2010 - 6. část

16. prosince 2010 v 20:08 | Justinka |  2010



MYSLÍŠ TO VÁŽNĚ ?




Návštěva prarodičů byla naplánovaná pár dnů před halloweenem na sobotu. Přesto mě překvapilo, když jsem v pátek odpoledne dorazil domů a po zahradě byly rozeseté oranžové dýně. Některé byly již vydlabané a byly v nich svíčky. Kolem cestiček bylo nainstalováno nové osvětlení. Zahradníci shrabali listí a upravili venkovní květiny. I po domě byly květináče s vřesem a levandulí. Všechno, jakoby se chystalo na nadcházející návštěvu. Jižní zeď našeho domu porostlá psím vínem vypadala obzvlášť hezky, jelikož listy teď měly všechny odstíny červené a ráno byly ojíněny prvním mrazíkem.
Zítra po obědě přijede Emmett s personálem a jídlem. Návštěva byla pozvána na třetí hodinu. Nejprve proběhne svačina, potom prohlídka domu či procházka a následuje slavnostní večeře. Máma má totiž pár dnů na to narozeniny a tak jsme to spojili. Takhle bylo vše domluveno.
Ráno jsem se vzbudil poměrně pozdě, až kolem jedenácté. Večer jsme si s Brianem povídali a pak se mě Brian snažil zbavit nervozity opravdu dlouhým, pomalým, fantastickým milováním. Povedlo se mu to.


Jenže dnes tu byla nervozita znovu. Že by na to zabíral stejný lék? Jsem si jistý, že ano, ale tentokrát se budu muset obejít bez léčení. Za chvíli je tu Emmett a my ještě ani nesnídali.
Rychle jsem vyklouzl do sprchy, ale Brian se stejně přidal a uvolnil mé napětí, i své.
Jen jsme se oblékli, byl tu Emmett i se svým komparsem. Trochu jsem se uklidnil, když jsem viděl, že vše klape a Emmet ještě přidal svoji uklidňující řeč. Prý vše dobře dopadne. Já i Brian budeme okouzlující jako vždy, jídlo bude prvotřídní, dům je perfektní a o obsluhu se nemusím vůbec starat. Objal mě a zašeptal mi do ucha: "Vybral jsem takovou obsluhu, aby na ně Brian nepotřeboval dělat svůdné posunky." Ušklíbl jsem se: "Na to jsem nepomyslel."
Emmet se zasmál a zatleskal: " Já ano, proto tu jsem."
Poklepal jsem mu na rameno a řekl: "Díky."
Před třetí už jsme byli oblečeni do slušivého, ale pohodlného oblečení. Úderem třetí zaparkovalo před vchodem auto mojí matky a vystoupili prarodiče, máma, Tucker a Molly. Šli jsme se uvítat.
K mé úlevě se prarodiče na mě usmívali. Děda mě přátelsky poplácal po rameni a babička mi dala lehounký polibek na tvář, který jsem jí oplatil. Děda podal celkem srdečně ruku i Brianovi, zato
u babičky jsem si všiml pevně sevřených úst. I když se snažila tvářit mile, někdy jí to úplně nešlo. Nevadí. Je příliš brzy na nějaké závěry. "Snad dá Brianovi šanci," říkal jsem si. Děda nám dal skvělé víno. Brian mu pochválil dobrý vkus a nabídl mu prohlídku našeho vinného sklípku.
To dědu zaujalo. Babička se však zatvářila nesouhlasně a tak jsme to odložili.
Prošli jsme částí domu a francouzským oknem vstoupili do zahrady, kde v altánu byla nachystaná svačina. Bylo vidět, že s tím, co vidí jsou oba spokojeni... Snad se jim tedy u nás bude líbit.
Dnes bylo opravdu krásně. Počasí se překonávalo. Poslední slunečné paprsky se snažily ještě podzimně zbarvit, co se dalo. Na zahradě bylo příjemně. Posadili jsme se a dali si kávu a jablečný koláč. Brian se omluvil, že ví, že jsou jistě mnohem vybranější speciality, ale jeho maminka prý nepekla a on chodil k jednomu kamarádovi a jeho máma dělala každou sobotu jablečný koláč. Proto ho má spojený s hezkou domácí atmosférou a má ho od té doby rád. Navíc teď dozrávají zimní jablka a koláč je samozřejmě domácí.
Takovou zpověď jsem tedy nečekal. Molly se přidala se svou vzpomínkou na máminy sušenky, bez kterých by se zase u nás neobešel žádný víkend, když jsme byli malí. Přiznal jsem, že jsem je už několikrát zkoušel upéct, ale nikdy nechutnaly tak, jako od mámy. Usmála se na mě.
Brian také, protože si jistě vzpomněl na ty betónové sušenky, co jsem vyrobil poprvé.
Jen babička řekla, že pečení je ženská záležitost. Nikdo nevěděl, co na to říct. Nakonec Tucker řekl, že on peče rád. Naposledy dort pro Molly.
Brian jako by to ani neslyšel a vykládal s pohledem upřeným na mámu, jak báječně vařím.
Musí mi to někdy i zakazovat, protože by potom musel život trávit v posilovně.
Když jsme vypili kávu a snědli koláč, obešli jsme celé panství. Dědovi se líbily stáje, babičce zahrada. Potom jsme zamířili na procházku do lesa. Šli jsme lesní cestou, Brian mě objal kolem ramen a já se k němu přitulil. Povídali jsme si o všem možném. O mé škole, o NY, o Brianově práci, o domech, které teď máma prodala, protože chválila Britin pro jeho dobré rozvržení a dostupnost do Pitts.
Byla to téměř idylka, když najednou se babička zeptala: "A jak jste se vlastně vy dva seznámili?" Na to nebude jednoduchá odpověď. Aby byla pravdivá a přitom přijatelná pro mé prarodiče.
Viděl jsem, jak máma skoro zbledla. Patrně si vybavila všechny ty staré informace, které jsem jí tenkrát bez obalu podával. Nebyl jsem zrovna jemný, teď už to vím.
Do ticha Brian začal vyprávět. Ocenil jsem jeho velmi, velmi upravenou verzi.
Potkal mě prý na Liberty Avenue zrovna, když spěchal do nemocnice, protože se mu narodil syn. Všiml si, že nevypadám dobře a nabídl mi odvoz do nemocnice, když tam má cestu. V duchu jsem se ušklíbl nad bídným zjevem, ale nahlas jsem neřekl raději vůbec nic. "Byla to jen alergická reakce, snědl jsem něco špatného," řekl jsem. "Píchli mi calcium a pustili mě domů, když budu
pod dozorem."
Molly se culila, ale máma byla s touto verzí spokojená. V lese začínalo být chladno a tak jsem se vydali zpět. Děda chtěl před večeří vidět ten sklípek a babička moje obrazy.

