2010 - 8.část

18. prosince 2010 v 17:00 | Justinka |  2010

KONEČNĚ





Justin

Když jsem toho večera vylezl z ateliéru, našel jsem Briana na gauči úplně na mol. Nic jsem k tomu neřekl a pomohl mu do postele. Taky se patrně musel vyrovnat s nervozitou. Vlastně mi to lichotilo.
Další večery už nepil a ponořil se do práce. Já také.
Ale moje soustředění bylo stejně chabé a tak jsem netušil, co mi z obrazu vyjde.
Začal jsem světle zeleným podkladem, ale čím déle jsem na obrazu pracoval, tím jsem se dostával k sytějším a temnějším barvám. Něco tomu chybělo, ale já nemohl přijít na to, co to je. Světlé barvy různě mizely v záplavě tmavé zelené a modré. Vlastně jsem obraz předělával už několikátý den. Byl veliký a pokaždé, když jsem si ho začal zkoumavě prohlížet, jsem našel něco, co bych chtěl udělat jinak a lépe. Ale pro dnešek končím. Právě jsem stál pod sprchou a tekly ze mě čúrky tmavé barvy, když mě to napadlo. Přidám tam stříbrný prach.
Malé stříbrné krystalky. Musím rychle, dokud je barva ještě vlhká, aby se prach mohl přilepit. Nechal jsem sprchu sprchou. Napůl od barvy, napůl od mýdla jsem vyběhl nahý ze sprchy. Zběžně jsem ze sebe setřel to nejnutnější. Viděl jsem ošklivě tmavé fleky na našem světlém ručníku. Bude zle, ale bylo mi to právě teď jedno. Přeběhl jsem do ateliéru jen s ručníkem kolem pasu, protože v něm bylo teplo. Vždy, když pracuji, přitopím si. Nemám zimu rád.



Rychle jsem našel dózičku se stříbrným prachem a opatrně ho nanášel na obraz. Bylo to právě včas. Nebyl jsem spokojen se štětcem a tak jsem stříbro roztíral prsty. V okamžiku, kdy jsem obraz nasvítil a odstoupil od něj, abych se na něj podíval z dálky, vešel Brian. Zvedl obočí.
Muselo to být zvláštní. Stál jsem tam polonahý a barva a stříbrný prach mi různě zasychaly na těle. Postavil se za mě a podíval se na obraz. Otočil jsem na něj hlavu a obdžel polibek.
Beze slova vzal svůj mobil, vyťukal nějaké číslo a přiložil mi telefon k uchu. Ozvala se mi klinika na testy HIV. Řekl jsem, že volám kvůli výsledkům a přidal své jméno a číslo mého pojištění.
Věděl jsem, že vše musí být v pořádku. Stejně jsem zatajil dech a cítil jsem, jak se mi srdce tlačí do krku. Dozvěděl jsem se, že jsem O.K.
S úlevou jsem vydechl a všechna krev se mi náhle přestěhovala do penisu. Brian mi zašeptal do ucha: "Já taky." A pak už mě beze slova vedl zpět do koupelny. Stáli jsme proti sobě a dívali jsme se do očí. Věděli jsme, že teď už nám nebrání od toho, co chceme udělat, vůbec nic.
Líbilo se mi, že jsem viděl na Brianovi, že i on je nervózní. Sice ze mě jemně smýval barvu z celého těla a přitom mě hladil, ale jeho ruce byly neposedné. Možná se i trochu třásly.
Zavřel jsem oči a Brian mi umyl i vlasy.
Jaké to bude? Kolikrát jsem už o tom přemýšlel? Bezpočtukrát, milionkrát. Bezpodmínečně jsem okamžitě musel svoje rty spojit s jeho. Přisál jsem se k němu a nehodlal ho opustit. Líbali jsem se a přitom jsme vystoupili ze sprchy. Brian přes nás hodil velikou osušku a zběžně mi utřel záda a pak já jemu. Potom jsem si ho přitáhl ještě víc k sobě. Najednou mě držel pod zadkem a zvedal mě.
Zcela automaticky se moje nohy obemkly kolem jeho pasu.
Nesl mě do ložnice a přitom mě nepřestával líbat. Cítil jsem v ložnici teplo a spokojeně si pomyslel, že Brian nastavil vyšší teplotu. Vždy měl raději chladněji, ale tentokrát kvůli mně udělal vyjímku. Položil mě do postele a rychle se přitiskl ke mně.
Napadlo mě, že tohle asi bude silný zážitek pro nás pro oba a že by bylo pro Briana lepší, kdybych mu od jeho silného vzrušení, které jsem cítil na své noze, na poprvé pomohl, aby pak ve mně mohl vydržet co nejdéle. Proto mé polibky pomalu směřovaly dolů k jeho penisu.
Jeho vyvrcholení přišlo velmi rychle a potvrdilo mi, že to nebyl špatný nápad. Potom jsme se mazlili a hladili a líbali a olizovali. Brian mě připravoval na jeho vstup, ale upřímně to nebylo vůbec nutné. Byl jsem tak vzrušený. Z penisu mi kapalo přímo na břicho. Konečně mi Brian zvedl nohy a s upřeným pohledem do mých očí do mě začal pomaloučku vstupovat. Bylo to tak intenzivní. Konečně jsem cítil jeho horkou hlaďounkou kůžičku z hlavy jeho penisu, jak se prodírá dovnitř a nic jí v tom nebrání, nic nebrzdí, neruší. Bylo to……nádherné. Bez mého přičinění můj zadek Briana sevřel v sobě. Brian prudce zalapal po dechu: "Ježiš, nedělej to." Zasmál jsem se.
konečně
konečně

