close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Toronto

25. listopadu 2010 v 0:35 | Justinka |  TORONTO
 
 
 

Toronto


Třídílný (Toronto, Pittsburgh 1, Pittsburgh 2) příběh, pokračování po 513


Zazvonil telefon. Justin ho utíká zvednout. Je to Lindsay.
Justin je moc rád, že s ní může mluvit. Vyptává se hlavně na děti, o sobě ale mluvit nechce.
Pořád ještě v NY neprorazil tak, jak by si představoval. Pár úspěchů měl, jenže ne takových, jaké by potřeboval, aby ho to uživilo a zaplatilo drahý nájem. A peníze za Rage mu pomalu docházejí.
Lindsay se ho ptá: "Hádej, kdo už tři měsíce pracuje v největší torontské galerii?"
Justin: "Teda, Lindsay gratuluju. Moc ti to přeju. Jsi dobrá."
Lindsay: "Budeš potěšený ještě víc, až se dozvíš, proč volám. Pokračujeme v kvízu!
Hádej, kdo navrhl tvoje jméno, když se ředitel pídil po nových, mladých, neokoukaných umělcích? A kdo bude pravděpodobně vybrán?"
Poslední slovo patřičně protáhla a skoro zazpívala.
Justin: "Lindsay to nemyslíš vážně? Největší torontská galerie a bude vystavovat mě???"
Lindsay: "Ukázala jsem řediteli předběžně pár věcí, které jsme měly doma, a jemu se to moc líbilo."
"Musíš samozřejmě přijet a předvést toho víc. Dej si to dohromady a za čtrnáct dnů přijeď. Zkusíme s tím něco udělat. Ano?"
Justin: "Ano, ano, ano. Ty jsi můj anděl strážný. Já se na vás tak hrozně těším. Ale teď už musím končit, mám strašně moc práce, víš?"
Lindsay se zasmála. "Taky se na tebe těšíme, hlavně na to, že nám alespoň jeden večer pohlídáš děti. Už jsme dlouho s Mel nikde nebyly."
Justin: "Jasně, ale nebudete si stěžovat, že je rozmazlím nebo rozdivočím!!!"
Lindsay: "Domluveno. Nebudeme."

Jen co Lindsay zavěsila, zazvonil telefon znovu. Myslela, že Justin na něco zapomněl, a tak se místo ohlášení zeptala: "Chtěl jsi ještě něco?"
Jenže na druhém konci byl Brian a řekl: "Ještě jsem chtěl mluvit s Gusem, protože jsem o něm skoro čtrnáct dní neslyšel, i když mi jeho matky svatosvatě přísahaly, že zajistí, aby na mě nezapomněl."
"Ahoj, Briane, jsem ráda, že voláš," řekla Lindsay.
Na maličkou chviličku zauvažovala, zda Brianovi říct o tom, že Justin u nich bude.
Bylo to už víc než rok, možná že o hodně víc, co Justin odjel do NY, ale jí stejně přišlo, že se s tím Brian ještě pořád nevyrovnal. I když se snažil chovat jako vždy. Věděla, že si občas volají a vědí o sobě. Také se viděli na velké vánoční oslavě u nich a ona viděla, jak pro ně bylo těžké se potom rozloučit, i když by to samozřejmě nepřiznali ani za nic.
Ale co, přece je to Brian Kinney, bez omluv, výmluv a výčitek, tak do toho.
" Hmm, promiň." Teď jsem dotelefonovala s Justinem.
"Jak se má?" zeptal se Brian.
"Má se skvěle. Bude mít patrně velkou výstavu u nás v galerii. Za čtrnáct dní má přijet a zapracujeme na tom. Mohl by ses taky přijet podívat na Guse. Ani nevím, kdy jsi tu byl naposledy? Ne počkej, už vím. To bylo, jak jsme měly ten večírek s mými novými kolegy z práce.
Brian se zhluboka nadechl. Ano tehdy byl naposledy u Mel a Lidsay.
Co ale Lindsay nevěděla a nevěděl to nikdo, že se na tom večírku seznámil s ředitelem galerie. Náramně si rozuměli, zejména, když se šli podívat na střešní zahradu, která byla na domě,
kde Mel a Lindsay bydlely. Brian si vzpomíná, že se důvěrně seznámili. Dvakrát.
Pak předložil řediteli galerie návrh.
Má přijít s prezentací mladých, nadějných umělců a vybere si Justina Taylora. Nemusí se bát, Justin není bez talentu a když zaručí Brianovi anonymitu, tak bude mít i štědrého sponzora své výstavy.
To bylo před dvěma měsíci a právě dnes dostal zprávu, že se výstava uskuteční a že Lindsay byla pověřena Justina kontaktovat. Právě proto volal. To jí ale neřekl.

