M*A*S*H 4077 SECRED

18. července 2018 v 18:00 | Justinka |  Povídky na jeden zátah

Rabuju svůj archiv rozepsaných článků. A jelikož mě komentář od Roedeera minule potěšil, přidám další. Než jsem se k čemukoli dokopala, nastala jedna smutná událost. Představitel majora Winchestera ze seriálu MASH zemřel. Tak to berte jako vzpomínku na bezvadný seriál, i jako tichou vzpomínku na fajn herce a člověka.






Major Charles Winchester se smutně zadíval směrem, kde ještě před chvilkou stál jeho věčný protivník. Kapitán Benjamin Franklin Pierce. Hawkey Pierce!
Jeho protivník, jeho konkurent, jeho, jeho nepřítel, jeho nasírač, jeho…
Všichni věděli jaký vztah mezi sebou mají. Charles si toho byl víc než vědom. O to děsivější bylo jeho šílené tajemství, jelikož to co nikoho ani v nejmenším nenapadlo, bylo, že major Winchester chtěl, aby Hawkey byl jeho… přítel, byl jeho…mil…byl prostě jeho!
Nikdy mu to neřekl, ani nenaznačil, jelikož se za to příliš styděl. Obdivoval toho nejen na pohled krásného muže každým dnem víc a víc. Jeho charisma, jeho snadné navazování přátelství, jeho popularitu, jeho kolegialitu, charakter a ano, i jeho humor, který se mnohdy trefoval právě do něj. Nemohl si pomoc. Samozřejmě, že musel před okolím maskovat své tajemství co nejlépe a tak zapadl do pózy nedostupného, nepřátelského chlapa. Pohrdal sebou, Hawkey pro něj byl hrdina, alespoň v jeho hlavě a bohužel také rozkroku. Možná, že se pořadí dle situace měnilo, ale Hawkey měl rozhodně ve Winchestrově životě své místo. Bohužel ne takové, jaké by měl mít, a jaké mu Charles určoval jen ve svých snech. Charles nikdy nebyl žádný hlupák a tak, jelikož trávil hodně času kradmým sledováním Pierce, nemohl si nevšimnout, jak je Hawkey u sestrer oblíbený. Zbožňovaly ho pro jeho nevymáchanou pusu plnou sladkých řečí. Snadné dvoření, které v jakémsi rituálu plynulo z i Hawkey úst. Ale k šílenému údivu i Hawkey měl zcela jistě "malé" tajemství. Skoro se podivoval, že tenhle upovídaný člověk to na sebe nevyzvonil celému táboru, ale zřejmě i pro sebevědomého Hawkeye tohle bylo příliš velké tabu. Přesto Charles mohl několikrát zaznamenat, jak se ten uznávaný doktor zahleděl "šíleným" pohledem, ve kterém se snoubila láska, smutek, žárlivost, radost, a dokonce i chtíč, na jejich spolubydlícího - doktora BJ Hunnicuta.
Charles s jistotou mohl říct, že to co prožíval on sám, cítí i Hawkey. Osoby byly jiné, ale situace byla v podstatě stejná. Stejně bezvýchodná. Charles nikdy nebude zajímat Hawkeyho se svým tlustým břichem, láskou k Bostonské filharmonii, snobskými přáteli a aristokratickou rodinou. Byli z jiných světů, které se tady jen na chvilku střetly během této nesmyslné války, zajiskřilo se (teoreticky) a v budoucnu se opět ztratí do svých světů.
A BJ byl stejně nedostupný pro Hawkeyho a on si to uvědomoval, stejně jako Charles. BJ miloval svou ženu a malou Erin nadevše a naprosto nic by to nemohlo zvrátit. To byla totální jistota. Právě proto mohl hrdě proplout Koreou s růžovým upnutým trikem a nikoho ani nenapadlo, že by ho považoval za zženštilce.
Ne! Tahle válka se nedala vyhrát ani na jedné straně. Vítězství bude, jestli se vrátí domů celí. I tak si budou muset k válečným hrůzám přidat k léčení i zlomené srdce.
 

Jiskřička (Sense8)

12. července 2018 v 9:06 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Kdyby se na tenhle blog přece jen někdo z nostalgie vydal podívat, tak jako já, tak... Prostě jsem jen tak otevřela svůj velice zanedbaný, zaprášený, milovaný a opuštěný blog a nestačila jsem se divit. Nejen, že mě sem heslo ještě pořád pustilo, už to byla výhra, ale já narazila na rozepsané povídky, které si snad ani nepamatuji, že jsem psala. No, jelikož to nevypadá, že bych něco v nejbližší době stvořila, (i když nikdy neříkej nikdy) tak jsem se rozhodla, že je sem přidám. Ano, jistě - v době napsání jsem je chtěla asi ještě pilovat, pokračovat, přepisovat, ale... Třeba i takhle udělají alespoň malou radost.
Jsem velkým fanouškem SENSE8. A jsem šťastná, že si fanoušci vynutili zakončení seriálu, ale tahle pidipovídečka vznikla již v květnu 2017!Takže neberte v potaz, co se dělo dál. Jsme v druhé sérii a Lito byl právě prozrazen.


