Pittsburgh 1.část

25. listopadu 2010 v 0:43 | Justinka |  TORONTO

Pittsburgh 1.část - pokračování Toronta


Před Brianovým pokojem seděl Michael. Když uviděl Justina vstal a objali se.
"Díky, žes přijel," řekl Michael.
"Díky, že tu s ním jsi," řekl Justin.
"Kdo jiný by tu s ním měl být? Myslel jsem, že ho nenávidíš," řekl kousavě, protože mu Brianovo gesto přišlo báječné a Justina nechápal. A taky měl nervy na pochodu.
Justin to přešel bez poznámek a řekl: "Kdo jiný by tu měl být? Přece nejsem bez srdce jako Brian, abych ho nechal samotného v nemocnici, jako on mě."
Michael se zatvářil jako by dostal ránu pěstí do žaludku, a najednou se mu zatmělo před očima a všechno z něj muselo ven. Vychrlil na Justina, jak seděli s Brianem tři dny před jeho pokojem a byli hrůzou bez sebe, zda bude vůbec žít, a Brian potom chodil za Justinem každou noc dívat se, jak spí. "Každou noc," zařval. "Každou noc," zopakoval.
"A že tě pak nechtěl vidět? To přece vymyslela tvoje matka, ne on a strašně ho to trápilo.
A když byl Ben v nemocnici a já jsem z toho šílel, tak všeho nechal a jel za mnou.
Bez něj bych to nezvládl. Tohle neudělá člověk bez srdce!"
Justin stál jako přimražený a jen zašeptal: "To jsem přece nevěděl. Promiň."
Michael stál a zhluboka oddychoval, jako by někam běžel. Potom zhluboka vydechl.
"Ty promiň. Nevěděl jsi to a Brian nechtěl, abys to věděl. I já jsem se to dozvěděl teprve nedávno. Ujeli mi nervy."
Stáli a mlčeli. Potom Justin řekl: "Můžu za ním?"
"Na chvilku jo, říkal doktor."
Justin potichu otevřel dveře a zůstal mezi nimi stát. Hleděl na potlučeného Briana, který byl skoro celý obvázaný. Na očích měl také obvazy. Justin přišel blíž a znovu musel přemáhat pláč. Nepřemýšlel o tom co dělá, prostě se jen sklonil a Briana políbil na ústa.
Poté, co se odtáhl zpět, Brianova ústa zašeptala: "Justin!"
Spíš než to slyšel, to viděl. Vzal do ruky Brianovu zdravou ruku a pohladil jí.
Zašeptal: "Miluju tě."
V té chvíli se otevřely dveře a vstoupil doktor. Podle toho, jak se zatvářil, Justin pochopil, že ho tu nevidí rád. Taky hned spustil, kdo ho sem pustil a že návštěvy jsou prozatím zakázané.
Když na Justina houkl, kdo je a co tu dělá, Brian s vypětím všech sil řekl: "To je můj milenec, můj partner."
To zahřálo Justina u srdce. A věděl, že jsou všechny křivdy zapomenuty. Doktor se zklidnil a řekl, že teď musí Brian na nějaké další vyšetření, ale potom tady může Justin zůstat, jestli chce.
Brian lehce stiskl Justinovi prst, který měl v jeho dlani. Justin rázně řekl: "Zůstanu."
Naštěstí se pomalu začal Brianův stav zlepšovat, ale stále neviděl a to ho trápilo víc než zlomeniny. Ale prý to chce čas. Je to následkem velmi silného otřesu mozku.
Když byl Brianův stav stabilizovaný, zašel Justin za doktorem. Chtěl vědět, zda by ho pustili do domácího ošetřování. Viděl, že se Brian v nemocnici necítí dobře a doufal, že se jeho psychická pohoda doma zlepší. Doktor ho varoval, že to nebude lehké. Brian zatím nemůže chodit, nemůže použít jednu ruku, má korzet kvůli zlomeným žebrům a hlavně nevidí, z čehož mohou vznikat stresové situace.
"Jste vůbec zvyklý o někoho se starat?" zkoumavě na něj pohlédl s despektem, vzhledem
k jeho mládí.
"Pane doktore, věřte mi, že ano. Zvládli jsme spolu už jeho rakovinu, ale hlavně já mu to dlužím. On mě dostal zpět do normálního života, když mi skoro rozmašírovali mozek na kaši.
Bez něj bych tady nebyl, patrně bych se z toho pomátl, nebýt jeho. Máme za sebou hodně."
Doktorův pohled se změnil, teď v něm už byl respekt.
"Tak dobře. Všiml jsem si, že po psychické stránce na tom není nejlíp. Tímhle nic neztratíme.
Zítra můžete jít po vizitě. Za týden kontrola, kdyby něco, tak dřív. Můžete si půjčit kolečkové křeslo. A žádné divočení, ať leží!"
"Jistě doktore, můžete se spolehnout," zaradoval se Justin.
Začal plánovat, co všechno musí zařídit. Co ale nečekal, byl Brianův odpor! Měl dnes špatnou náladu a Justin to měl odnést za všechny, co mu od rána přišli do cesty.
Za tu hloupou sestru, co ho ráno myla a měla hloupé poznámky, za sanitáře, který ho měl vzít na poslední vyšetření, jenže po něm beze slova hrábl a začal ho rvát z postele. Příšerně se vyděsil. Nevěděl, co se děje. Justin na tom nese vinu. Ani se ho nezeptal a už zase ho bude opečovávat a on se bude před ním cítit… děsně.