Čtrnáct dní uteklo jako voda. Justin se vlastně od toho telefonátu nezastavil. Nadšení nad vlastní velkou výstavou ho pohánělo kupředu. Namaloval dokonce tři nové věci a několik starších dokončil. Ve čtvrtek večer měl zabaleno vše potřebné. Zabalil co nejvíce svých prací. Ty velké měl alespoň perfektně vyfocené.
Ráno sedl do letadla a vyrazil směr Toronto.
Přivítání bylo bouřlivé a potom si povídali a povídali a plánovali. Jen na Briana se Justin neptal, nechtěl slyšet, že se nic nezměnilo. Tajně totiž doufal, že bude Brianovi tak chybět, že se rozhodne žít s ním v NY. Ale to byl jen ten nejsmělejší sen, pohádka. A ty se přece neplní.
Justin trval na tom, že když už tady je, tak si chce co nejvíce užít děti a tak prakticky Mel a Lindsay naplánoval večer a kolem sedmé je vystrčil ze dveří. Slíbil, že děti včas vykoupe a uloží do postýlek. Už se na to moc těšil.
Stalo se, co se muselo stát. Usnuli stulení všichni v jedné posteli. Děti příjemně ukolébané dlouhou pohádkou a Justin teplem dětských tělíček kolem sebe a z brzkého ranního vstávání.
Najednou se mu do snu vkrádalo nějaké zvonění zvonku. Pomalu procitl a uvědomil si, že zvonek je skutečný. Opatrně se zvedl od spících tělíček. Že by si holky zapomněly klíče? Blbost.
Zvonek zazněl znovu. Lekl se, aby se děti nevzbudily. Rychle pospíchal ke dveřím. Drapl za kliku, aby už nikdo nezvonil. Za dveřmi stál Brian a usmíval se.
"Já snad ještě spím. Co tady děláš?" zamumlal Justin.
"Zapomněl jsi, že tady bydlí můj syn?" optal se Brian.
"Ne, nezapomněl. Právě jsem mu dovyprávěl předlouhou pohádku. Přijel jsi mi pomoct hlídat? Holky šly do kina. Ale jdeš pozdě. Děti už spí."
"Nezhoršilo se ti náhodou v NY vychování, ani mě nepozveš dál?" zeptal se Brian.
Stáli ve dveřích a nemohli se toho pohledu nabažit. Tak dlouho se neviděli. Byl to pohled, kterým se snad dalo nahlédnout až do srdce. První očima uhnul Brian.
Vlastně ani nevěděli, jestli se na sebe mohou vrhnout nebo mají dál hrát tuhle hru na zdvořilost. Mají dál pokračovat ve svých životech nebo skočit zpět do toho nemožného vztahu, který vlastně nikam nevede?
ve dveřích
Ne, nechtěli na to myslet. Ne teď. Ted chtěli být jen spolu.
"Jistě, pojď dál," řekl Justin a roztáhl ruce.
Brian prošel dveřmi a objal Justina. Bylo to jako by mezitím neuplynula tak dlouhá doba.
Bylo to jako by do sebe zapadl kousek puzzle. Políbili se.
A už se jejich ústa od sebe neoddělila.
Líbali se, jako by to mělo být naposledy v životě. Bylo to zoufalé, ale neskutečně krásné.
Když přišly holky z večeře a kina naskytl se jim v obývacím pokoji moc pěkný obrázek.
K sobě pevně přitisknutí, jako dvě lžičky v sobě a láskyplně se objímající spali Justin a Brian.
Lindsay a Melanie se na sebe usmály.
Zašly ještě do pokojíčku zkontrolovat děti a potom se vkradly do své ložnice. Mel se potutelně usmívala a vyzývavě řekla: "Kdopak asi prozradil Brianovi, že dnes přijede Justin?"
"O tom já nic nevím," řekla Lindsay.
"Jen jsem se zmínila o té výstavě.Určitě je Brian velkým fandou umění."
Pak si vlezly do pelíšku a ještě než usnuly, tak se krásně pomilovaly.
První se ráno vzbudil Gus. Opatrně se proplížil kolem ložnice maminek. Věděl,že by mu zakázaly skočit na strejdu Justina, a přesně to měl v plánu. Naštěstí mamky ještě spaly a tak to bylo
v suchu. Doplížil se až do obývacího pokoje. Jenže pak zapomněl, že chtěl Justina překvapit a sám překvapením nadšeně vykřikl. "Tati! Tati!"
Na nic nečekal a skočil rovnou na ty dva spáče na gauči. Na tvářích se jim pomalu začal rozprostírat úsměv, i když v těle ještě panoval spánek. Oba pomalu začali to dětské tělíčko na sobě lechtat. Náhle už nikdo z nich nespal. Dokonale je probudil Gusův smích. Když už Gus prosil, ať ho nechají, přestali a ještě stále se smíchem na tváři mu každý vtiskl jednu pusu na dobré ráno. Pak už se za Gusovým smíchem přibatolila i J.R. a nakonec i holky.
Lindsay rychle vykouzlila voňavé vafle a každý si na ně mohl dát co chtěl.
Po snídani všichni vyrazili na výlet do lesoparku.