Pečlivě si prohlížela jeden po druhém kritickým okem. Chtěla vidět, co mám rozmalované i co jsem už dokončil. Když odsunula jeden obraz, byl tam Brianův akt. Už jsem na něj skoro zapomněl a teď při pohledu na něj mi poskočilo srdce. Radostí nad tou dokonalostí a strachem, co tomu řekne babička.
Zkoumavě si prohlédla obraz a potom mě.
"Justine, nemohl by sis najít nějaké hodné děvče? Zkoušel jsi to vůbec? Myslím, že jsi byl tenkrát zmatený a pak…….už jsi ani dívku nehledal."
"Nemohl, babi. Miluju Briana. Je to láska mého života. Neumím bez něj být. Zkoušel jsem to v NY a málem jsem se utrápil. Takže chci jen jeho. Už deset let. To není žádné zmatení.
Jsem si absolutně jistý. Teď jsem šťastný." Odmlčel jsem se, ale potom jsem dodal: " A abych ti odpověděl, jednou jsem to s holkou zkoušel, ale opravdu to nebylo to, co chci."
Naštěstí se babička smířlivě usmála a pohladila mě po tváři.
"Dobře, když víš, co chceš…..
"Vím, babi. A je to Brian." Právě v té chvíli vstoupili ostatní. Děda mrkl na obraz, který babička ještě pořád držela v ruce, a škádlivě řekl: "Taky jsem kdysi toužil, abych měl babičin akt, ale ona nechtěla žádnému malíři stát modelem."
Babička rychle odložila obraz, jako by jí pálil. Řekl jsem hloupě: " Klidně babičku namaluji." Přísně na mě koukla. Rychle jsem dodal: "Jako portrét.
Brian mi taky nechce stát. Maluji zpaměti."
Před večeří jsme se rozprchli do různých pokojů převléci se na večeři. Potom slavnostně oděni jsme se sešli v obývacím pokoji. V krbu hořel oheň a za oknem na zahradě svítily dýně a zahradní osvětlení. Bylo to romantické. Každý dostal aperitiv. Tentokrát ožehavou otázku položil dědeček. Otočil se k Brianovi a bez obalu se ho zeptal: " A jak to vidíte dál do budoucna?"
Všichni věděli kam míří. Zatajil jsem dech.
Ani my jsme neměli tuto otázku vyřešenou, ale Brianova odpověď mě zaskočila. Řekl: " Já už jsem Justina o manželství žádal, ale nevyšlo to. Myslím, že teď je řada na něm. Až a jestli bude chtít." Všechny oči se upřely na mě. Nejistě jsem se usmál, ale nic neřekl. Zatím ne.
A pak už byl čas zasednout k večeři. Nečekal jsem, že to takhle dokonale Brian s Emmettem připraví. Popřáli jsme mámě a večeře už proběhla v příjemné atmosféře a byla vynikající.
Babička jakoby od toho okamžiku v ateliéru roztála. Uvědomil jsem si, že celý den nepadla ani jediná zmínka o otci. Byl jsem rád.
Když jsem se loučili, řekla, že se jí u nás moc líbilo. Děda se připojil. Za pár dní jsem jí poslal hotový její portrét malovaný zpaměti. Měla na něm úsměv z ateliéru.
Když se za našimi hosty - mou rodinou - zavřely dveře, objal jsem vroucně Briana a vykřikl: "Ty jsi byl tak skvělý! Báječný, neuvěřitelný! Myslím, že to dopadlo dobře! Měl jsem z toho babičina výrazu docela strach a potom taky z toho, že na ně někdo vybafne něco…..nepřijatelného a celá návštěva se zhroutí jako domek z karet," chrlil jsem na něj. "Jasně, že později můžeme být sdílnější, ale na poprvé……" Zavřel mi pusu polibkem a pak řekl, že já jsem byl tak okouzlující s tou svou lehkou nervozitou v pohledu.
"Vypadal jsi skoro jako v den našeho seznámení." Usmál se. "Proto nebylo těžké si to tak lehce vybavit a ……domyslet."