Vyštěkl: "Tak máš cos chtěl, vid? Tentokrát nebudu moct ani chodit, ani vidět, ani něco dělat, jsem mrzák. A ty mě máš úplně ….."
Justin to rážně utnul: "To jsou kecy. Dělám to proto, že chci být s tebou. Chci ti pomoct, jako ty jsi pomohl mně, když jsem to potřeboval."
"Jo, nechal jsem tě trčet samotného v nemocnici," kousavě řekl Brian.
"Ne, nedělej to," řekl Justin. "Vím to, řekl mi to Mikey před časem. Byls každou noc."
Na to neměl Brian co říct.
"Víš, dobře vím, proč jsi to udělal. Moje touha tě vidět a mluvit s tebou moje léčení hodně urychlila. Kdybys u mě seděl každou chvíli, pěkně bych se litoval a tak nedřel. Děkuji ti za tvůj nezájem, který byl jen jako. A teď mě nechej, ať tě mohu vzít domů. Bude nám tam fajn.
Abych nezapomněl, máš prý zkusit vymyslet reklamu na pneumatiky Matador. Bude to sranda.
Ty budeš ležet a myslet na nějaké krasavce a já ti je pak namaluju. Doufám, že tam dáš nějaké vážně pěkné kluky, protože já ti je pak půjdu sehnat a přivedu ti je osahat. Dobře?"
Brian se pousmál a kývnul.
Druhý den bylo vše připraveno. Debbie jim poslala jídlo z jídelny. Ted a Emmet nachystali vše
v bytě a nakoupili zásoby. Justin jel pro Briana do nemocnice. Do auta před nemocnicí jim pomohl nemocniční zřízenec. Brian projevil obavu, jestli v tom autě nebude teď jezdit celý týden, ale před domem stál Ben a Michael. Když se dostatečně přivítali, řekl Ben: "Jsem dnes váš oddaný sluha Benjamin, vaše veličenstvo. Byl jsem najat, abych vám zpříjemnil překonání této drobné překážky, tak doufám, že si toho budete patřičně vážit a užijete si to, protože jsem nepřenášel ani svého novomanžela." Zazubil se.
A pak úplně lehce zvedl Briana do náručí a opatrně, aby mu neublížil, ho přenesl k výtahu a téměř něžně ho posadil zpět do kolečkového křesla. Bylo to tak milé, ale tak zvláštní vidět dva nejdůležitější muže svého života takhle, až v Michaelovi trošičku zahlodal červíček žárlivosti, ale rychle se v duchu okřikl.
Holky chtěly přijet, ale přesvědčili je, aby to odložily. Debbie se staví zítra. Ted, Emmet, Michael, Ben také už konečně odešli. Byli milí, ale na Briana to bylo trochu moc, to Justin viděl.
Justin chtěl, aby něco snědl, ale on nechtěl. Jenže Justin se nedal jen tak odmítnout a tak přichystal alespoň polévku. Jenže horká polévka je pěkně náročné jídlo a Brian by to bez pomoci nezvládl. A tak si Justin k němu sedl a krmil ho.
Brianovi vytanula na mysli stejná situace před lety, kdy měl rakovinu. Otřásl se při té vzpomínce. A i Justin věděl na co myslí.
Řekl: "Tenkrát jsme to taky zvládli, tohle zvládneme taky." Objal ho a políbil. Hladil ho po vlasech a šeptal: "Jsem tu s tebou, všechno bude O.K., zvládneme to."
Brian se hlavně potřeboval pořádně vyspat a uklidnit, což mu šlo v nemocnici mizerně.
A tak další dva dny skoro celé prospal. Vzbudil se jen, když přišla Debbie a ostatním to Justin zakázal.
Třetí den se vzbudil celý zpocený, ale světě div se, hladový jak vlk. Justin měl vážně radost.
Než nachystal jídlo, vyslechl si, jak Brian smrdí a jak úděsně musí vypadat. Když byl po jídle, Justin převlékl polovinu postele a donesl si umyvadélko a velkou houbu. Potom pomohl Brianovi se svléci. Namočil houbu a velmi pomalu přejížděl po jeho těle.
Justin hladí Briana
Při tom mu šeptal skoro až u ucha: "Měl jsi pravdu, jediná věc, proč tu jsem je to, že si tě můžu do sytosti vychutnat. Můžu si polaskat každičký kousek tvé krásné, teplé, vlhké kůže."
Kudy projela jeho ruka s houbou, tam začaly jeho rty rozdávat další a další polibky a vlastně nebylo jisté, zda jsou to stopy po houbě či po jazyku. Brzy zaznamenal, že se deka v místě kam se právě chystal zajet, začíná nadzvedávat a pronesl tichou modlitbu za to, že tentokrát snad žádné čaje od Číňana nebudou potřeba. Odtáhl deku a nejdříve jeho houba a později jeho rty zaútočili na Brianův penis. Poté, co Justin přivedl Briana k vrcholu a Brianova zdravá ruka se taky zapojila do rozdávání rozkoše na oplátku pro Justina, velmi opatrně mu pomohl se přesunout na druhou stranu postele a převlékl i ten zbytek. Brian se zeptal, kde se to Justin naučil a on popravdě odpověděl, že to odkoukal od sester v nemocnici.
Brian zhodnotil, že je stejně šikovný, ale neskonale víc sexy než ony, a pak se spokojeně uvelebil v čisté posteli a s čistým tělem a téměř okamžitě usnul.
