl. " I když pak to bylo k uzoufání trapné, shodli jsme se, že jsme přece ´normální´ a že je to jen pro teď a nikomu do toho nic není. Takový kecy," ušklíbl se.
"Tu noc předtím to byla vášeň, která vzplanula, jako by byla politá benzínem. Byla to hrozná samota a opuštěnost v životě u obou, protože Jack měl také ne moc dobře fungující rodinu. Byla to i touha tak zdrcující, že jsme stěží mohli dýchat.
Tu další noc mě ale Jack udolal svou neuvěřitelnou něhou. Šeptal mi slůvka dodávající mi odvahy. Líbal mě tak něžně, že se mi chtělo až brečet a myslím, že tu noc se zrodila naše láska. Jen já jsem to ještě nevěděl.
Bohužel jsem jednou přijel od ovcí na snídani a Jack mi řekl, že máme zahnat stádo dolů… Vztekal jsem se sice na to, že nás správce obere o měsíční plat, ale skutečný důvod byl ten, že jsem se nedokázal tak rychle rozhodnout, co dál. Byl jsem tak zmatený, moje myšlenky se honily jako mraky na obloze a já si pořád myslel, že mám dost času.
Najednou jsem ho neměl. Sice jsem věděl, že to přijde, ale nečekal jsem to tak náhle.
Bylo to jako když řízneš do stromu pilou. Jen ten strom bylo moje srdce.
Před příchodem na Brokeback jsem měl totiž domluveno, že se vezmeme s Almou Beersovou. A najednou…..
Zítra odevzdej stádo a ….. Konec. Jede se domů.
Jack téměř s apatickým klidem balil náš stan. Naše útočiště, kde mi dal tolik lásky, jako ještě nikdo. To mě vytočilo. Najednou jsem to nedokázal zvládnout a když se ke mně snažil přiblížit, sejmul jsem ho pěstí.
Sjeli jsme dolů do údolí, předali stádo a byl to stejný pocit jako bychom opustili ráj.
Najednou tu byli další lidé, hluk, auta, prach, realita. Proto jsem ho při loučení upozornil, že se budu ženit a svou řeč jsem zakončil tím, že se snad někdy uvidíme, a odkráčel.
I on nasedl do svého stařičkého náklaďáčku a vydal se na cestu do Lightning Flat
k rodičům. O pár minut později jsem zvracel v nějakém průchodu a byl jsem bez sebe úzkostí z toho, že už ho nikdy neuvidím.
Ještě jsem to mohl změnit, ale v té chvíli mi vůbec nedocházelo do čeho se řítím.
Vzal jsem si Almu a rychle po sobě jsme měli dvě holky. Moje dcery. Alma Jr. a Francine.
Jack se ozval za čtyři roky. Byl jsem nervózní jak prvorodička.
Vzal jsem si volno a nejlepší košili", malounko se usmál.
"Jen co se Jack objevil před naším bytem a vystoupil z auta, padli jsme si do náruče.
Mačkali jsme se v objetí tak, až nám praskala žebra. A najedou tam stojíme, skoro uprostřed Rivertonu a líbáme se. Nemohl jsem v té chvíli dělat nic jiného, snad bych zemřel, kdybych ho hned nepolíbil. Ano, byl jsem ten, kdo políbil první a on téměř jako by nemohl uvěřit, že se to stalo, se na mě podíval, ale pak mě drsně přitiskl ke stěně našeho domu a líbal mě tak, že mi málem zlomil nos". Brian se usmál, ale Ennisovi do smíchu nebylo.
"Ty to nechápeš, ani nemůžeš, jsi už z jiného světa, ale tady se to rovnalo v té době rozsudku smrti." Brian se otřásl, jednak zimou a jednak z toho, že i v jeho světě stále bylo možné dostat baseballovou pálkou nebo vyletět do povětří. "Bohužel to není výsada jen tvé doby," řekl.