Výsledek obrázku pro sense8 lito and hernando
SENSE8
začátek druhé série


HERNANDO

Náš byt, rozprostírající se ve dvou patrech, byl hodný herecké hvězdy první velikosti, kterou Lito opravdu byl. Do teď!
Ne, nepochybuji o tom, že Lito na filmové plátno patří. Jen doufám, že jeho hvězda přechodně zablikala a nechystá se její strmý pád a potupné vyhasnutí. Doufám, že Lito rozpaluje své fanoušky stejně jako mě. No vlastně, v tom by mohl být ten kámen úrazu. O mně prý fanynky vědět nic nechtějí. Prý se jim hnusím a se mnou i Lito. Raději toho nechám. Ať je to, jak chce... zítra se musíme jít podívat po novém bytě. Trošku menším bytě, který si nyní můžeme dovolit.

Hned jak jsem do toho bytu vkročil, věděl jsem, že je zle. Tohle se Litovi zamlouvat nebude. Ale třeba by... aha, tak ne! Ten výraz, s kterým vyklusal z "naší budoucí ložnice" věstil, že naše postel se sem rozhodně nemůže stěhovat. Škoda.
Teď nás čeká večerní prohlídka bytu, o který se leda tak pohádáme, jelikož já vím, že na něj mít nebudeme. S Litem je to nejisté a já? Víte vy, jaké jsou platy ve školství? Hm, tak tedy vzhůru do rozladěného večera.

A opět. Jak jsem do toho bytu vkročil, věděl jsem, že je zle. Byl nádhernej a Lito by musel být... nebýt, aby se do něj nezamiloval. Poletoval tam s Dani sem a tam a byl v extázi. Proč, sakra, to musím být já, kdo mu má zkazit tu jeho nádherně nakažlivou radost? No, někdo to očividně být musí. Na tenhle byt nemáme!
Byl jsem rád, že stojíme na tom hříšně drahém balkóně a já se mu nemusím podívat do těch jeho nádhernejch očí, kde mu pohasínaly jiskřičky, když pochopil, že ten byt je nad naše možnosti. Miloval jsem ho zase o kousek víc. Začal obviňovat sebe! Přitom jsem to byl já, kdo zatím přispíval do naší domácnosti minimálně. Jak jen mohl? To já jsem odmítl místo kurátora muzea za trojnásobný plat. Jenže já chtěl učit, hltat jiskřičky nadšení z mých studentů, když žasli nad uměním z celého světa. Nevím, jestli mi teď ovšem jejich plápolající plamínky vynahradí zklamání mé lásky... Pozdě bycha honit.

A pak tam z ničeho nic byla Dani. A moje provinění se opět rozrostlo do mohutnějších rozměrů. Její nadšení bylo ještě očividnější než Litovo. Blábolila z radosti a nemohla se zastavit, ani kontrolovat a najednou to bylo tady.
"Bože, viděli jste tu vanu? Je obrovská, vešli bychom se tam všichni!"
Umím si představit, jak jsme se tvářili. Lito zklamaně, z toho, jak jsem mu to právě nalajnoval a tím, zničil jeho sen. A já? Já byl přesvědčen o neúspěchu.

Dani zaregistrovala, že je asi přes čáru a začala rychle couvat. Myslela si chudinka, že se tak tváříme kvůli tomu, že bychom měli sdílet společnou koupel. Jistě. Nemluvili jsme o tom. Ale již mnohokrát jsme to před ní dělali. Oba jsme věděli, jak ji to rozpaluje. A ona tušila, že kdyby nám to nějak zásadně vadilo, asi bychom to nedělali. Ale vždy jsme mezi sebou měli jakýsi odstup, fyzicky jsme se při tom nedotýkali. A já se musím přiznat, že představa, jak jsme ve společné vaně mě vzrušila. Projela mnou jako žiletka. Polekalo mě to.