Šlo jim to spolu celkem dobře. Každý den se někdo zastavil podpořit Briana, ale veškerá péče zůstávala na Justinovi. Kromě vaření, to měl zajištěné v jídelně u Debbie. Ale stejně mu to nedalo a někdy něco dobrého taky uvařil.
K Brianovu údivu jim to spolu šlo i po pracovní stránce. Justin Brianovy návrhy skvěle zpracoval a u zákazníků byly kladně přijaty. Tedovi už šla prezentace celkem slušně a tentokrát do toho dal vážně všechno, protože věděl, že by to Briana hodně zlomilo, kdyby mu k tomu všemu nešla ještě práce. A tak se to povedlo.
Přesto všechno býval Brian často zamlklý a zahloubaný do svých úvah. Justin věděl, že je ještě dost času na to, aby ztrácel naději. Chtěl ho nějak zaměstnat, zabavit, rozptýlit. Zavolal proto holkám a společně vymysleli plán. Mel a Lindsay přivezou na víkend děti a podle toho, jak to půjde, by tu mohl Gus týden zůstat. Justin i Michael s Benem se zapřísahali, že se o něj budou skvěle starat.
V pátek byl Brian na prohlídce v nemocnici a vše se zlepšovalo, až na ty oči. A bylo jasné, že se s tím dost trápí. Proto bylo jenom dobře, že v sobotu k polednímu se ve dveřích objevil Gus a
s hlasitým: "Tati, tatí!" se rozběhl k Brianovi.
Mamky mu řekly, že je tatínek nemocný a tak místo aby, na něj skočil jako vždycky, se před postelí zastavil a Briana objal. Jednou rukou ho hladil po tváři a šeptal: " tati, tatínku."
Brian na chvíli zapomněl na své trápení a mazlil se se synkem.
Justin, Lindsay i Mel stáli tiše u schůdků do ložnice a s dojetím to sledovali. Vyšlo to báječně.
U Guse ve škole právě vyhlásili tři dny volna a tak holky souhlasily, aby tady Gus zůstal pár dní.
Byla to změna a veliká, ale bylo to moc fajn. Koukali na pohádky (tedy Brian jen poslouchal, jak se Gus řehtá u Toma a Jerryho), hráli všichni tři hry (to jim sice moc nešlo, ale byla to celkem zábava), četli si, ráno se dlouho tulili v posteli a pak Justin vyskočil a udělal jim palačinky.
Měli se zkrátka celkem fajn a když si Brian potřeboval odpočinout, stavil se pro Guse Michael a vzal ho s sebou do obchodu a půjčil mu Supermana. Nebo vyrazili s Justinem plavat nebo bruslit.
Ten týden jim prospěl všem. Dnes měli poslední společný den, zítra letí Gus domů.
Brian nikomu nic neřekl, ale zdálo se mu, že víc vnímá světlo.
A potom, i když ležel zatočila se mu hlava a začala ho pekelně bolet. Přikryl si oči dlaněmi a zatlačil si na oči. Potom dlaně pomalu odtáhl a doufal, že to už pominulo. Dlouze zamrkal.
Zdálo se mu, že vidí víc obrysů než dřív. Konec postele, skoro i otevírací stěnu mezi kuchyní a ložnicí. Udělal to ještě jednou. Zatlačil si na oči, jako by to bylo nějaké kouzlo.
Potom pomaličku otevřel oči a najednou uviděl moc světla. Zamrkal. Začalo se to malinko ostřit.
Zvedl ruku a ano, viděl svoje prsty.
Rozmazaně, ale viděl. Skoro nedýchal. Podíval se směrem ke guči. Slyšel, tušil a taky možná malinko viděl, že Gus s Justinem koukají na pohádku. Dokonce snad viděl obrysy dvou hlaviček na gauči. Měl šílenou radost, ale ani nehlesl. Nechtěl to zakřiknout, jen si ten okamžik vychutnával. Postupně mu vystupovaly další a další předměty.
Pohádka skončila a byl čas jít spát. Gus si utíkal umýt zuby a potom začal loudit ještě
o vypravovanou pohádku na dobrou noc.
Justin ho poslal, aby utíkal dát Brianovi pusu na dobrou noc, že si to zatím rozmyslí.
Gus přiběhl za Brianem k posteli a naklonil se nad něj. Ano, teď ho viděl téměř zřetelně.
Zalilo ho takové štěstí, že nemohl ani mluvit. Proto Guse objal co nejpevněji, až začal chlapec protestovat. Justin prošel kolem schůdků do ložnice. Byli to tak tři metry, ale Brian už celkem poznal, co má Justin na sobě.
Brian řekl Gusovi: "Můžeš dojít za strejdou Justinem a něco mu vyřídit?" chlapec přikývl a zatvářil se vážně.
"Vyřiď mu, že to jeho tričko je děsný. Nikdy jsem ho neměl rád."
Gus se zachichotal a běžel za Justinem se vzkazem. Justin zatím chystal Gusovi spaní.
Gus přiběhl a téměř zakřičel, protože mu to přišlo legrační: "Táta říká, že to tvoje tričko je HNUSNÝ a nemá ho rád."
Justin nechápal: "Huh?" Vůbec mu nedocházelo, co to znamená. Pomalu se pohyboval směrem
k Brianovi a stále nic, až najednou, jako blesk z čistého nebe mu to došlo.
"Ty mě vidíš???"