"Za dvacet minut jsme byli v motelu. Potom jsme leželi a vyprávěli si, co kdo dělá a jak nás to tam na Brokebacku sebralo a Jack chtěl vědět, co s tím budeme dělat. Popravdě jsem
s tím nic dělat nechtěl. Ale on mě přemluvil, abych si vzal týden volna a jeli jsme na ryby.
Takhle nám to vydrželo 16 let. Dvakrát až třikrát v roce jsme 16 let vyráželi na ryby nebo lov. I když měl Jack sám rodinu, snažil se mě přemluvit, ať se trhneme a máme malý ranč a žijeme spolu.
Bylo to pro mě nepředstavitelné. Za prvé jsem miloval svoje dcery ( s manželkou to drhlo už léta), za druhé jsem byl jako dítě svědkem vraždy jednoho chlapa, který žil na ranči s jiným chlapem. Viděl jsem, co všechno mu pajcrem udělali a dal bych za to krk, že v tom měl prsty můj táta. To on mě přivedl, abych to viděl. Já jsem prostě nemohl…… bylo to pevně zakořeněné ve mně a rovnalo se to pro mě jisté smrti. Dneska bych to viděl už míň radikálně. Možná……" Brian dobře věděl, co znamená mít něco pevně zakořeněné.
"Jack z toho šílel, žili jsme jako ve vězení, za kterého se dostaneš jen párkrát za rok.
No, třeba jsem měl být odvážnější. Mohli jsme se přestěhovat někam, kde by to nemuselo být snad tak zlý, ale ani to pro mě nebylo tenkrát moc přijatelný. Do nějakého velkého města, kde bychom se lépe ztratili. Já jsem potřeboval práci venku, svobodu, svěží vzduch, cítit koňskou sílu pod svýma stehnama, hnát dobytek, cítit se volný, nespoutaný ničím. Možná, že bych se tam protloukl stejně jako tady, ale asi by mě to zabilo. Takhle to zabilo Jacka….."
Začalo poprchávat a Brian se evidentně třásl, však se taky setmělo a notně ochladilo, ale věděl, že v hospodě by mu to Ennis nedopověděl.
I Ennis si všiml, že je Brianovi děsná zima. V životě toho neřekl víc než dnes, ale potřeboval svůj příběh dokončit. Proto Brianovi nabídl, že můžou zajet k němu a zahřát se whisky. Nasedli do prastaré dodávky a kovboj odvezl Briana kousek za město do svého obytného karavanu. Vše v něm bylo staré a omšelé. Bylo to ubohé, jak dopadl, ale on víc ke svému životu nepotřeboval, to co potřeboval nosil v srdci. Usedli na starý gauč a dali si whisky.
Pak Ennis pokračoval.
"Bylo to čím dál horší. Rozvedl jsem se a Jack myslel, že teď už budeme spolu. Ale pro mě se pořád nic nezměnilo. A pak jedou bouchly všechny naše emoce nashromážděné za léta.
Řekli jsme si spoustu věcí, které nás sice mrzely, ale s naší situací to stejně nikam nepohnulo.
Já jsem se dozvěděl, že jezdí do Mexika (nechci vědět, co tam dělal) a on mi vyčetl, jak zkrátka ho držím. Vlastně jediná bezstarostná doba byla ta na Brokeback Mountain.
Pak už se mi zdálo, že to nejde změnit, že to musíme vydržet. No Jack to zřejmě změnit chtěl a to i za cenu, že to bude někdo jiný než já.
Jednoho dne mi došel můj pohled zpět s razítkem "adresát nežije". Myslel jsem, že je to chyba a zavolal jsem Jackovi do Texasu. Jenže to zvedla jeho žena……..
Řekla mi, že Jack nafukoval kolo a pneumatika praskla a úplně zrušila jeho obličej. Zadusil se vlastní krví, protože tam nebyl nikdo, kdo by ho otočil, kdo by mu pomohl. Bylo mu 39 let. Tenkrát jsem ještě neměl jistotu, že to tak bylo nebo.... to byl pajcr.