Chtěl by něco takového i Lito? Neženu nás do něčeho, co on by nechtěl? Ne. Byl jsem to sice já, kdo "kvůli" Dani byl schopen opustit svou lásku. Namlouval jsem si, že jsem ten lepší, mořil se výčitkami, ale... ale byl to Lito, kdo ji zachránil, kdo pro ni nasadil svůj život. Opravdu celý život! Jeho kariéra může být v troskách a on ani nemrkne a ještě by chtěl s Dani bydlet? Ten chlap je buď světec nebo mu na ní opravdu záleží. Stejně tak jako mně. Tudíž ta vana je pro nás šance, jak by to mohlo být dál. Rozhodl jsem se a rychle nedovolil Dani od nás utéct. Ten byt bude domov pro nás, nás tři. Naši rodinu.

Silvestr

31. prosince 2017 v 16:01 | Justinka |  Povídky na jeden zátah
Výsledek obrázku pro pf 2018 pro gaye


Silvestr
BRIAN / JUSTIN
Varování: 18+

BRIAN POV

Liberty Avenue je slavnostně vyzdobená, aby mohla přivítat příchod Nového roku. Opět to dělal někdo, kdo se vyučil u Debb nebo Emmetta. I když na ně jen tak někdo nemá. Jsem jízlivý. Em umí být elegantní a vkusný, když chce. Však už jsem mu zadal nejednu zakázku. A když budu upřímný, tak Em se umí i skvěle rozjet. Silvestrovská párty pod Emmettovým vedením v Babylonu opět slibuje dostatek zábavy pro každého. Však tam také s Justinem dnes zamíříme.
Kráčím z Kinneticu po vymrzlé ulici do loftu, je neděle. Jo, i když ta firma je moje, jsem v ní prakticky od nevidím do nevidím. Bez Teda a Synthie si to už nedokážu ani představit. Přesto si sem tam prosadím nějaké to volno. V létě k moři a v zimě nejraději jedeme s Justinem na snowboard. Miluje, když mu to dělám v horské chatě přes vrzající postel s vyhlídkou na okolní hory. Přesně tak, romantiku před krbem jsme začali omezovat, když se občas jeden nebo druhý další den nemohl hnout. Zpocená kůže je nádherná, ale chladná podlaha je v našem věku již zrádná. Ale miluju sledovat Justinovu prdelku v upnutých lyžařských kalhotách, když se přede mnou kroutí na svahu. Horám jsem celkem propadl. Justin měl pravdu, že vypadnout jednou za čas z Pitts není na škodu. A nemusí to být vždy jen white party.
Tak tohle se mi tak honí hlavou cestou z práce, do které jsem musel zaběhnout, abych zkontrolovat vše potřebné před koncem roku a před naplánovanou dovolenou. Jedeme na sníh. Ne, nejdeme se jen sjíždět. Vlastně to už také děláme jen málokdy. Těším se, až se převléknu, zmocním se Justinových úst. Vlastně jsme v Babylonu nebyli docela dlouho. Doma jsem teď v Britinu a loft používám právě jen ve dnech, kdy je moc práce nebo vyrážíme za zábavou. Nevím, jak to Justin dělá, ale někdy nejede do města třeba celý týden. Je ponořený do práce ve studiu nebo mi vaří, toulá se na koni krajinou... Řekl bych, že je tam opravdu šťastný. A když se k němu vrátím, umí dostat to po čem celý den toužil. A že to jsou mnohdy pěkně divoké věci. Ježiš, já jsem snad zase nadržený. Po téměř osmnácti letech, je co říct. Nikdy jsem nevěřil, že by to bylo možné, ale... je a je to nádherný.
Jedu výtahem, aby mě Justin slyšel. Nemám rád, když vaří a je rozložený všede. Tak mu dávám šanci skrýt nepořádek, abych si mohl myslet, že u nás byla víla Kuchtička. Fuck, slyšíte mě? Tohle jsou naše interní rodinné věci z doby, kdy byl Gus ještě malý.
Otevírám naše šoupačky, které už s námi zažily... všechno. Justin je připravený. V bytě panuje slavnostní atmosféra. Pár jednohubek na nazdobeném stole. Než si stačím sundat kabát, dostanu na ledovou tvář horký polibek. Justin mě přitlačí k železnému nosníku. Většinou je u něj přitisknutý on. Ale teď se o něj opírám zády a Justin mě líbá. Nebráním se.
"Googlil jsem a víš, že na dnešní den se vztahuje pověra, že nesmí nic viset? Visí tady snad něco?" s laškovným výrazem se ptá.
"Hm, zdá se mi, že Debb říkala, že to platí o visení prádla, ale... tady nic... nevisí! Stále stojí!" usmívám se a vím, že ví, nač narážím. Chlap by měl umět přijmout pomoc, i když jde třeba jen o uspokojení partnera ohledně dodržování pověr.
"Je potřeba to zkontrolovat," říká a už mi vytahuje opasek z kalhot.
Justin ví, že já mu nelžu. Tudíž na něj vykoukne moje vzpřímená chlouba. Tady nemůže při našem apetitu dlouho nic viset.
Tají se mi dech. Justin sjel na kolena, aby mluvil k věci. Zírá na mě svýma modrýma očima, propaluje svoji touhu do té mé. Olizuje si rty a já vím, že nemám čas ani na nadechnutí.
"Stále stojí - haleluja!" šeptne a jeho rty mě obejmou. Mám s čím srovnávat a všichni to vědí, ale Justin je absolutně nejlepší. Přirozený talent, ovšem vychovaný mistrem. Jeho kouření se nic nevyrovná. Škádlí mě a pomalu si to vychutnává, pak náhle zrychlí jako by měl nastat konec světa a on to musel ještě stihnout, zachránit nás. Je to famózní a já vím, že nás oba mnohokrát zachránil. Miluju ho. Miluju ho tak moc a tak málo mu to říkám, i když to už ode mně slyšel.
Vzal moje ruce a strčil je až na druhou stranu nosníku. Pak pevně stiskl moje boky a sám určuje tempo. Pánovitý spodek, to byl celý život. Svoje kolena vtlačí mezi mé nohy a tím mě nutí je roztáhnout. Fixuje mi jednou dlaní podbřišek k chladné oceli za mnou. Můj pták tím pádem vypadá mnohem větší. Dobře se mi sleduje, jak mizí v jeho lačných ústech. Saje a hladí jazykem. Na malou chvilku mě opustí a nasliní si prsty. Vklouzne za mé koule a již velmi jistě najde můj stažený otvůrek.
Není tam časným hostem, ale navštívil mě o Vánocích. Myslel jsem, že to zase chvíli potrvá. Jenže najednou se ve mě vzedme takový chtíč po něm, po jeho naplnění. Už ho nenechávám kroužit kolem. Přímo ho vyzvu, aby si pospišil.
"Pojď! Chci to!" ochraptěle šeptám. Vidím, že je překvapený a pekelně vzrušený. Opatrně se do mě vnoří a co nejrychleji, jak to jde, přidává druhý prst. Hrozně nerad se vydávám někomu napospas. Ale tohle je Justin, Justin, který mě viděl se udělat nespočetně krát. A nespočet těch orgasmů způsobil.
"Víc, rychleji" pobízím ho. Saje mě a přitom mě nechá, abych se sám šukal na jeho ruce. Už mi nestačilo jeho tempo. Potřeboval jsem tomu jít naproti.
Ještě než jsem se udělal, Justin rychle vyskočil, otočil mě a bleskově se do mě zarazil sám.
Díky, že jsem se měl čeho přidržet. Opřel jsem hlavu o nosník a nechal ho, aby do mě bušil vši silou. Udělal jsem se jen z těch přírazů. A sekundu po mně i on.
Vyčerpaně se na mě položil, jelikož se mu třásly nohy.
"Možná, že teď tu někdo na někom tak trochu visí..." zasmál jsem se. Opatrně jsem se otočil a podepřeli jsme se navzájem. "Nejspíš bychom se měli osprchovat a vyrazit do Babylonu nebo nás tohle lpění na tradicích doslova vysaje."
Zasmáli jsme se a vyrazili do koupelny.