Kolem poledne roztáhli deku na louce pod stromy a na ní se rozsadili. Holky vyndaly z košíku připravené chlebíčky a všichni si na nich pochutnali. Po obědě si povídali, Lindsay pletla malé J.R. věneček z lučních květin, sluníčko je šimralo na záda a než se nadáli, Brian
na dece spokojeně oddychoval, objímajíc jednu Justinovu nohu.
Mel se šla projít kolem, aby zjistila, jestli tady není poblíž nějaká voda. J.R.už dostala svůj věneček a náramně jí to slušelo. Seděla na louce a zkoumala všechny kytičky, na které dosáhla.
I pár broučků by se našlo. Do této popolední pohody zazněl utrápený Gusův hlásek.
"Mami, bolí mě bříško, asi budu kakat."
Lindsay se rozhlédla po Mel, ale Justin pochopil, že nechce opouštět J.R a tak nabídl Gusovi: "Pojď, najdeme pro tebe nějaké vhodné místečko."
Gus mu dal ruku a vyrazili. Jenže špatným směrem. Po chvilce se ocitli na nějaké cestě a zrovna tam kráčel nějaký manželský pár. Začali Guse obdivovat, jaký je to hezký a šikovný chlapec a Justinovi ten pán řekl, že musí být moc šťastný, když má takového syna. Justin mu to nechtěl vyvracet, spěchali sem přece z jiných příčin, než byl přátelský hovor.
Ale slova toho pána dokonale vystihla to, nad čím už delší dobu přemýšlel, a to jestli bude mít
stejné štěstí jako Brian a Michael a bude mít nějaké dítě. On by si to tedy moc přál.
Úkol splnili a když se vrátili zpět, byl Brian už vzhůru. Holky vzaly děti k potůčku, který objevila Mel. Osaměli.
Brian viděl, že Justin nad něčím usilovně přemýšlí, a tak se zeptal nad čím.
Justinovi se do toho nechtělo, ale nakonec mu vyprávěl, co řekl ten pán, a nezamlčel ani svoje přání.Brian na to neřekl nic. Ostatně jako vždy.

