2010 - 5. část

15. prosince 2010 v 15:57 | Justinka |  2010


OTÁZKY



V pondělí mě profesor přidělil, k Alex Fellowové kvůli jednomu projektu. Byl jsem rád, protože Alex by mohla být na téhle škole taková moje Daphne. I když na Daph samozřejmě nikdo neměl. Domluvili jsme se, že po škole půjdeme do parku a probereme ten náš projekt. Opravdu jsem to potřeboval, protože mě celý den pronásledovali myšlenky na Briana. Přece to vždycky poznám, když s někým je. Anebo ne? Ach žárlivosti, proč ses na mě vrhla teprve teď?
V parku bylo krásně. Procházeli jsme se pod ohromnými stromy a najednou zasvítilo slunce mezi větvemi a objevil se pruh světla. Stoupl jsem si do něj, zavřel oči a nastavil tvář sluníčku.. Zhluboka jsem se nadechl hluboko do plic.
Stál jsem tam a nasával energii z posledního podzimního sluníčka.
Najednou, bez varování, přistály na mých rtech Alexiiny rty. Děsně jsem se lekl.



Vytřeštil jsem oči a než jsem se vzpamatoval, měl jsem Alexin jazyk v puse. Jemně, ale důrazně jsem jí od sebe odtáhl. Byl jsem v šoku. Bylo to tak trapné.
Snažil jsem se ovládnout hlas a klidně jsem řekl: "Co to děláš?" Ale vím, že můj obličej na ní musel křičet: "Zbláznila ses?"
Ona se začala horečnatě omlouvat, že to bylo jen chvilkové pomatení mysli, že nemohla odolat mé kráse v tom slunci, ale….. ano jistě, ví, že jsem gay, protože to vědí všichni ve škole.
"Víš," řekl jsem jí, "mám vztah s jedním mužem už víc jak deset let. Málem jsme byli manželé, ale nakonec se to nestalo. Přesto jsme spolu, milujeme se a z tohohle jsem…..trochu v šoku."
Znovu se omluvila a pak užasle řekla: " Deset let? Teda to já vydržela s klukem nejdéle rok.
Jaké to je být s jedním člověkem tak dlouho? Ale počkej, vždyť je ti sedmadvacet, ne? Ty jsi s ním od sedmnácti? Je tvoje první láska? Stále ho miluješ?" Chrlila by na mě další a další otázky, kdybych jí nezastavil.
"Doooost," smál jsem se. Je to krásný být s někým tak dlouho, ale neříkám, že to není těžký."
A ano, byl mojí první láskou. Dokonce láskou na první pohled. Otevřela pusu a já jsem jí ji rukou zavřel.
"Ty jsi věděl na první pohled, že tohohle člověka miluješ, že s ním chceš být v dobrém i zlém, že s ním chceš spát, že s ním chceš vstávat, že s ním chceš být už pořád? Navždy?" nevěřícně na mě zírala.
Rozhodně jsem přikývl a řekl: " ANO, přesně tak." Kdybych byl upřímný, tak nejprve převažovala ta část s tím spaním a vstáváním, ale to ostatní se přidalo velmi rychle.
"A já jsem málem narušila takový skvělý vztah. Promiň, promiň, PROMIŇ," teatrálně klečela na trávníku se sepnutýma rukama a zubila se.
"Ty jsi nemohla narušit vůbec nic," řekl jsem a pomáhal jí vstát, "protože já to mám jasně dané."
Loupla po mě okem a zeptala se: "Ty jsi vůbec nikdy neměl nic s holkou?" Možná jsem se trochu začervenal, protože tohle bylo už hodně…osobní, ale pak jsem řekl, že měl. "S mojí kamarádkou Daphne."
"Proč?" Alex vyzvídala dál. "Přece jen sis nebyl sám sebou jistý?" A já možná uslyšel malou jiskru naděje v jejím hlase. Zasmál jsem se. "Jistý jsem si byl až, až, ale ona chtěla, abych byl její první, protože mi věřila. Do teď jsme nejlepší přátelé."
Zase po mě loupla očima a s šibalským výrazem ve tváři řekla: " A to mi chceš namluvit, že jsi, tedy kromě holek, už deset let věrný? Nikdy se na nikoho jiného ani nepodíváš, ani nepomyslíš? To ti teda nevěřím. Já bych to nevydržela."
Teď ťala do živého. Kdyby šlo o koukání a myšlení, tak…. Ale to jí mám říct, že jsem mohl šukat všude okolo po libosti a můj přítel je tím ke všemu vyhlášený? Že jsem si mohl těch deset let o monogamii jenom snít a teď se k tomu bodu velmi, velmi pomalu blížím? Nevěděl jsem co říct.
"Víš," protáhl jsem,"pravidla byla na začátku nastavena trochu jinak, ale už to tak je, že jsem věrný." Briana jsem do té odpovědi nezahrnul.
Když jsem večer přijel domů, stejně jsem nemohl uvěřit, že jsem měl Alexiin jazyk v mých ústech. Bylo to divné. Brian přivezl večeři z malého bistra poblíž jeho kanceláře. Sedli jsme si k večeří a já jsem mu o tom vyprávěl. Smál se mi a říkal, že jsem porušil naší dohodu - líbat jen jeho.
Po večeři jsme si sedli na gauč k TV, ale já jsem mu chtěl povědět, o čem jsme s Alex mluvili dál.
Brian
Seděl naproti mně, na druhé straně gauče a jeho dlouhé nohy byly natažené až na má stehna. Jemně jsem ho přes ně hladil a vyprávěl jsem mu slovo od slova. Cítil jsem, že se jeho srdce zatetelilo při slovech o lásce na první pohled. I když neměl otevřenou pusu jako Alex a zachovával téměř kamennou tvář, věděl jsem, že ho to potěšilo.
Potom došlo na tu část o věrnosti. Zatajil jsem dech a řekl: "Chci se tě na něco zeptat. Už dlouho na to myslím. Spal jsi s někým jiným v posledním půl roce?"
Zaskočil jsem ho. Chvíli nevěděl co říct, ale nakonec se rozhodl mi nelhat.
"Ne, neměl jsem nikoho jiného. A ty?" zkoumavě na mě hleděl.
To snad nemyslí vážně? On snad může pochybovat?
"Kromě tvé slečny," dodal, aby situaci odlehčil.
"Ne," řekl jsem pevně. Kromě Alexiina jazyka jsem nehřešil.
V duchu jsem, ale dodal, že doufám, že hříšné myšlenky se nepočítají.
 