Už viděl, jak se Brian culí, a cítil se, jako by na něj spadl pytel štěstí. "Ty mě vidíš!!!"
Bylo to nakažlivé i Gus se radoval ze všech sil. Křičeli, skákali, tancovali. Pak se vrhli na Briana a oba ho objímali, mačkali a líbali na tváře, i když Justin trochu vášnivěji než Gus.
Ten večer se večerka dost protáhla. Brian sice neviděl ještě jako dřív, ale teď tu byla naděje, že se to bude zlepšovat. Alespoň trochu větší než dřív.
Povídali si a nakonec Gus mezi nimi usnul stulený k Brianovi. Justin ho opatrně odnesl do jeho postýlky, potom se sám přitulil k Brianovi. Najednou cítil, že se situace změnila.
Brian ležel napjatě vedle něj a vypadal, jako kdyby viděl smrtku.
Justin vzal jeho hlavu do dlaní a otočil jí k sobě.
"Podívej se na mě." Jak hezky to znělo.
"Co je, co se děje?"
"Nic."
"Ale no tak."
"Napadlo mě, co když zítra zase nic neuvidím nebo a to spíš, to takhle zůstane? Uvidím jen barvy, tvary, obrysy, ale rozmazaně? Co když…."
Justin přikryl jeho ústa svými.
"Dost, bude to dobré, jen když ty tomu budeš věřit. Nesmíš se bát." Políbil ho.
"Musíš být v klidu." Zopakoval polibek a prodloužil ho.
"Mysli na něco jiného." Líbal ho na krku.
"Třeba na to, jestli je tohle příjemné." Sjel jazykem k Brianově bradavce a líbal jí a sál.
"A nebo ne?" Přesunul se na druhou bradavku.
"Ale já doufám…" Líbal ho na břiše.
"Že ti….to příjemné bude." Už byl těsně nad chloupky.
"A že na starosti zapomeneš." Posunul se ještě níž a Brian slastně vydechl.
Když se Brian ráno probudil, dlouho ležel a nutil se otevřít oči. Netušil, co uvidí a zda vůbec.
Nakonec to už nemohl odkládat. Otevřel oči a zjistil, že se mu to včera jen nezdálo. Bylo to možná i o chloupek lepší než včera, ale úplně normální vidění to ještě nebylo. Nevadí.
Byl zvyklý zabojovat.
Po snídani má přijít Michael a má jim pomoct odvést Guse na letiště a Briana do nemocnice na kontrolu.
Když Michael uslyšel, že se Brianův stav zlepšil, vstoupily mu slzy do očí a pevně Briana objal. "Jsem tak rád," řekl.
Doktor byl jeho stavem také potěšen a předepsal mu nějaké podpůrné léky.
Loučení s Gusem bylo dojemné, všem bylo moc líto, že musí zpět do Toronta a ještě víc než dřív chápali, o co jsou ochuzeni tím, že je tak daleko.
Domluvili se, že o prázdninách přijede zase na delší dobu.
Brianův stav se postupně zlepšoval a za tu dobu,kterou věnoval rekonvalescenci, udělali s Justinem pár dobrých reklam, takže ani ve firmě nenastal příliš velký zmatek z Brianovi nepřítomnosti.
Za týden by mu měli sundat z nohy sádru a pak se uvidí. Justin i Brian se toho trochu obávali.
Co bude dál? Zatím měli čas to neřešit.
Po Gusově návštěvě jim doma nezůstaly vůbec žádné zásoby a tak Justin vyběhl nakoupit.
Jak tak vybíral to nejlepší hroznové víno, uviděl známou tvář. Daphne.
Jak na ní mohl zapomenout? Je už nejméně měsíc v Pittsburghu a ani se jí neozval.
Zavolal na ni. Její tvář se roztáhla do širokého úsměvu. Došel až k ní a objal jí.
Až teď mu došlo, co je na ní jiného, nezvyklého.
Můj ty Bože, vždyť ona je těhotná!
Mlasknul jí polibek na tvář a odtáhl ji od sebe. Zadíval se jí na bříško a jeho úsměv nemohl být větší.
"Ty proradnice, jak to, žes mi nedala nic vědět? Miminko? Svatba? A ty o sobě ani nepípneš.
Styď se!" řekl žertem.
To bylo přesně to, co Daphne dělala. Styděla se. Děsně. A její oči se zalily slzami.
Objala pevně Justina a plakala. Justin byl zmatený. Tohle nevypadá na slzy štěstí.
Hladil jí po vlasech a utíral jí slzy z tváří.
Šeptal: "Co je, co se děje? Mně to můžeš říct! A můžeš se i vyplakat, když to potřebuješ."
Když se trochu uklidnila, vzal jí a nasměroval jí do nedaleké kavárny. Přece se mu nebude svěřovat mezi melouny a pomeranči.
Koupil jí latté a čekal, až sama začne.
"Justine, já se opravdu hrozně stydím. Byl to večírek k ukončení ročníku. Trochu, dost jsem se opila a byl tam jeden kluk. Hrozně po mě šel, ale mě se nelíbil.
Jenže on využil mojí opilosti a…….přinutil mě……vlastně…… mě znásilnil."
Justinovi se svíraly dlaně do pěstí, když to slyšel. Cítil se tak bezmocný, že nemohl Daphne pomoct. Nemohl jí ochránit.
"Nejdřív jsem se za to hrozně styděla a nechtěla jsem to nikomu říct. Potom jsem to řekla našim, jenže oni, naprosto nepochopitelně, byli na jeho straně. Prý jsem ho určitě vyprovokovala.