"Pamatuj si, že to není lež….když tě nutí lhát," dořekli jsme oba s úsměvem. "A do tvého sexu tvým prarodičům nic není. Takže to bylo nutné."
Za pár dní, když jsem přišel domů, našel jsem zamyšleného Briana ležet před rozpáleným krbem a nastavovat záda teplu. Počasí se rychle změnilo na typické sychravé, nevlídné, uplakané dny. Těšil jsem se, až se k němu přitisknu.
Řekl jsem: "Měl jsi pravdu, už je to tady. Příští týden jsme pozvaní s Molly k babi a dědovi na pozdní oběd." Brian na to jen přikývl a dál vypadal zamyšleně. Když jsem se k němu přitiskl, sykl. Prý nastydl a bolí ho záda, proto si je snaží nahřát. Zvedl jsem se a donesl si hřejivý, vonný olej. "Otoč se, namasíruju tě."
Začal jsem od krku a postupoval přes ramena, lopatky a kříž dolů k pánvi. Nemohl jsem se toho pohledu nabažit. Krásné, pevné Brianovo tělo se lesklo olejem. Hladce jsem po něm přejížděl a vnímal sálající teplo z krbu. Stejné teplo vycházelo z mých dlaní, protože jsem byl nažhavený
na něco víc, než jen nevinné přejíždění rukama. Zapracoval jsem na kříži i kostrči a moje ruce jely stále níž. Náhle jsem se nemohl udržet. Můj mastný prst se obratně vetkl do Briana.
Byla to jen chvilka. Vyhekl překvapením, ale neprotestoval. Nebyla to zas tak častá záležitost, jak by se mohlo zdát. Brian to připustil málokdy a já jsem to považoval za nejvíc vzrušující věc
ze všech věcí, které spolu děláme. Naši přátele mohli jen spekulovat, jestli na něco takového u nás někdy dojde či nikoliv.
Najednou mi řekl: " O něčem jsem přemýšlel. Zítra jdeme na testy na HIV." Věděl jsem to, ale nechápal kam míří. Možná se mě jen snaží zastavit. Proto jsem řekl během té doby, co jsem se ho snažil připravit: "Nemusíš mi přednášky
o bezpečnosti opakovat, už si beru kondom." A opravdu jsem si ho nasadil. Můj vstup do něj jeho slova přerušil, musel se soustředit a dýchat. Když jsem se do něj dostal až nakonec, chvíli jsem počkal a pak započal to vzrušující konání. Byl tak těsný. Zapomněl jsem na jeho slova předtím. Jenže on najednou vydechl: "Možná bys to mohl už příště dělat bez kondomu." Nevěřil jsem vlastní uším. A možná ještě dřív, než to můj mozek stačil pořádně rozebrat, co tahle věta znamená, zareagoval můj penis.
Po této větě jsem z té představy vyvrcholil. Jednoduchým pohybem, jednoduchou větou.
Sklonil jsem se k Brianovi a řekl. "Promiň." Přilehl jsem k Brianovi a líbal ho a líbal.
"Myslíš to vážně……ty chceš……." Schválně jsem nedořekl a čekal, co řekne on.
"Být jen s tebou," vydechl.
milování
Tak co myslíte? Půjde do toho opravdu Brian a vsadí na důvěru a ne nevěru?
To se dozvíte už brzy! :-)
Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evangelineghastly | Web | 17. prosince 2010 v 13:58 | Reagovat

Skvělé.Brian s Justinem dokonalí jako vždy ;-) .
A jsem zvědavá co bude dál,tak mazej psát. :-P  :-D

2 Pája | 5. května 2011 v 18:50 | Reagovat

Dokonalá idilka. Jsem u toho dostala hlad a naštěstí jsem dnes pekla jablečný štrůdl, takže se k povídce náramě hodil. :-)

3 Justinka | Web | 5. května 2011 v 21:25 | Reagovat

[2]: Já upekla švestkový, ale raději si teď už nedám! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015