Když se Brian dostal dovnitř až ke kořeni svého penisu, jeho oči byly prosklené a vzrušeně dýchal. Políbili jsme se s vášní. I pro mě to bylo hodně, hodně dobré. Potom se Brian pohnul a já cítil úplně přesně hlavu jeho penisu na mé prostatě. Z mého hrdla vyšel vzrušený sten a on se ještě párkrát ve mně pohnul a pak vykřikl mé jméno. Ucítil jsem, jak se jeho horké sperma hrne do mých útrob a byl to nepopsatelný pocit. Cítil jsem se tak…poctěn, zvláštně šťastný. Udělal jsem se hned po něm, aniž by se on nebo já dotkl mého penisu.
Brianova tvář ale vůbec nevypadala šťastně, když odezněl jeho dlouhý orgasmus. Tvářil se provinile. Šeptl po mně: "Promiň."
"Ježíši, proč? Bylo to úžasné. Děkuji. Navíc, to přece můžeme opakovat kolikrát budeme chtít." Usmáli jsme se a přitiskli se k sobě.
Na chvíli jsme asi z toho všeho vzrušení usnuli. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem přes francouzské okno, jak se do tmavé noci lehounce snáší první letošní sníh kolem světla na verandě, které Brian asi zapomněl zhasnout.
Bylo to až kýčovitě směšně romantické. Byl jsem tak šťastný. Zavrtal jsem se ještě blíž k Brianovi, i když mi nebyla zima. Tím jsem ho probudil. Pomalu otevřel oči a pak otočil hlavu ke mně.
Líbnul mě na tvář a jak byl úplně blízko, jeho řasy, když zamrkal, mě zašimraly na líci. Bylo to tak něžné, jemné jako ten padající sníh. Šeptl jsem: "Koukej, sněží."
Zamyšleně sledoval sníh a pak se zase otočil ke mně a šeptl mi do ucha: "Dík."
"Za co?" řekl jsem. "Za to, že nebýt tebe, nikdy bych tohle docela určitě nepoznal. A byl to ten nejhezčí a nejintenzivnější zážitek mého života. Stejně jako když se narodil Gus. Jen tohle bylo snad ještě lepší." Políbil mě.
Nevěděl jsem, co na to říct. Jen jsem cítil, že jsem opět vzrušený. Pohladil jsem Brianovi bradavku a řekl: " Hmm, neměl jsem náhodou slíbeno si to také vyzkoušet?" Brian se ušklíbl a řekl: "Čekal jsem, kdy si vzpomeneš.."
Ale ochotně se otáčel. Líbal jsem ho a hladil. Chtěl jsem ho jen připravit, ale potom mu chci rozhodně vidět do tváře jako on mně. Když se mi zdálo, že to bude dobré, otočil jsem ho a řekl: " Chci tě vidět." Vytáhl jsem si jeho nohy na svá ramena, stejně jako to udělal on mně.
Potom jsem pomalu začal postupovat k našemu cíli. Začal jsem chápat proč slavná Brianova kontrola nad sebou, která mizela jen málokdy, vzala tak rychle za své.
Bylo to….neuvěřitelné. Nebýval jsem tak často horní a tak jsem neměl jeho letité zkušenosti.
Cítil jsem každou žilku, každý záhyb, každou pásku. Bylo to tak horké, těsné, vzrušující, intenzivní, báječné…. Musel jsem rychle zastavit. Ještě chvilinku a bylo by po všem. Brian mě pohladil a řekl: " Dýchej. Pomalu. Jen klid." Vpil jsem se do jeho očí a trošku se uklidnil.
Pomalinku jsem začal postupovat hlouběji. Říkal jsem si, jaká je to škoda, že jsme si tohle neužívali už dávno. Ale pak jsem se pokáral. Vždyť jsem nikdy nemohl doufat, že na něco takového dojede. Můžeš poděkovat …Komu? Brianovi, že k tomu svolil? Mně, že jsem si to vždycky tak přál? Oběma? Ano. My prostě patříme k sobě.
Tyto úvahy mě trošku oddálily od nejúžasnějšího vyvrcholení.
Srdce mi bilo jako na poplach a zatmělo se mi před očima. Bylo to skvělé, ale patrně jsem z toho na chvíli ztratil vědomí. Mám sklon v takových situacích zapomenout dýchat. To se také stalo.
Když jsem se probral, Brian mi něžně hladil vlasy z čela. Políbil mě a zjevně byl rád, že jsem zpět při vědomí.
Zmateně jsem se zeptal: "Co se stalo?" A Brian teď už se smíchem mi řekl: "Zapomněl jsi dýchat, ale trochu jsi mě zmátl, když sis mě bral opravdu tvrdě (v mém břiše motýli zamávali křídly). Předtím než jsi omdlel, začal jsi drmolit: ´Vezmi si mě, vezmi si mě, vezmi si mě.´" Ušklíbl se: "Bral sis přece ty mě. To jsi z toho byl tak mimo?"
"Vůbec ne, než jsem se udělal, přesně na tohle jsem myslel.
Že patříme k sobě a tohle je prostě tak nekonečně skvělé, že vím, že už tě nikdy nechci opustit. Jestli to víš taky, tak si mě vezmi! Tímto ti nabízím manželství. Je jen na tobě, jestli přijmeš.
Jen chci, abys věděl, že i bez toho budu šťastný."