To bolelo snad ještě víc, než to, co mi udělal on."
"Justine, nenávidím se, nenávidím je, nenávidím jeho, nenávidím to dítě."
Objala ho a rozplakala se.
Byla fakt úplně na dně a Justin byl z jejího přiznání v šoku.
"Když to naši zjistili, vyhodili mě z domu," vzlykla.
"Bydlím teď u jedné holky tajně na koleji, ale to nepůjde dlouho."
Justin věděl, co má dělat. Utřel jí slzy a řekl, ať chvilku vydrží. Neboj se, bude to dobré.
Nejprve zavolal Brianovi, aby zjistil, jestli je v pohodě a vydrží bez něj. Hned potom zavolal Debbie. Zaslechl totiž něco o tom, že Emmet se zamiloval do jednoho úžasného kluka a je u něj víc jak doma. A tak ho napadlo to risknout. Debbie byla v jídelně a prý tam akorát vysedává i Emmet s Tedem. Justin poprosil, ať ho zdrží, že s ním i s ní potřebuje mluvit. Trochu je vyděsil. Mysleli, že se něco stalo s Brianem. Ale jen co Justin dorazil s Daphne, tak si to vyjasnili.
Justin požádal Emmeta, zda by dočasně, jen co se situace trochu nevyjasní, nemohl emigrovat ke své nové lásce a Debbie, zda by svůj volný pokoj nabídla Daphne.
Právě teď zhroucená Daphne potřebovala její chápající, milující, velkou, lidskou duši, kterou Debbie měla. O to Debbie nemusel dvakrát prosit. Stačilo, aby se podívala, jak tam Daphne sedí, téměř nevnímá, co se děje, a bylo jí jasné, že je zle. Naštěstí jí za hodinu končí směna, takže vyslala Emmeta, aby odklidil alespoň trochu svých věcí a až se Daphne pořádně nají, tak spolu vyrazí domů. Justin poděkoval, ale zároveň byl už jak na trní, protože nechal Briana celý den bez dozoru a bez jídla a tak pelášil domů. Zavolá večer Debbie a nebo se tam staví.
Brian byl na něj pěkně navztekaný, ale když mu Justin u jídla vyprávěl, co se stalo, musel uznat, že Justin nemohl jednat jinak.
Večer zavolal Justin k Debbie, ale dozvěděl se, že Daphne už spí. Bylo toho na ní moc.
"Debbie, zkus jí pomoct. Mám o ní strach. Mluv s ní. Není na tom vůbec dobře.
Kdybys slyšela, jak pronáší, že nenávidí sebe, rodiče, toho parchanta a i to dítě….běhal mi mráz po zádech a bezmoc se mnou lomcovala."
"Zlato, já se bojím, že je v ní té nenávisti víc, než dokáže zvládnout. Možná by měla zajít za nějakým psychologem, byla na to až příliš dlouho sama. Zatím počkáme, jestli se to nezlepší, když teď bude vidět, že v nás má podporu, ale jestli ne, tak…..by se s tím mělo něco dělat. Mohlo by to být nebezpečné pro ni i pro dítě."
Justinovi bylo hrozně, když si uvědomil, čím musela zcela sama a všemi odsuzovaná projít.
Litoval, že jí nebyl nablízku. Rozloučil se s Debbie, ale myslet na to musel stále.
A další dny dali Debbie za pravdu. Daphne se sice trochu uklidnila, když měla kde bydlet a co jíst, ale její vzdouvající se bříško nikam nemizelo, naopak se stále zvětšovalo. A s rostoucím bříškem vzrůstal v Daphne vztek. Vše spojené s dítětem nepřinášelo Daphne radost, ale utrpení. Netěšila se z ultrazvukového snímku, který potvrdil, že je dítě naprosto v pořádku, nebyla ráda, že přibírá přesně podle tabulek, spíš naopak. Knihu o mateřství a dítěti, kterou dostala od Justina, hodila na poličku a ani jí neotevřela.
Odmítala kamkoliv chodit a mluvila jen o tom, jak by se ráda vrátila do školy. Situace byla vážná. Justin to už nemohl vydržet.
Brianovi sundali sádru z celé nohy a i z ruky a vypadalo to prý dobře. Chodil na nějaké rehabilitace a těšil se, že to snad nebude dlouho trvat a bude se moci vrhnout do práce.
A taky tu byl nový klub Heat, který byl podobný Babylonu a kam se vlastně všichni přesunuli. Popravdě, vyrazil by kamkoliv, hlavně, aby byl pryč z postele. Oči se sice lepšily, ale šlo to pomalu. V denním světle už to bylo skoro dobré, ale v šeru či v Heat by asi ještě nebyl schopný něco vidět, přesto toužil, když už mohl chodit, někam vyrazit. Proto pro něj byla Justinova otázka jako hozená rukavice.
Justin opatrně začal zjišťovat, to co chtěl vědět.
Tenkrát, když se snažil vzpamatovat po té ráně od Hobsse, trochu se Brianovým nápadům, že to musí znovu prožít a vzpomene si bránil. Moc se mu nelíbilo znovu si to připomínat, ale Brian trval na tom, že je to rada od nejlepšího psychiatra v Pittsburghu. Teď se na něj Briana zeptal.
Jak by ho mohl kontaktovat a promluvit si o Daphne?