Ohňostroj jsme si již dopřáli, tak to jsem zvědavý, co nás ještě tuhle silvestrovskou noc čeká...

 


PF 2018

31. prosince 2017 v 10:28 | Justinka |  Vánoční přání a Silvestr
Výsledek obrázku pro pf 2018 pro gaye

Ahoj všem!

Já vím, že jsem letos blog totálně zazdila, i přes své sliby, že to tak nebude. Ovšem mateřská už mi dávno skončila a v běžném, tedy pracovním, životě mám sice slash hluboko zadřený pod kůží, ale ven se mu podaří vykouknout jen občas. Třeba na Prague Pride.:D



V novém roce nebudu slibovat, že se polepším. Nejspíš bych to nedoržela. Ale vím, že dál budu číst slash, chodit na Pride, koukat na gay filmy, podporovat lidská práva, číst a kupovat gay knihy, šířit osvětu... a kochat se gay pornem. Myslím, že na jeden rok je to aktivit až až. Vy se mějte krásně a dejte si také reálná předsevzetí. Já si třeba přeji, abych už konečně vyrobila ten seznam gay knih, které by vás měly inspirovat ke čtení. Nebylo by pěkné, ušlechtilé předsevzetí, že si budete víc číst? A že je z čeho vybírat! Zamyslete se na tím. :-)

Vaše Justinka

Další články


Kam dál



Layout by Luczaida.blog.cz | Nastaven 2. 2. 2015