Ráno jsem se vzbudil dřív, než jsem musel vstávat, a tak jsem se na chvíli přilepil k Brianovi, abych si užil dotek s jeho hladkým, velkým, teplým tělem. Ležel jsem přitulený s hlavou na jeho rameni a cítil, že i on se probouzí.
Přemýšlel jsem a také si barvitě představoval, jaké by to bylo, kdybychom se mohli milovat bez kondomu. Najednou, aniž bych chtěl nebo to mohl ovlivnit, z mých úst unikl sten.
Brian si mě přitáhl blíž a zeptal se nač myslím. Nechtělo se mi s tím teď začínat, ale on šel neochvějně za svým cílem dozvědět se to. Mohl jsem si vymyslet něco jiného, zamluvit to, přerušit tuto debatu šukáním. Mohl jsem udělat cokoliv, ale najednou jsem cítil, že mu to potřebuju říct. Na co myslím, co mě trápí, co bych chtěl, co by mě pravděpodobně udělalo šťastným.
Řekl jsem: " Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybychom to spolu dělali bez kondomu." Nepoužil jsem slovo mohli, protože doufám, že jednou budeme moct. Teď už jsem tomu věřil. Toužil jsem po tom a bylo by to nádherné.
Brian na to neřekl nic, což mě nepřekvapilo. Věděl jsem, co si o tom myslí.
Co jsem nevěděl, že Brianova mysl se tomu sice brání, ale zároveň chce křičet: "Ano, já taky!!!"
Když jsem se nedočkal odpovědi, zvedl jsem se a odešel nejprve do koupelny a potom do školy.