Brian řekl, že když ho vezme do Heat, tak mu ho ukáže. Justin váhal. Brianův stav ještě nebyl na takovéto radovánky připraven. Jenže další rozhovor s Daphne jeho rozhodnutí změnil, protože to prostě bylo nutné. Vyžádal si na Brianovi slib, že nebude tancovat a ani dovádět v zadní místnosti.(to spíš jen kvůli sobě, protože tohle by Brian mohl dělat i se zavřenýma očima)a večer vyrazili. Brian vlastně vůbec nemusel jít, mohl to Justinovi jenom říct, protože dobře věděl, jak se ten doktor jmenuje. Nebo mohl pověřit Teda, ale jemu už tolik chybělo někam vyrazit, že se této šance chytil. Bohužel nadšení bylo větší než rozumné uvažování, protože záblesky, střídání světla a tmy pro něj nebylo to pravé. Tak jen poseděl s kluky u baru a když Justin vyřídil, co potřeboval, nechal se zavést domů. Opravdu nechal, protože tmavé schody a kouty Heat se ukázaly jako velký oříšek. Dost ho to rozhodilo.
Justin se domluvil s dr.Paigem, že zajde přímo za Daphne k Debbie.
Poté co si s ní promluvil, mu řekl, že udělal dobře a nevypadá to zatím zrovna nadějně.
Bude se snažit jí pomoci, ale mohlo by to dopadnout i adopcí dítěte. Hrozí,že to dítě nebude mít nikdy dostatečně ráda a možná by bylo lepší, kdyby ho dala po porodu pryč.
Zatím je na to ještě čas a on se vynasnaží tuhle situaci změnit, ale…..
Justin se domů vrátil jako ve snách. Nešla mu z hlavy vypudit slova dr. Paige a k tomu se přidal neodbytný nápad, co kdyby to byl on, kdo adoptuje Daphnino dítě. Kdyby se její situace zlepšila, mohla by k němu mít blízko, jako má Brian a Gus, a kdyby ne? Nevěděl.
Pořád to probíral dokola a dokola a dokola. A tak tam tu noc leželi vedle sebe a utápěli se každý ve svých vlastních starostech a myšlenkách. Justin přemýšlel o adopci, Brian o tom, co bude, kdyby se jeho situace se zrakem nezlepšila. Přece nemůže slepě tápat po klubech.
To nikdy!
Minule to bylo tak nepříjemné, i když Justin ho vedl velmi nenápadně, stejně se cítil hrozně.
Ani jeden o tom nechtěl mluvit.
Nutno říct, že doktora pro Daphne platil Brian, protože viděl, jak moc to Justina trápí a navíc on sám už celkem obstojně chodil, ve dne skoro přijatelně viděl a tak se obával chvíle, kdy Justina napadne, že by měl jet zpět do NY.
Jenže Justin plánoval naprosto jiné věci a na NY si ani nevzpomněl. S Daphne to lepší nebylo a tak doktor navrhl, aby ji na nějaký čas hospitalizovali. To jí sice trochu pomohlo, ale stále se jim nedařila přemoci ta averze vůči dítěti a to nebude v bříšku navždy. Měly by se podniknout nějaké kroky, jestli chtějí Daphne pomoci. Justin tušil, že Brian ho v jeho plánu podporovat nebude, ale bylo mu to jedno. Bylo to tak zvláštní, naprosto přesně věděl, že tohle chce. Sice se toho obával, ale moc po tom toužil. A tak si řekl, že když s tím bude mít Brian velký problém, tak se s tím nedá nic dělat. On ho přece už jednou dokázal opustit a taky to přežil. Ano, to bylo to správné slovo, protože to přežil, vydržel, překonal, ale ne užil, žil plně. Navíc někde v tom nejposlednějším kousíčku duše doufal, že by se mohl časem Brian rozhodnout jinak, jenže vlastně všechny jeho tužby ohledně Briana Brian dokázal naprosto předělat a změnit. Takže….
Ale stejně….když se teď díval na Briana a Guse byl to milující vztah a na začátku to taky tak nevypadalo, takže….
Probrali to ze všech stran s Daphniným doktorem a rozhodli se, že jí o této možnosti co nejdříve řeknou. Doktor dokonce myslel, že by se jí tím mohlo ulevit, když bude vědět, že bude o dítě postaráno někým blízkým, a nebude ve stresu, co si sama s dítětem počne.
K Justinovu velkému překvapení Daphne téměř zajásala. Justina to až zamrzelo, jak bezstarostně se začala těšit, že se vrátí do školy a bude dělat jako by se nic nestalo.
Doktor mu vysvětlil, že prostě jen to nepříjemné vytěsnila a chce se dostat tam,kde se předtím cítila v pohodě. Možná že až projde léčením, tak si teprve vše uvědomí. Právě proto potom při adopčním řízení navrhl, aby si Justin mohl vzít dítě na rok a stát se jeho zákonným zástupcem, ale po roce se může Daphne dítěte zříct úplně nebo se bude chtít k péči připojit, (když projde úspěšně léčbou) a bude brána jako druhý rodič a o péči se podělí jako by byli třeba rozvedení rodiče. To by potom musel upravit soud. Adopční soudce s tímto návrhem souhlasil a i Daphne a Justinovi to přišlo jako férové řešení.
Musel si promluvit s Brianem, bál se toho. Teď mezi nimi byl moc hezký vztah a byli v pohodě,
to se asi tímhle rozhovorem změní. Ale udělat to musel.