Brian se vrátil do Pittsburghu, ale domluvili se, že přiletí na Justinovu výstavu. Teď teprve začala Lindsay a Justinovi opravdová práce. Strávili spousty hodin výběrem obrazů a přípravou výstavy. Protože s výstavou bylo vážně hodně práce, bydlel Justin u Mel a Lindsay. Stal se členem domácnosti a občas hlídal děti, občas vařil a občas uklízel. Ladilo jim to spolu skvěle.
Konečně se termín zahájení výstavy přiblížil. Zatím vše klapalo tak, jak má. Přijede jeho matka, dokonce s Tuckem. Jejich vztah se už nedal nazývat románkem. Byli spolu dlouho na to, aby se
z Tucka vyklubal pitomec, a to se nestalo. Justin musel uznat, že všichni mají právo na štěstí……dokonce i jeho matka. Jen on sám se teď cítil šťastný jen kvůli výstavě, ale jinak….
Oblékl se do nejlepší košile a k tomu oblek, co mu dokonale seděl. Ten byli pořizovat ještě
s Brianem. Zahleděl se do vzpomínek.
Musel být v galerii ještě před zahájením a tak všechny uvidí až na večírku po zahájení.
Alespoň doufal, že to Brian stihne. Bude to mít patrně jen tak tak.
Zahájení jeho výstavy bylo úžasné. Jeho obrazy se všem moc líbily. Ředitel galerie pronesl nadšenou, oslavnou řeč. Všichni si chtěli s Justinem alespoň potřást rukou. Zrovna když přijímal asi padesátou gratulaci, k tak nádherné výstavě a k svému talentu, něco ho přimělo podívat se ke vchodu.
Stál tam Brian. Měl nový oblek a neobyčejně mu to slušelo.
S nataženou paží a se širokým úsměvem se k němu hrnul ředitel galerie. Justin zaraženě sledoval, jak ředitel zuřivě Brianovi třese rukou. Justin se k nim pomalu vydal.
Zahlédl zmrazující Brianův pohled směrem k řediteli. Vůbec se mu to nelíbilo.
Došel až k nim a přivítal se s Brianem.
Potom řekl: "Myslel jsem, že tě budu muset představit, ale vidím, že už se znáte."
Ředitel se podivně ošil, ale Brian s naprostým klidem řekl, že se poznali na večírku u Mel a Lindsay.
v oblecích
S přibývajícím časem zůstala v galerii jen užší společnost. Popíjeli víno, přikusovali zbylé občerstvení a bavili se. Zábava nijak nevázla, spíš naopak. Víno už bylo skoro všechno vypito a to se projevilo na stavu všech přítomných a to i na jejich močových měchýřích.
Justin se postavil vedle ředitele u mušlí, a aby řeč nestála spustil.
"Chtěl bych vám ještě jednou poděkovat. Teď mě to snad nakopne dál a to jsem potřeboval.
Jsem vám vděčný za tu šanci, už jsem myslel, že snad nikdy nepřijde."
Ředitel zamumlal, že s takovým pěkným andělem strážným, jako má on, na tom nikdy nebude blbě. Justin nechápal.
"Ale vy přece rozhodujete o tom co se bude vystavovat, ne? Vy jste můj anděl strážný?"
Ředitel byl mírně řečeno v podnapilém stavu a teď dokonce zavrávoral a s velkou lítostí řekl: "Ale chlapče, copak já o něčem rozhoduji? Máme správní radu a bez té si nedojdu ani na záchod." Škytl a uchechtl se.
"A radě je umění ukradený, hlavní jsou prachy. A ty jsme za tebe dostali."
"Dostali. Dostali od koho???" zakřičel Justin. Zatřásl s ním.
Viděl, že je na mol a ani to z něj nepotřeboval páčit. Došlo mu to.
Vylítl z toalet jako by byl na pérko. Musel pryč. Pryč.
Rychle proběhl ven, snad si toho ani nikdo nevšiml.