Neuběhlo ani čtrnáct dnů od našeho rozhovoru s mámou a volala mi, že chce se mnou domluvit termín a podrobnosti večeře s prarodiči. Sice jsem o tom už přemýšlel, ale stejně mě zaskočila. Jenže k mému údivu chtěla vědět, jestli se vším souhlasím. Vše už dohodla s Brianem!
Termín byl stanoven na halloweenský víkend a Brian se sám nabídl, aby večeře proběhla u nás, na Britinu. Vše prý zařídí. Zalapal jsem po dechu. "Brian se nabídl?!?"
"Zlato, myslím, že o něm máš horší mínění, než si zaslouží."
Ó mami, kdybys znala vše, čím jsme museli spolu projít, neřekla bys to.
Mlčel jsem. V tom musí být něco jiného. Jen jsem zavěsil, volal jsem Brianovi, ale nezvedal mi telefon a tak jsem to odložil až na doma.
Večer jsem vařil večeři a u toho přemýšlel. Vlastně jsem svoje prarodiče ani moc neznal.
Když jsem byl malý, byli na mě hodní, to ano, ale teď……Možná jen čekají, až za nimi přijdu a něco jim o sobě povím. Nebo s mým životem zásadně nesouhlasí a proto byl náš styk tak řídký.
Jistě, děda je noblesní pán. To ale neznamená, že nemůže mít homofobní názory, které může dát tvrdě najevo.
"Kde ty svoje například vzal můj otec?"
Začínal jsem pochybovat, že to byl úplně dobrý nápad.
Když Brian dorazil domů, nervózně jsem pochodoval po kuchyni, aniž bych si to uvědomoval. Podíval se na mě a nadzvedl obočí. Čekal na vysvětlení, co se děje. "Ta večeře s prarodiči," řekl jsem. "Vážně si mámě nabídl, že bude u nás?" zeptal jsem se.
"Hmm…. a proč ne?" pokrčil rameny. "Zdálo se mi to lepší, než se krčit někde u stolu tvé matky a snažit se je přesvědčit, že jsem hodný hoch."
Zachichtal jsem se. Nedokázal jsem si představit, jak se Brian někde krčí jako oukropeček a hraje hodného hošíka.
"Výhoda domácích," řekl Brian. "Tady budu domácí pán. Představím se jako bohatý - rozhlédl se kolem, krásný - ukázal na sebe, kultivovaný, budu jíst vidličkou a nožem a jestli se neudržím a vezmu tě během večeře za ruku, tak i milující partner pro jejich vnuka."
Teď už jsem se smál na celé kolo. Brian najednou zvážněl. "Nemáš se čeho bát. Je to zkouška.
A ty po jednom večeru budeš vědět, jak dopadla.
Nemusíš se bát


Buď definitivně přijdeš o další své lidi, ale budeš vědět na čem jsi. A nebo budeš mít někoho dalšího do kruhu tvé rodiny, kdo tě bude mít rád a podporovat tě."
Potom mu blýsklo v očích a dodal: " A ty je budeš muset navštěvovat, budeš jim muset volat, budeš na ně myslet, budeš muset kupovat vánoční dárky, starat se o ně, budeš s nimi večeřet, obědvat a možná i snídat a už nebudeš mít vůbec žádný čas na šukání se mnou."
Typický Brian. Zasmál jsem se a kývl: " Toho bych se nebál, čas na tebe si najdu vždycky." A rozhodl jsem se mu to dokázat.


Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evangelineghastly | Web | 15. prosince 2010 v 17:12 | Reagovat

Celý příběh je nádherný.Místo abych pekla na Vánoce,sedím 3 hodiny před PC,a čtu si Tvé příběhy :-?  :-D .

2 Justinka | Web | 15. prosince 2010 v 19:06 | Reagovat

Díky. Díky i za tvůj odkaz. Musíš hledat pozitiva, po Vánocích nebudete tlustý jako my :-D, kteří jsme teď doplácali košíčky. Dcera je nemocná, tak se snad zítra zase utrhnu a přidám pokráčko. Povídek je zatím dost,jen mít čas je sem hodit :-)Jsem ráda, že se někdo odhodlal ke komentování, zatím jsem myslela, že to tady je hrozně opuštěné. Všechny komentáře byly na perníčky a cukroví /za což jsem samo také ráda/a tak a na povídky skoro nic :-( Tak jsem ráda, že se to alespoň někomu líbí. 8-)

3 Pája | 5. května 2011 v 18:33 | Reagovat

Slintám nad milujícím Brianem :-)Už to čtu po několikátý a ještě mě to nepřestalo bavit :-)

4 Justinka | Web | 5. května 2011 v 21:12 | Reagovat

[3]: I love you. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015