Jenže, když se stavil pro Briana po rehabilitaci, viděl jak je unavený. Dnes mu dali pořádně
do těla a tak to zatím odložil. Doma se najedli, potom se k sobě přitiskli a ve zcela netypickou hodinu usnuli. Tedy Brian, Justin ležel a užíval si ty poslední hodiny, kdy se mohl tulit s Brianem. Může se stát cokoliv a jestli se naštve, vyhodí ho, jako už to několikrát udělal…..
Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si byl jistý, že to Brian nepřijme.
Potom asi taky na chvíli usnul.
Když se probudili, probudila se i jejich touha po sobě a tak se krásně pomilovali.
Brian už byl natolik schopný, že tohle už celkem zvládl dobře.
Byl to po dlouhé době opravdu skvělý sex se vším všudy a proto, když potom leželi a Justin začal s tím, že musí Brianovi něco říct, tak se Brian zeptal: "Byl to sex na rozloučenou?"
Justin řekl: "Ne, nebyl. Ale možná se to z něj stane. Chci ti říct, co s chystám udělat.
Požádal jsem o adoptování Daphnina dítěte. Daphne s tím souhlasí, ale s tebou jsem si nebyl tak jistý, proto ti to říkám až, když je žádost podaná, abys mě od toho neodrazoval, protože já to vážně chci."
To Brian nečekal. Zeptal se: "A jak si to představuješ? Odtáhneš to mimino do NY a mezi sunarem a plínama budeš malovat ve svém uměleckém brlohu. Nebo sis myslel, že mi to mimino přitáhneš sem a budeme si hrát na mamku a taťku?" zeptal se uštěpačně.
Justin o tom hodně přemýšlel a řekl si, že na kariéru ještě bude mít čas, ale tahle šance by se nemusela opakovat. Proto prostě vezme práci tady v Pitts, protože jistě bude potřebovat s miminkem pomoct a poradit. Máma mu slíbila, že mu pomůže a dokonce mu nabídla, že můžou bydlet doma. Úplně se pro to nadchla. A Justin byl rád. A o případné pomoci Debbie nepochyboval. Chtěl to, ale hlavně zvládnout sám.
Proto řekl: "Ne, nepojedu teď hned do NY a pokud si to nebudeš přát ani k tobě nepůjdeme.
Máma mi nabídla, že mohu bydlet s miminkem doma. A nebo pokoj u Debbie je pořád volný. Rodiče Daphne se umoudřili a až Daphne pustí z léčení, vrátí se domů. Takže ještě nevím, musím se rozmyslet."
Opravdu?
Briana, i když by to nikdy nepřiznal, zamrzelo, že s ním Justin ani v nejmenším nepočítal.
Nahlas ale řekl: "To jsem rád, že sis nemyslel, že budeme jako páreček heterosexuálů. Takže si na kariéru umělce zapomněl?"
"Ne, ale můj talent snad chvilku počká. Myslel jsem, že
bych mohl
u tebe ve firmě dělat reklamy, ale jestli nechceš, najdu si něco jiného."
I na Briana by to bylo moc kruté, kdyby Justina nevzal hned po tom, co mu tolik pomohl, a proto řekl Justinovi, že s prací může počítat. Aby byl chůva, s tím ne.
Po tomto rozhovoru nastala taková tichá dohoda, že Justin u Briana zůstane, dokud se mimi nenarodí. Bohužel jejich vztah trochu ochladl, i když se snažili oba dělat, jako by se nic nestalo. Jakoby žádný problém neexistoval. O tom, jak se Justin těší, mohl mluvit s mámou, Debii, klukama jenom s Brianem ne.
Dnes měl Justin vyzvednout Briana v práci a společně půjdou do nově otevřené restaurace.
Byla to jedna z těch lepších a tak si oba vzali oblek.
Když Justin přišel pro Briana, ten se neubránil vzpomínce. Justin měl na sobě podobnou variaci,
v jaké se s ním chtěl oženit. Briana napadlo: "Kurva, proč od sebe musíme pořád utíkat?"
Ale nahlas řekl: "Sluší ti to!"
Justin zůstal stále stejný a i tentokrát se usmál a řekl: "Vážně?"
Když už seděli v autě, Justin se zmínil, že se musí po cestě zastavit u Daphne a předat jí nějaké papíry. Nechtěl dnes Brianovi kazit náladu, ale on měl náladu vynikající, protože zrovna dnes přišlo schválené rozhodnutí, že bude otcem, ale možná to Brianovi při večeři řekne.
Když tam přijeli, tak chtěl Brian počkat v autě, ale Justin ho přemluvil, ať se jde na Daphne podívat s ním. Bude to jen minutka a navíc to tam není nakažlivé a i kdyby bylo, tak jemu to neublíží. Stejně už blázen je, usmál se. Brian sice hodil úšklebek, ale šel.
Když přišli k Daphne na pokoj, uviděli ji stočenou do klubíčka, se slzami v očích.
Brian řekl, že nevěděl, že ji tady tak mučí, ale Justin poznal, že je skroucená bolestí a zařval na Briana, ať okamžitě najde dr.Paige. "Hned."
Měli štěstí, měl akorát službu a byl tam v mžiku. Justin zatím z Daphne dostal, že se tam svíjí už nejmíň hodinu a nikomu nic neřekla. Uklidňoval jí, ale chtělo se mu začít řvát, proč to dělá! Doktor rychle zjistil, že porod je v pokročilé fázi a vydal rozkazy sestře, ať připraví hned vše potřebné a zavolá do nemocnice a přijede sanita.