Doběhl až k domu Lindsay a Mel. Musel se zastavit a nadechnout.
Potom vešel dovnitř a urychleně se začal balit. Děti dnes hlídala Debbie. Chtěla jít na výstavu až zítra. Když ho uviděla s tak netypickým zlostným výrazem na tváři, chtěla vědět, co se stalo. Justin vybuchl: "Jak mi to mohl udělat? Taková potupa. Jako bych se o sebe neuměl postarat sám? Jako bych se ho prosil o jeho milodary?"
Debbie ho chytila za ramena, aby zastavila jeho zběsilé pobíhání po místnosti a balení.
"Kdo?" I když odpověď tušila.
"Brian, Brian mě protlačil až do té galerie. Za mými zády za mě zaplatil, prodal mě. Ne můj talent, ne moje píle, ne moje vytrvalost, ne moje nadšení, ale Brian! Brian a jeho prachy."
Jeho tvář se zkroutila do nenávistného šklebu. Vzteky téměř brečel.
"Zlato, řekla a zadívala se mu do očí, a víš to jistě? Vím, že teď se ti to může zdát téměř nesnesitelná potupa, ale až se uklidníš a až si to dobře promyslíš možná objevíš, co to dokazuje. Že i po tom dlouhém čase, co jste od sebe, tě miluje a možná jen hledá způsob, jak ti to říct. Třeba si jen nevybral ten správný způsob, ale snad i ty bys mohl trošičku ze své hrdosti slevit, protože to bylo pro tvé dobro."
Debbie viděla, že v tuhle chvíli její slova nepadnou na úrodnou půdu, ale doufala,že se snad její slova uhnízdí u něj v hlavě a až bude o tom v klidu přemýšlet, budou mít její slova šanci.
Justin se zase rozpohyboval po místnosti a dobalil si věci.
"Debbie, musím odtud pryč. Omluv mě u holek a Lindsay se ozvu kvůli konci výstavy."
Líbnul jí na tvář a byl pryč.

Asi za půl hodiny se společnost chystala k odchodu a Brian se už chvíli rozhlížel po Justinovi, ale nikde ho neviděl. Zašel taky na toalety a tam našel i ředitele, jak se opírá o dlaždičky a něco si mumlá. Zeptal se ho, jestli neviděl Justina. Ředitel zamumlal: "Já mu nic neřekl, já mu nic neřekl….Jen, že má strážného anděla." Brianovi to rázem došlo!
Zařval: "Vy idiote."
Vyrazil směrem k domu, kde bydlela Mel a Lindsay, ale věděl, že Justina tam už nenajde.
Cítil se strašně. Věděl že, tohle mu Justin jen tak neodpustí.
Je příliš hrdý. Vzpomněl si, jak dlouho Justinovi trvalo, než přijal jeho pomoc s placením školy. Aha, vlastně jen podporoval svoje investice, aby byl Justin schopný splácet starý dluh.
Jo, to ať vykládá holubům. Na co si hraje a před kým se obhajuje?
Udělal to jen proto, že měl zprávy, že Justin v NY téměř živoří. Umělců jako on bylo v NY spousta a jeho agentura, co ho zastupovala, ho neuměla prodat. A Brian se tím trápil.
Trápil se i tím, že Justin po prvních neúspěšných měsících nesebral a nejel zpátky k němu.
Což mu slouží ke cti, ale Brian s ním chtěl být, chtěl s ním žít.
A teď tu šanci definitivně zničil.
Když uviděl Debbie, z jejího výrazu poznal, že Justin už tu není. Otočil se a vyšel ven.
Nevěděl kam jde, ale právě teď se nedokázal zastavit. Už skoro běžel tím cizím městem a byl tak zoufalý, že by nejraděj brečel. Vůbec nevnímal, že už mu dávno tečou po tvářích slzy.
Doběhl k velikému železničnímu mostu. Na něm se zastavil. Na chvíli se mu zdálo, že ví, jak se cítí ti, kteří se odhodlají skočit. Nakonec převážil zdravý rozum a on věděl, že bude muset nést odpovědnost za své činy. Jakkoliv se zdály být nepřijatelné pro Justina, on je dělal s láskou a doufal, že to časem Justin pochopí.
Zpět k Mel a Lindsay si musel vzít taxík, protože netušil, kde je. Jeli překvapivě dlouho. Ušklíbl se. V obývacím pokoji nikdo nebyl, jen tam svítila malá stojací lampa. Sedl si na gauč, ano na ten gauč, na kterém nedávno spali s Justinem jako dva milenci. Nalil si skotskou. Seděl a pil a snažil se přemýšlet, ale myšlenky mu utíkaly všemi směry.
Najednou slyšel vrzat schody z patra. Byla to Debbie. Postavila se za gauč, sklonila se a objala ho. Svoji tvář přitiskla na jeho a po chvíli řekla: "Dej mu čas, on to pochopí. Pochopí, že zoufale miluješ a že ti bez něj je zle." Brian odtáhl od Debbie svoji tvář a otočil se k ní. Potom jí beze slova políbil na tvář.
Lindsay poslala Justinovi všechny recenze, které na jeho výstavu a na něj v novinách vyšly.
Justina samozřejmě těšilo, že se všem výstava líbí. Nazvali ho objevem desetiletí a talentovaným umělcem, ale všechno mělo nepříjemně hořkou chuť. Justin s tím bojoval opravdu dlouho a těžce. A jeho cesta k odpuštění Brianovi měla být trnitá. Jenže….
Ostny jeho nenávisti se musely otupit o hodně rychleji než čekal.