Když jsem zajel do Lithgning Flat, abych jeho rodičům nabídl, že vyplním Jackovo poslední přání rozprášit popel po Brokebacku, a slyšel jsem jeho otce trpce říkat : ´Jack vždycky tvrdil, že se sem jednou vrátí s Ennisem Del Marem a dají tenhle ranč do cajku, ale pak zase jednou přijel a tvrdil to o nějakým jiným chlapovi. Byl to jeho soused z Texasu.´
V té chvíli jsem měl absolutní jistotu, že to byl pajcr.
Jeho otec mi nedal svolení Jackův popel odvézt a tak tam leží v té bezútěšné rovině, kterou nikdy neměl rád. Jeho matka se snažila a nabídla mi, ať se kouknu do jeho dětského pokoje. Přijal jsem rád, abych mohl být chvíli sám. Vzadu v šatníku jsem objevil Jackovu starou modrou džínovou košili, kterou nosil to léto na Brokebacku. Poznal jsem ji i podle toho, že na ní byla moje krev na rukávu od toho, jak jsme se prali ten poslední den, protože on mi tu moji ránu vrátil zpět. Nevěřil jsem svým očím, že si ji Jack tolik let schovával. Vzal jsem ji do ruky a najednou jsem cítil, že v ní něco je. Pod tou jeho košilí se skrývala moje košile z toho dne. Měl ji tam ukrytou, schovanou v sobě. Bylo to jako by mě pořád objímal, jako by byl pořád se mnou. Až v té chvíli mi došlo, jak strašně moc mě miloval."
Ennis se zvedl a otevřel skříň vedle gauče. Na hřebíku na ramínku vysela kostkovaná košile a uvnitř ní schovaná modrá, džínová. Vedle toho byla vybledlá, zežloutlá pohlednice Brokeback Mountain. Dlouho na ty košile oba koukali a potom Ennis řekl: "Protože vím, jaké to je celý život se užírat myšlenkou, co by bylo kdyby, a hledat štěstí, i když víš, že jediné to správné štěstí by bylo s Jackem, a protože na něj myslím každou noc a myšlenek na něj se nezbavím do smrti, radím ti, abys sebral svoji hrdost, odvahu, přesvědčení a pokud on nemůže
k tobě, tak bys měl jít ty k němu.
Jack by to pro mě risknul hned, já byl ten, co nechtěl. Teď lituju, ale je pozdě."
Mluvili spolu ještě dlouho a když se už dokonale opili, žehrali nad nepřízní osudu, i když to nebyl ani Brianův, ani Ennisův zvyk. Brian vyprávěl Ennisovi o bombě v Babylónu a Ennis vyprávěl Brianovi o různých příhodách, které se staly ve Wyomingu a které byly spojené
s homofobií.
"Nejvíc mě vzal asi případ Matthewa Sheparda z Laramie. Pamatuju si to dobře. Byl to konec roku 1998. Zasáhlo mě to víc než všechny ostatní, protože tenkrát jsem si jen na malou chvilku začínal myslet, že by se to tady někdy mohlo změnit, a bum, pak se stalo tohle. Tehdy jsem pochopil, že tady se nikdy nic nezmění, alespoň ne v době, kdy tady budu žít já.
Usnuli oba na Ennisově starém gauči a tentokrát spali klidně. Jako by se jejich hlavy vyčistily a zbavily tíhy.
Druhý den ráno hodil Ennis Briana před ten bar, kde se poznali a spěchal na ranč, kde teď pracoval. Podali si ruce, ale potom se objali, jako by se loučili opravdu dobří staří známí.
Ennis řekl: " Doufám, že neztratíš odvahu, jen co se vrátíš domů."
"To se nestane, jedu totiž rovnou. Podepíšu ty zatracený papíry a letím do NY," řekl Brian pevně rozhodnut.
"To si piš." Řekl Brian a vydal se ke svému hotelu, aby se převlékl a šel dotáhnout ten kontrakt.



nádherné,ale nemáš ponětí jak jsi mě vyděsila.
přece Justin nemůže mít někoho jiného!přece s Brianem patří dohromady!ale stejně už se moc těším na pokračování 