Daphne byla v sedmém měsíci těhotenství a za čtrnáct dní měla být propuštěna z léčení.
Kdyby tam byl jiný doktor, který neznal pozadí celého případu, rázem by je vyhodil, ale takhle se stalo, že Justin, ale i Brian zůstali a Daphne drželi za ruku, potom co se zjistilo, že na nějaké převozy, čekání, přípravy není čas. Křečovitě je svírala, tekly jí slzy po tvářích bolestí, ale statečně tlačila. Chtěla to mít už za sebou.
Doktor křikl: "Zvedněte jí hlavu na prsa."
Podepírali jí a ona se předklonila a zatlačila naposledy. A bylo to. Miminko bylo na světě.
Byl to kluk.
Všichni se začali vyčerpaně usmívat. Justina nechali přestříhnout pupeční šňůru a když sestra miminko umyla a zavinula, vložila mu ho do náruče. Justin a Brian nemohli uvěřit, čeho se právě stali svědky. Justin byl okouzlující ve zpocené, rozepnuté košili, motýlka už dávno serval, ale miminko držel něžně. Zároveň naprosto jistě, jako by do jeho náruče patřilo.
Otočil se k Daphne: "Máme kluka, jak se bude jmenovat?" Ale Daphne byla příliš vyčerpaná
a jen pokrčila rameny.
Teď dorazila sanita. Vtrhli dovnitř a miminko Justinovi vzali, zabalili do termofólie a odvezli jej společně s Daphne do nemocnice.
Justin s Brianem tam zůstali stát, jen na sebe bezmocně koukali. Brian řekl: "Tak jeď za ním, je přece tvoje!" Justin se rozesmál, políbil ho a utíkal dohonit sanitku. Naštěstí oba, matka i dítě, byli v naprostém pořádku a to i přesto, že se malý narodil v sedmém měsíci. Byl maličký, ale byl to bojovník.
Dali ho do inkubátoru, ale Justinovi slíbili, že by, jen co to půjde, mohli jít domů.
Potom dlouho seděl u Daphne a držel jí za ruku, i když ona spala. Snažil se zapamatovat každičký detail tohoto okamžiku.
Brian nejel rovnou domů. Zazvonil u Maikyho a Bena a jen co mu Maiky otevřel spustil: "Právě jsem porodil a potřebuju napít."
Maiky se zatvářil nedůvěřivě a bylo vidět, že Brianovi nevěří ani za mák.
"Vážně, Justin má kluka. Daphne před hodinou porodila a oba jsme byli u toho."
Maikyho tvář se roztáhla do toho nejširšího úsměvu, jakého byl schopen a objal Briana, tak pevně, že skoro hekl.
"Potřebuju whisky," zavelel Brian.
"Potřebujeme všechno slyšet," řekl Ben a taky ho objal.
Maiky zalitoval, že on porod s J.R.prošvihl.
"Jak to, že tě nevyhodili, obzvláště tebe. Ty s tím přece nechceš mít nic společného?" kousavě řekl Maiky.
Ale oba s Benem seděli a hltali každé Brianovo slovo a tak trochu mu záviděli, že mohl na vlastní oči vidět ten zázrak zrození. Svoje děti milovali a byli na ně náležitě hrdí, zejména na Huntra, že se vyhrabal z té hrůzy, ve které byl a oni jsou ti, kteří mu mohou být nablízku.
Maiky Briana chápal, ale moc si přál, aby to s Justinem a miminkem zkusil.
Brian vyprávěl, že měl chuť utéct, když Daphne začaly stahy, ale ona je pak chytila za ruce a svírala ruce tak pevně, že vlastně neměl šanci. "Ta holka byla silnější než ty," kývl na Bena. "Podržela si vás tam," smáli se kluci.
Náhle Brian zvážněl. "Naposledy zatlačila a ten malý drobek vypadl a skoro okamžitě začal řvát jako na lesy. Jen co ho umyli a zabalili, tak ho dali Justinovi do náruče a on hned přestal.
Uklidnil se a možná i usnul. Bylo to jako zázrak."
Ben s Maikem se ptali, jak se jmenuje, ale Brian to nevěděl. S Justinem o tom nemluvili a dnes se to nedozvěděl.
Nakonec ho řádně zapili a Brian usnul u kluků na gauči. Maiky napsal Justinovi SMS, aby se o Briana nebál. Proto šel Justin domů k mámě a ne do prázdného loftu.
Ještě to nikomu neřekl. Vychutnával si tu radost, ale měl i strach, jak to zvládne.
Vkradl se potichu domů, aby nikoho nevzbudil. Byla noc. Ale když šel okolo ložnice své matky, všiml si, že svítí. Neodolal.
Otevřel dveře a máma s údivem řekla: "Justine, co tu děláš? Vy jste se s Brianem pohádali?"
"Ne, mami, dnes jsme se báječně shodli." V hlavě mu bleskl obrázek, jak oba drží Daphne za ruce. Máma se zatvářila zmateně.
"Víš, co je nového? Jsem táta!!!"
Justin si sedl na kraj postele a s mámou se objali. Smáli se, vyprávěl jí, jaké to bylo úžasné a že tam byl Brian celou dobu s ním. Ještě dlouho nešli spát, ale pak Justin usnul v maminčině posteli.
 
 
 

 Pokračování: Pittsburgh 2.část - konečná

 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domča | Web | 5. července 2012 v 17:23 | Reagovat

Krásna kapitola :-)
A z Justina je otecko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015