Jeho výstava trvala dva měsíce a potom přijel k Mel a Lindsay. Zrovna se chtěl vydat s Lindsay do galerie, aby jí pomohl zabalit obrazy, které se neprodaly, když zazvonil telefon.
Mel ho vzala, protože doufala, že je to hlídání na dnešní večer, aby si mohly s Justinem vyrazit. Volal Michael. Usměvavá tvář Mel se změnila rázem ze starostlivého výrazu až ke zděšení!
Stála a poslouchala. Pak se zeptala, jestli mohou něco udělat? "Ano, dej nám vědět, kdyby se něco změnilo. Je tu Justin, řeknu mu to. Dobře." Zavěsila.
Lindsay a Justin stáli už v předsíni, ale neobvyklý telefonát je zadržel. Oba čekali, co Mel řekne.
"Brian ….měl nehodu na motorce."
"Na motorce? On nemá motorku," zadoufal Justin, že je to chyba, vtip, že zle slyšel.
Je v nemocnici a je to zlé. Melanie šla k nim a objala je.
"Má silný otřes mozku, zlomenou ruku i nohu, zlomená žebra, ale hlavně následkem úrazu nevidí. Doufají, že je to dočasné, ale jistě to nevědí. Má i další zranění. Tahle noc bude kritická."
Justin se od holek otočil, aby neviděly, že mu z očí vytryskly slzy. Setřel je a pak se zase rychle otočil zpět a zcela jako automat začal přemýšlet nahlas.
"Lindsay, ty to zvládneš zabalit sama, vid?" Přikývla.
"Přijedu, až budu moct. Teď odjíždím. Zkuste mi přes telefon sehnat nejbližší let, já jedu rovnou a snad chytím to letadlo v jedenáct hodin. Až tam budu zavolám vám."
Zatím co pronášel tahle slova, jako robot balil svoje věci. Za pět minut od Michaelova telefonátu za ním zaklaply dveře. Holky se vzpamatovaly a Mel mu ihned zabukovala letenku na příští let.
Celou cestu v letadle se Justin modlil, svým způsobem. Strašně se bál. Bál se, že Brian umře, že nebude vidět, že zůstane mrzák. Věděl, že to by Brian neunesl. Než doletěl do Pittsburghu, byl pološílený strachy, ale věděl, že než vleze do nemocnice, musí být silný a nedávat na sobě svoje obavy znát. Ne před Brianem. Probůh vždyť nevidí? Úplně zapomněl, že ho před pár dny nenáviděl. Teď cítil hrozný strach a lásku.

 

 Pokračování: Pittsburgh 1.část, Pittsburgh 2.část


Prosím, o komentář! Moc ráda bych se dozvěděla, jestli se Vám moje povídka líbila nebo ne. Jestli jsem se držela charakteru postav či myslíte, že je to naprosto nepravdělpodobné. Jestli by to mělo být zakončené jinak. Prostě cokoliv k tomu můžete říct! Nedej bože, kdyby jste měli, tedy spíš měly, nádpad na nějakou povídku. Ráda bych se pokusila....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sel | Web | 25. listopadu 2010 v 0:47 | Reagovat

kráááása :-P

2 Justinka | Web | 25. listopadu 2010 v 1:07 | Reagovat

Díky. Nezapomeň na pokračování :-D

3 miss. bloody Scars | Web | 31. prosince 2010 v 20:46 | Reagovat

wow, luxusní :D hned jdu na pokračování :D

4 Dorea | Web | 13. února 2011 v 1:58 | Reagovat

teda ty jsi ale zlá! :-D

5 Justinka | Web | 13. února 2011 v 2:01 | Reagovat

[4]: já, zlá? ani nápad! Byste si pak toho happyendu patřičně nevážily! :-D

6 Domča | Web | 5. července 2012 v 16:41 | Reagovat

tak začína to skvele :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015