Když jsem se ráno probudil a po sprše se dokolíbal do kuchyně, abych si udělal snídani před cestou do školy, oněměl jsem úžasem. Na jídelní stole stála kytka v květináči. Věděl jsem, že tam nikdy nebývá. Brian to nemá rád, ale asi to bylo pro něj přijatelnější řešení.
Žádné růže do postele - zatřásl jsem se zimou a vzpomínkou. Kytka na stůl do kuchyně, jako by to byla dekorace a jen já jsem věděl, kolik toho o Brianovi vypovídá. Nalil jsem si džus a šel se obléknout do školy.

Když odpoledne škola skončila, stál Brian před školou a čekal na mě. Odvezl mě před vyhlášené klenotnictví a nabídl mi: " Chceš si jít vybrat prstýnky?"
Vytřeštil jsem na něj oči. "Znamená to, že přijímáš?" ptal jsem se se škrceným hrdlem. "Ano, vezmu si tě." Rozesmál jsem se a skočil mu do náruče a políbil ho. "Nechci nové prstýnky. Vím, žes tamty nevrátil. Byly dokonalé a navíc to nevyšlo jen kvůli naší velké lásce a teď se vezmeme z naší velké lásky. Takže tam jen necháme vyrýt něco jako ´po druhé a naposledy´ a bude to."
"Ale ne, to jsou kecy. Lepší bude LOVE 7/24. Že se milujeme sedm dnů v týdnu a dvacet čtyři hodin denně." Začal jsem se těšit.
srdce

KONEC

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Airu | Web | 19. prosince 2010 v 14:12 | Reagovat

To je tak sexy a žhavé !!! Dokonalost ♥

2 Alibaba | E-mail | 21. prosince 2010 v 10:07 | Reagovat

Krásná sexy romantika... A ten happyend!

3 Justinka | Web | 21. prosince 2010 v 11:22 | Reagovat

Děkuji.Mám tě:-). Já vím, nereálné, ale jak říká Emmet: "I dívka může snít!"

4 Pája | 2. dubna 2011 v 12:13 | Reagovat

To je happyend :-P Číst to byla slast :-)

5 Justinka | Web | 2. dubna 2011 v 18:59 | Reagovat

[4]: Děkuju, ale je to děs! Když to píšu tak mi to ani nepřijde, když to sem dávam, tak mi to pořád ještě nepřijde, protože jsem ještě pořád obklopena mou můzou (nadrženost se tomu říká ;-) ), ale když se na to mrknu po nějaké době, tak se červenám do krve a nechápu, jak jsem mohla. Ale mazat to nebudu, když je to alespoň pro někoho slast. O_O  :-D

6 Jane | 17. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

shit to je naprosto dokonalé
tím 7/24 si mě fakt dostala

7 Domča | Web | 5. července 2012 v 8:26 | Reagovat

takže prečítala som celú poviedku naraz a z toho čumenia na písmenká mi až slzia oči, ale nevadí, stálo to za to :D
krása a nádhera :-)
tlieskam :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015